Elektronická tabule dorazila na nový autobusák pod městem až mnohem později v době vlastně nedávné.
Hned pod místem, kde se křížuje Fibichova ulice s ulicí 28. října se nacházelo stanoviště číslo osm, které bylo posledním nejrušnějším stanovištěm. Odtud totiž odjížděla především linka Mělník-Horní Počáply-Roudnice nad Labem. V Dolních Beřkovicích tehdy jel na plné točky především cukrovar, byla tam firma Kozak, a pak už samozřejmě ten veledůležitý podnik EMĚ (elektrárna) se dvěma zastávkami, a nakonec i v Roudnici nad Labem bylo několik malých podniků. Dnes už snad přímo v Beřkovicích žádný významný podnik není, ale jmenujme alespoň podnik Statech ( půjčovna vysokozdvižných vozíků), který nelze cestou na Počáply přehlédnout a samozřejmě německou dýhárnu Denzer s třísměnným provozem. Pravda však je, že dnes zřejmě leckde převládá individuální přeprava, jak se zdá při pohledu na parkoviště firmy. Elektrárna má mimochodem ještě spojení s Roudnicí nad Labem, které mělnické ČSAD neprovozuje.
Když se řekne město Roudnice nad Labem, tak leckoho napadne, že tohle město není od nás nijak daleko a pokud pojedete přímo, tak projedete pouze dvě obce. Přesto mi není známo, že by takto přímo někdy vedla nějaká linka a důvod je jednoduchý. Roudnice není pro nás nějak důležitou lokalitou a v různých vzdálenostech od této spojnice se nalézá množství silně zalidněných obcí.
V důsledku toho kdysi vznikla linka, která připomíná pohyb hada. Autobus se nejprve vydal z Mělníka do Dolních Beřkovic, kde byl především již zmíněný cukrovar a odtud přes Cítov, kde prvně překročil silnici na Roudnici, podle Daminěvsi do Horních Beřkovic. To je poměrně veliká obec již za hranicemi okresu i kraje, známá především svým ústavním zařízením, ale zasazena v poměrně příjemném lesním prostředí. Odtud pokračoval přes Kostomlaty a znovu hlavní tah na Roudnici do Libkovic pod Řípem, odkud se konečně vydal do Krabčic, a pak už nejkratší cestou po hlavním tahu do Roudnice. Některé spoje této linky zde však nekončily, a tak jste se mohli na mělnickém stanovišti číslo 8 dočíst, že existuje také linka Mělník-Horní Beřkovice-Roudnice nad Labem-Libochovice a právě přijíždějící autobus přivážel na bilé ceduli nad pravým reflektorem tento zdlouhavý nápis. Později ještě z tohoto směru k nám dorazila linka Louny-Mělník-Mladá Boleslav, která jezdí dodnes ( jde asi o dva spoje denně oběma směry), ale ta se zrodila někdy na tom přelomu, kdy se autobusák přestěhoval.
Devítka patřila Kadlínu, Mšenu a železniční křižovatce Všetaty. První linka nesla název Mělník Mlazice-Mělník-Byšice-Mělnické Vtelno-Kadlín/ Mšeno, a jak název napovídá, tak některé spoje zkrátka jely přes Chorušice a Velký Újezd do Mšena, zatímco jiné z Chorušic přes Stránku do Kadlína. Řada spojů končila i v Byšicích, kde se dodnes úspěšně drží pod norskou správou bývalý podnik Vitana, ale rád bych se zastavil především u Kadlína. Byla to taková docela obyčejná téměř zapomenutá vesnice kdesi v polích, docela i daleko od Mšena a přesto ji jistý pan starosta Šesták s lidmi kolem sebe dokázal povznést. Dnes je známá svojí letní poutí, která se těší známosti v širokém okolí, cyklotrasou, která tudy prochází, muzeem zemědělského nářadí, naučnou stezkou po okolí o několika zastaveních a především dřevěnou rozhlednou postavenou ve stylu středověké doby Karla IV. Pravda, není z ní tak úchvatný výhled, jako z Vrátenské Hory, ale i odtud lze za jasných dní spatřit hřebeny Krkonoš. Při pohledu na ni musí napadnout v souvislosti s Kadlínem a panem starostou věta:,,Jo, kdo umí, ten umí." Do Všetat jel autobus přes Byšice a Čečelice jen parkrát denně, ale sem je mimochodem výborné spojení vlakem.
Desítka pak patřila Mladé Boleslavi. Autobus Mělník-Mělnické Vtelno-Mladá Boleslav jezdil na obě strany asi čtyřikrát denně a jezdí dodnes.Jak jsem již psal, byla to ráno vůbec první spoj, která vyjížděla ze starého autobusáku, zřejmě opět z pracovních důvodů. Nejznámější je samozřejmě Škodovka a Akuma. Nutno však říci, že při obslužnosti tohoto trochu od nás vzdáleného města, se spíše přihlíží k využití důležitého železničního uzlu ve Všetatech, který tak nepřímo umožňuje spojení. Dnes, v době, kdy se leckde lecos ruší, jste se možná už někteří dostali do situace, že jste museli takříkajíc úředně právě do Boleslavi, jejíž význam tak určitým způsobem stoupnul, ale to jen tak naokraj. Poněkud jiná poptávka po spojení s Mladou Boleslaví je tradičně ve Mšeně, které kromě lokální železniční trati Mělník-Mšeno-Mladá Boleslav ( z Mělníka dvě hodiny cestování) je spojeno přes pivovar v Podkováni také autobusem s Mladou Boleslaví. Linka se dříve jmenovala Mělník-Mšeno-Mladá Boleslav a jezdila z tohoto stanoviště, ale skutečnost byla taková, že v 10.45 jela jen do Mšena a jednou denně v 15.00 vyjížděla na dlouhou jízdu přes Jenichov,Mšeno,Vrátno,Skalsko.Kovánec,Dolní Cetno, Krnsko do Mladé Boleslavi. Její důležitost pro Mšeno dokresluje flamendrový spoj ve 22.40 z Boleslavi s příjezdem 23.55 do Mšena. Z čísla 10 také jela několikrát denně spoj Mělník-Kokořínský Důl-Mšeno-Libovice, která dnes téměř nejezdí. Přitom to byla dobrá příležitost pro turisty a milovníky romantiky i zlatavého moku, jak si užít možností CHKO. To mě napadlo zrovna nedávno, když se ve stanech u restaurace U Grobiána konalo historicky první sváteční pivobraní (17.11.) Autobusy společnosti SOK sice existují, ale myslím, že spojení mezi okresním městem a CHKO minimálně o víkendu stejně živoří. A ten vláček, co tu několikrát kolem přes Kaninu projíždí, je přece jen trochu z ruky.
A tak nám zbyla ze starého autobusáku poslední dvě stanoviště, ale ty budou součástí již nového dílu.
8.díl..... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_17.html
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat