"Můj pes se bojí rachejtlí, tak mi můj vet dal Sedalin forte, máte s tím někdo zkušenosti?"
Ano. Dokonce i někteří moji přátelé si to ze zvědavosti vyzkoušeli sami na sobě. Výsledek? Podobný, jako by vám někdo svázal nohy a ruce. Vnímáte všechno, jen se nemůžete hýbat. Proto se po podání "oblbováků" vždy stav jenom zhorší, to znamená, že se strach jako takový ještě více prohloubí.
Mám tady smečku psů, někteří se rachejtlí také trochu bojí, ale už je neřeší hysterickým prcháním. Jednak trénujeme rachejtle už od přelomu léta a podzimu, kdy je ještě čas s tím něco dělat a za další je nutné dodržet jistá pravidla. Jedno z nejdůležitějších je psa neutěšovat, nechlácholit a tak podobně, jelikož to samotné vzbuzuje u psů strach.Je to stejné jako s dětmi, když ho budete konejšit, že si rozbilo koleno, příště vám spustí hysterický povyk kvůli banalitě jen proto, abyste ho zase politovali. Navíc ztratí schopnost rozlišit, co je problém a co ještě zdaleka není. Není nad suverenitu a vysoké sebevědomí, které lze na psa přenést. Detaily popisuji ve svých knihách.
Teď už toho se sem moc nesvedete, jelikož nemáte čas na trénink, kde platí pravidla postupné imunizace. Rozhodně by měl být pes zabezpečen tak, aby si nemohl ublížit a měl by mít spolehlivou identifikaci na obojku, kdyby něco selhalo. Nikdy nepouštějte psa, který se bojí dělobuchů, na volno. Obojek by měl být hladký, nejlépe pevně dotažený, aby se na něm pes nemohl někde pověsit, kdyby přeci jen vzal do zaječích. Je dobré počítat se vším. Osobně používám hladké (nestahovací), opravdu dotažené kožené obojky a na něm má pes známku s telefonem, pro jistotu. Na "bouřkaře" chci pořád vidět a když tu možnost nemám, jsou zavřeni tam, odkud nemohou utéci, nebo se v hysterickém záchvatu nějak prokousat, a už vůbec ne uniknout přelezením, kdy si mohou ublížit. Také je nenechávám zalézat do "skrýší", kde svůj strach posilují.
Pocit bezpečí by měl mít hlavně člověk a ten vyloženě "vysílat" psu. Ne mu říkat ohranou frázi "nic se neděje" a podobné nesmysly. To je stejné, jako byste psu dali povel k tomu, že se právě něco děje a má se začít bát. Raději psům komentuji krásu ohňostroje a popisuji jim to, co se mi na tom líbí, i kdyby se mi to nelíbilo, protože vím, co je to přenos energie na jiného. Když se naučíte "bubáky" psů milovat, poznají to a ztratí z toho strach. Při dobrém tréninku jde ovlivňovat psy řádově ve vteřinách. Psi mají dobrý čumáček na to, aby vycítili endorfiny a další chemické procesy ve vašem těle, které jsou zdravě "nakažlivé". Výborně na to reagují i vlci, alespoň toho svého jsem si při prvním ohňostroji ještě u Prahy dostal do pohody za méně než minutu. Od té doby se mi toho nebojí, a to si o Silvestra sám střílím ohňostroj na okraji svého psince. Ale jak už jsem psal, trénuji to několikrát už od podzimu.
Jistě máte pár otázek. Odpověď je dýchat, klidně dýchat a myslet na něco, co opravdu milujete, při tom můžete položit ruku na psa. Ale nemyslete na toho psa, jinak ho "hodíte" právě tam, kam nechcete.
Chcete-li ještě před Silvestrem praktický "rychlokurz", kde vás mohu naučit i několik protistresových akupresurních bodů, stačí mi kdykoli zavolat a přijet se psem. V tomto období, nikam moc nejezdím a telefony beru takřka kdykoli. Jestli to bude něco stát? Jen za telefon, cestu a trochu času. Učit žít bázlivky je mé hobby, viz. můj web.
Rudolf Desenský
Jedná se o komerční příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat