Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...Kam to všechno jede? ( 3. díl)

Škoda 706 RTO byl pravým představitelem té doby. Vyráběl se v letech 1956-1972, výkon 117.6 KW, převodovka 5+1 mechanická, výška 3 150 mm, 2.5 m šíře,délka 10 720 mm.

Laický pohled na smysl hromadné dopravy vychází z logické úvahy, že je především potřeba nějak dopravit pracující lid z vesnic za prací do města a ve druhém sledu pak školáky a starší lidi cestující například k lékaři. A odpoledne zase obráceně. Je to ovšem dost zjednodušená představa a probíhá kolem toho celá řada operací. Přepravce je například v kontaktu se starosty obcí, kde se například rozhoduje, která spoj dané linky bude zajíždět až do obce, kdy se bude stavět jen někde mimo v zastávce na obchvatu, která spoj pojede v konkretní době po trošku jiné trase apod. Přitom se často přihlíží k různým možným přestupům na meziměstské autobusy, vlaky, nebo k tomu, zda spoj může zpáteční cestou dopravit někoho, kdo třeba může jet z blízkého podniku z noční směny, nebo i do práce, která je v některé obci na lince. Je toho zkrátka mnoho.

V důsledku toho se nejprve vytváří i jakýsi grafikon, kam se zakreslují jen časy výjezdů a příjezdů, a teprve pak se detailně vytváří jízdní řád pro konkrétní linky. Pro mě bylo dost překvapením, aspoň pokud vím, že celá řada řidičů regionálních linek, která končila na Mělníku, bydlela téměř vždy v nějaké obci na konci linky. To umožňovalo například v zimním období určitou údržbu, kdy řidič v mrazech i vstával a chodil autobus v noci občas nastartovat, aby ráno obyčejně v půl páté bezpečně mohl s pracujícími odjet. Tou dobou skutečně vyráží převážná část autobusů na své denní putování. Asi těžko se dnes dozvíme, kdo a jak linky kdy navrhl, ale je pravda, že se jich spousta za celá desetiletí nezměnila, dokonce ani ne moc v časovém rozvrhu, a už vůbec neberu v úvahu, že se na lince vystřídá několik generací řidičů z různých bydlišť.

V minulém dílu jsem se zmínil, že první autobus najížděl na autobusové nádraží ve 4 hodiny a mířil do Mladé Boleslavi. Zhruba o půl hodiny později bylo již mnohem více živo, kdy především najížděly první autobusy do Prahy. Hned před zmíněnou záložnou stálo stanoviště číslo jedna ( plánek minulý díl) a na něm byla velká tabule s červeným nápisem Praha, který symbolizoval, že odtud jezdí zásadně přímé linky, které staví jen na znamení u cukrovaru, vzácně přistoupil i někdo pod hřbitovem ( stanice Mělník-sídliště), a pak stavily až v Praze. Byly to nejprve stanice Praha Libeň bulovka, Praha Karlín invalidovna a konečně Praha Florenc autobusové nádraží. Pozor! Nestavěly zde dálkové autobusy, které tou dobou výlučně přijížděly ze směru od České Lípy, a které měly určené stanoviště ve směru na Prahu číslo 4.

Stanoviště číslo 2 pak neslo nápis již s běžným černým písmem. Odtud odjížděla Praha zastávková, ale také linka do Neratovic, která pokračovala přes Kostelec nad Labem až do Brandýsa nad Labem. Linka tehdy, jako mnoho dalších začínala mnoha spoji už v Mlazicích, kde je sídlo ČSAD a tuším, že asi dvakrát denně končila dokonce až v Želízích.Pro úplnost zde stavila ještě linka z Mělníka přes Tišice do Všetat a Hostína, která však především obsluhovala častěji úsek Všetaty, Byšice a Hostín. Z tohoto stanoviště odjelo i pár spojů do Odolené Vody, kam se jezdilo pracovat do tehdejšího podniku Aero Vodochody.

Vývoj spojení mezi Mělníkem a Prahou je zajímavý. Mělnické ČSAD mělo vlastní linku Mlazice-Mělník-Neratovice-Praha, která jezdila sice zastávkově, ale několik spojů bylo se zastávkou v Neratovicích téměř přímých. Význam města Štětí byl v té době díky světoznámým papírnám a pracovní nabídce veliký, větší než dnes. Ještě na začátku 90. let jezdily linky hned dvě. Praha-Mělník-Štětí přímá, která projížděla vše mezi Mělníkem a Prahou, a pak stavila všude, jako její dvojče Praha-Mělník-Štětí/ Želízy, která stavěla v každé vsi a dvakrát denně končila místo ve Štětí v Želízech. O jejím významu vypovídá sobotní zastávkový spoj z Prahy ve 23 hodin, který byl ve 23.50 na Mělníku a v 0.35 ve Štětí. Dnes byste se tak pozdě nedostali do Štětí ani vlakem ( stanice Hněvice), protože ten poslední flamendrák končí v Kralupech nad Vltavou.

Jinak znalci vědí, že zajímavé autobusové spojení mezi Štětím-Mělníkem a Prahou vede i dnes asi dvakrát či třikrát denně přes Horní Počáply, že každou neděli odpoledne jezdil autobusový přímý spoj z Kokořína přes Mělník do Prahy, který všude stavěl a v Mělníku podobně jako ten štěťák přes Počáply najížděl na jedničku a byl dál přímým spojem.

Nebyl by problém si osvěžit názvy linek, respektivě čísla z jízdního řádu, ač mnohé tak trošku i dnes vím, ale to snad ani laickou veřejnost nezajímá. Příště už si rozhodně povíme o městské dopravě, která jezdila také ze trojky a o dálkových linkách.　

( 4. díl.. http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_03.html )

Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.