Máte rádi tajemno?

Pacient leží na lůžku, EKG nevykazuje téměř žádné hodnoty, lékaři na sebe vrhají významné pohledy, země se chvěje, pod troskami zdiva umírají lidé. Pro jedny hovadina, pro druhé námět na scifi, pro třetí seriozní vědecký výzkum. Když se v roce 1977 objevil v našich kinech americký film Dotek medůzy, už nebylo možné pohlížet na danou problematiku pouze jen povrchně, jako na nějakou nesmyslnou zábavu. Vždyť tou dobou již jen málokdo neznal jméno spisovatele Erika von Danikena, který řadu nevysvětlitelných jevů a děl na naší planetě přisuzoval návštěvám mimozemských civilizicací v dávných dobách. Podobné téma otevřel na začátku 90. let britský spisovatel Arthur C. Clark. Podívali jsme se s Českou televizí na záhadné obrazce v poušti Nazca v Peru, navštívili jsme Velikonoční ostrovy, záhadné koule v Kostarice, Stonhedge, májskou civilizaci, záhadné obrazce v obilí, či jsme byli svědky přechodu po žhavém uhlí kdesi v Oceánii. Člověk byl a je zkrátka tvor zvídavý a není bez zajímavosti, že právě teď o Vánocích, se občas objevuje informace o tom, že již byla objevena planeta, která má podobné podmínky pro život, jako naše Země, jen ještě není jisté, zda je tam voda opravdu v tekutém skupenství.

Není to však jen naše okolí, ale člověk zkoumá od pradávna sám sebe. Před nějakými třiceti lety nebylo toto u nás téma, které by bylo nějakým způsobem zrovna žádoucí výchovným ideám socialistického člověka, ale nešlo rozhodně o téma zakázané. Knížky našeho spisovatele Ludvíka Součka byly běžně k sehnání v městské knihovně a lidé zapálení pro téma záhad mohli diskutovat o věcech, o kterých se dnes píšou knihy a točí seriály po celém světě. A tak již tehdy bylo možné například zafilozofovat nad objevem německého matematika Moebiuse, který je pokládán za objevitele plochy s jednou stranou. Že to slyšíte prvně? Zkuste si jen tak z proužku papíru slepít kruh, který bude mít vnitřní a vnější stranu. A teď ten kruh v jednom místě přestřihněte, stranu pootočte o 180 stupňů a znovu jej slepte. Pokud přiložíte k ploše tužku a budete kruhem otáčet, tak se přesvědčíte, že už má kruh jen jednu plochu, po které se tužka pohybuje. Na příkladu tohoto kruhu vlastně vidíme, že pokud některá civilizace bude žít jen v jednom známém prostoru a druhá ve druhém prostoru, nebudou o sobě ani vědět, a přesto stačí tak málo ( určitá změna) a dojde k poznání.

Devadesátá porevoluční léta přinesla obrovský boom i pro mělnické knihkupectví v oblasti transcedentální literatury. Na scéně se ojevovaly bestsellery amerických doktorů Raymonda Moodyho a dr. Perryho s názvy Live after live ( Život po životě) a Live before live (Život před životem). Myslím, že pro českého čtenáře to bylo poněkud tak trochu zklamání. Nic nového pod sluncem. Příznaky pacientů ve stavu klinické smrti byly již mnoha lidem tak nějak jasné a český náročný člověk, se nespokojí jen s nějakým omíláním nekonečné řady životních příběhů, které jsou prý pacientem ve stavu hluboké hypnozy médiu ( lékaři) sdělovány. A tak vlastně zlatým hřebem obou knížek se stává rozhovor řeckého filosofa Sokrata se svým žákem, který pro nás zaznamenal Platon a zabírá asi jeden a půl stránky. Stručně lze říci, že někdy stačí tak málo, aby člověk viděl skutečné věci, ale podání je to opravdu impozantní.

Dnešní člověk ví, že mnohé poznatky a moudra nám přinášejí především světová náboženství a různé nauky vycházející z asijských orientálních kořenů, ale nakonec i výroky moudrých a světové veřejnosti známých lidí. Bohužel, dnes tak trochu žije tato literatura, stejně podobně, jako ostaně věda vůbec tak trochu na okraji zájmů společnosti, a tak se člověk opravdu jen tu a tam dozví o nějakém kvalitním dílu v dané problematice. Přitom se mi třeba kdysi do rukou dostalo velmi zajímavé dílo Břetislava Kafky s názvem Základy experimentální teologie ( snad je to přesně), které mě opravdu obsahově překvapilo.
A co vy ? Jak vás aspoň občas zajímá věda a tajemno?
　
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.