Takto vypadají dnešní autobusy na současném autobusovém nádraží v Mělníku.
Z autobusového nástupiště číslo 6 se jezdilo do Štětí a do Kralup nad Vltavou. Jak vidíte v plánku, tak se nacházelo přesně naproti přes ulici od stanoviště číslo 2, odkud naopak řada zastávkových autobusů ze Štětí jezdila do Prahy. O autobusové lince Praha-Mělník-Štětí jsem toho napsal už dost, ale určitě musím vzpomenout jednu informaci.Na lince jezdily v 80.letech populární harmoniky značky Ikarus. Více najdete třeba zde na http://prahamhd.vhd.cz/Busfoto/Ikarus280.htm, což byly autobusy, které netahaly žádný vlečňák, ale zhruba ve dvou třetinách byla kabina rozdělena a jakousi harmonikou byla spojena s poslední částí, což umožňovalo průjezd zatáčkami tohoto dlouhého kloubového autobusu. Zejména mládež milující pohyb, se ráda na této nepokojné točně uvnitř vozu opírala o zábradlí, neboť se tu autobus nejen různě otáčel do stran, ale i se různě pohupoval. Naše harmonika měla barvu modrou. 
V 70. letech však ještě řada spojů tahala takový vlečňák, který trochu připomínal vajíčko. Kdybych věděl, že jednou budu požádán, abych na nějakém webu občas přispěl fotkou či článkem, a že začnu samozvaně psát seriálek o místní veřejné dopravě, tak jsem měl jistě už ve sbírce fotek i vlastní vlečňák. Není to tak těžké navštívit nějaké muzeum, pokud ještě nemáte štěstí na nějaký zachovalý vlečňák, který se zejména občas zachoval v nějakém tom bývalém JZD ( jednotné zemědělské družstvo). A protože bych se docela nerad jednou dočkal nějakého autorského nesmyslného popotahování kvůli veřejnému vystavování cizího obrázku, tam vám posílám odkaz na jeden moc krásný obrázek zde na
Nicméně, vlastní nápad člověka někdy přivede k myšlence návštěvy muzea takových již téměř nepoužívaných vozidel.
Autobus do Kralup nad Vltavou jezdil stejně, jako dnes buď přes Spomyšl. nebo přes Chlumín. I tenkrát linka přes Chlumín spíš posilovala spoj Neratovice- Kralupy v úseku do Obříství a jen asi třikrát denně jela až na Mělník a zpět. Není divu, protože do Kralup je to skutečně z Mělníka mnohem blíže přes Spomyšl a tehdy byla oblast Kralup pro nás na Mělníku nesmírně důležitá. Nebyl to jen třísměnný provoz v gigantu Kaučuk, ale i PTZ Nelahozeves (Povltavské tukové závody) a v neposlední řadě nabízely Kralupy učńovské a studijní obory, zejména v oblasti chemie. Změnilo se to, že dnes linka již vesnicemi neprojíždí, ale protože mají Býkev, Spomyšl i Mlčechvosty obchvat, tak do nich zajíždí. Dobré spojení bylo i o víkendových dnech a noční spoje byly samozřejmostí.
Stanoviště číslo 7 bylo už téměř na rohu křižovatky naproti číslu 3 před informacemi a bylo to nejfrekventovanější stanoviště celého autobusáku. Odtud odjížděla celá řada linek do Mlazic, včetně nádražáku a pozdějších linek MHD. Někdy sloužila jen pro výstup, jindy opravdu vezla cestující do zastávek na Pšovce a v Mlazicích. Ze stanoviště pak ještě odjížděla linka Mělník-Dubá/ Horní Vidim. Jejím smyslem bylo zajišťovat několikrát denně dopravu v obcích ležících na silnici do malého městečka Dubá, které však historie proslavila chmelem ( dodnes je tu historická sušička chmele) a faktem, že šlo o okresní město, kde kdysi převládala německá část obyvatelstva. Městečko mělo svoje ČSAD a vydává časopis Dubáček s ohledem na přírodu, kulturu i historii. Dokonce tu kromě starých fotografií v místních hostincích objevíte i překlady některých názvů vsí z němčiny do češtiny.
Kromě toho linka zajížděla a zajíždí především do severních odlehlých a rozlehlých vsí našeho okresu, kterými jsou Horní a Dolní Vidim, a Osinalice. Horní Vidim je známá především domovem pro seniory a už málokdo ví, že tu v sousedním lese nechal vystavět jakýsi hrabě na skalách řadu můstků, které překlenují různé propasti a byly ve svých časech velkou turistickou atrakcí. Dnes je jejich stav havarijní a nedoporučuje se vůbec na ně zkoušet lézt, nicméně se v novinách před několika lety zobrazila zpráva, že by je místní rádi zpřístupnili opět jako atrakci turistickému ruchu. Ačkoliv má Horní Vidim pěknou náves i restauraci, přesto je obcí, která žije hlavně v létě příjezdem chatařů a jinak tu spíše dávají lišky dobrou noc. Ale to už je tak nějak logickým osudem oblasti CHKO Kokořínsko, která jako každá nehorská oblast v zimních měsících spíše potichu přežívá.
V daším dílu již opustíme tehdejší vysoce autobusově frekventovanou Fibichovu ulici a podíváme se do ulice 28. října, která byla autobusy užívána pouze jednosměrně ve směru ke kulturnímu domu. Před námi je již jen 5 autobusových stanovišť starého autobusáku, ale ještě řada významných linek.
7.díl .. http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_13.html
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat