Jak jsem se již několikrát zmínil, tak autobusové stanoviště číslo 4 se nacházelo v místech dnešního vietnamského tržiště a bylo určeno výhradně pro dálkové spoje ve směru na Prahu. Píšu to úmyslně takto, protože na sklonku života tohoto takzvaného starého autobusáku, jak se mu lidově říká, se odtud dalo jet přímo až do Příbrami. Stanoviště ožilo každý den až v půl osmé ráno, kdy sem dorazil autobus až z dalekého Šluknova, který vyjížděl už ve 4.15 a měl tak za sebou i spřestávkami dobré tři hodiny cestování. Současně se tu potkal i se spojí z Hrádku nad Nisou, která vyrážela ve stejnou dobu a dokreslovaly tak bouřlivou atmosféru, která tu tou dobou panovala. Vždyť celá řada regionálních linek prováděla svoji druhou spoj do města a tentokrát přivážela školáky.
Šluknovský výběžek byl tehdy ekonomicky zcela jiným, než jak jej známe dnes. V Rumburku sídlila známá firma Desta na výrobu vysokozdvižných vozíků. Ve Varnsdorfu byly hlavně textilky pod známou hlavičkou Velveta Varnsdorf. V Novém Boru sklárna Crystalex a v České Lípě Vagonka, takže zdaleka nebyla taková migrace za prací, jako dnes, ale přesto vždy platilo, že mezi Českou Lípou a Prahou byla silná hromadná přeprava. Dnes dochází k takové zvláštní situaci, kdy celá řada lidí žijících v pohraničí bývá chvílemi až lákána na práci v zahraničí, zejména za vidinou několikanásobně vyššího platu, avšak mnoho jich je z důvodu jazykové bariery stejně odkázáno na práci zde, respektivě často v Praze. Existují dokonce severočeské pracovní webové stránky, kde se uvádí, kdy, v jakém městě a ve kterém statě ( CZ,PL,D), budou němečtí podnikatelé nabízet práci ve svých příhraničních firmách. V důsledku tohoto vývoje se poněkud pozměnil jízdní řád linky, o které si ještě povíme, a to tak, že provoz na ni ještě zhoustnul a nabídka přeshraniční regionální spolupráce silně kulhá za očekáváním některých eurovisionářů. Tady mi dovolte osobní poznámku. Představte si mělnického pracujícího, který jede 40 minut autobusem ráno za prací do Prahy. V Holešovicích sedne na tramvaj či metro a další hodinu se plácá někam na druhou stranu Prahy. Jako pamětník vím, že přes Mělník jezdily docela obyčejné zastávkové vlaky přímo až do pohraničního Děčína za pouhou hodinu a půl. Už tušíte? Špatně, tento pracovní program je dělaný jen pro přeshraniční regiony.
Vraťme se ale zpět na autobusák. Přesuneme se nyní přímo k budově soudu naproti záložně, kde bylo stanoviště číslo 5. Odtud totiž naopak zase ty dálkové autobusy odjížděly ke svým severočeským vzdáleným domovům a my si nyní představíme jednotlivé linky. Tak tou první, nejdůležitější a dosud fungující linkou je linka Praha-Mělník-Dubá-Česká Lípa-Nový Bor-Varnsdorf-Rumburk-Šluknov. Celá řada spojů staví na požádání ve vsích od Tupadel po Lípu a končí v Novém Boru. Naopak, autobusy, které jedou dál zase téměř od Mělníka až po Lípu nestaví a někdy tyto spoje jedou v tandemu. Frekvence spojů je vysoká a cestování těmito spoji na obě strany pro občana Mělníka nelze vůbec doporučit. Vzpomínám na flamendrovou spoj této linky ze 70. let. Autobus odjížděl ve 20.25 z Prahy, na Mělníku stavil ve 21.15, v České Lípě byl ve 22.05, odjížděl asi ve 22.25, ve 23.15 byl ve Varnsdorfu, o půl hodiny později v Rumburku a v 0.10 dorazil do cíle. Snad jen první a poslední spoj vedla do Šluknova, ostatní končily v Rumburku. Když jsem se teď podíval do řádu, tak jsem zjistil, že linku provozují asi 4 soukromníci a ČSAD ji rozdělilo na dvě linky ( do Nového Boru a dál). Když už jsem vzpomenul Šluknovský výběžek, tak bych se ještě zmínil o jedné lince z konce 80. let, která se na nějaký čas objevila a vedla z Prahy přes Mělník do Dolní Poustevny, ale to už bych skočil hodně daleko.
Druhá linka se jmenovala Praha-Mělník-Dubá-Doksy-Mimoň-Jablonné v Podještědí- Hrádek nad Nisou. Linka jezdí také dodnes, ale byla zkrácena pouze do Jablonné v Podještědí a ve stejné délce ji dnes jezdí také navíc soukromník. Tedy, teď už jich je také více, ale to by se tomu musel člověk věnovat stále. Byla to vlastně tak trochu linka k Máchovu jezeru, ale i podstatně dále. I tady mi utkvěla v paměti flamendrová linka 70. let. Autobus jel ve 23 hodin z Prahy, na Mělníku byl ve 23.45, někdy v půl jedné byl v Doksech, v jednu v Mimoni a končil v 1.45 v Jablonném v Podještědí. Koho vozily tyto linky? Tak na to už jsem moc mladý, abych mohl odpovědět, ale vzhledem k tomu, že tato spoj jezdila snad jen v sobotu, tak mohla mít nějaký účel.
Třetí linka již zanikla a spojovala Prahu-Mělník-Zakšín-Blíževedly-Kravaře-Žandov-Benešov nad Ploučnicí- Děčín a Hřensko. Všechny jmenované linky vyjížděly z Prahy ráno v 7 hodin, tady byly kolem třičtvrtě na osm a tato byla už v deset v Děčíně. Byla dobrou odpolední víkendovou spojnicí ze severozápadní části CHKO Kokořínsko. Naposled ji jezdil soukromník, který ji nejprve zkrátil do Benešova, a pak skončila úplně.
Na starém autobusáku se také objevila na sklonku linka, která vznikla pro horníky. spojovala Příbram-Praha-Mělník-Česká Lípa-Mimoň-Stráž pod Ralskem-Hamr na Jezeře-Osečná,Lázně Kundratice-Osečná.
Stanoviště číslo 5 doplňovaly dvě regionání linky. První jela třikrát denně a spojovala Mělník-Liběchov-Rymáň-Strážnice-Chodeč. Druhou užívaly mnohdy i houbaři. Vedla také na Liběchov, ale dále pak na Želízy-Dolní i Horní Zimoř-Sitné-Šemánovice-Březinka-Truskavna. Tato linka jezdí dodnes.
O dálkových autobusech by se dalo mluvit dál, ale, to bych se již dostal na nový autobusák. Ještě je časem vzpomenu. Zatím jen prozradím, že nejdelší autobusová linka, která kdy přes Mělník jezdila, měla délku tisíc kilometrů, jela jednou týdně tam a zpět, ale na to si počkejte v některém dalším dílu seriálu.
6.díl ... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_11.html
6.díl ... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_11.html
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat