V roce 1976 chtěla Kanada ukázat Evropě hokej, jak má vypadat se vším všudy a posílena vysokými výsledky zápasů z dávné minulosti uspořádala domácí turnaj, na který pozvala mužstva SSSR a Československa. To vše mělo být šířeno k radosti diváků přes satelit do Evropy, která doufala, že už se hokejově něco naučila a dokáže s tehdy s údajně nejlepším celkem světa držet krok. Zážitek to byl famozní a díky youtube.com dnes není problém vidět minulost. Do zcela pohaslé haly vjela vždy nějaká hvězda z nezvykle vysokým číslem na zádech, nad ní kroužil kužel světla, komentátor šílel a davy řvaly. Spousta hráčů vůbec neměla přilby, v detailech jim chyběli i některé zuby a na hlavách měli pořádná hára, jako rockové hvězdy. Komerční přestávky a popsané mantinely byly u nás téměř neznámé. Dnes jsme zvyklí, že se zahraje v pauze nějaká rocková hymna ( Gary Glitter-Leder of the gang..), ale tam hrál jeden chlapík na varhany takové bojové melodie. Nejkrásnější na celém Canada cupu 1976 bylo však to, že jsme v jednom zápase rozhodli jediným golem z dálky zápas s Kanadou deset minut před koncem a dotírající kanaďané už zápas nevyrovnali. Brankář Tonny Esposito byl zdrcen a parta kolem kapitána týmu s číslem 77 (Phill Esposito) dostala konečně na frak. V té době to byl v Kanadě co do slávy jakýsi předchůdce Wayna Gretzkeho. A ještě jednou věcí byl ten zápas zajímavý. Diváci v Československu nikdy z technických důvodů neviděli první třetinu.
Jak to vlastně s takovým přenosem tak nějak laicky je ? Divák si jistě už všimnul, že obyčejně jedna kamera sleduje zápas, další jsou umístěné za bránami, další je kdesi vysoko v hledišti či až u stropu haly apod. Kromě stanoviště komentátorů jsou pak instalovány i mikrofony v areálu, zejména u ledové plochy a jejich smíšením pak dostává divák do domova potřebný komentář i s atmosferou zápasu. Toto vše se obvykle kabely přenáší do vysílacího střediska, kde je kabelové vedení transformováno na bezdrátové, které přenáší signály do televizní režie. Proto někdy i ta omluva, že došlo k výpadku zvuku či obrazu na trase. Z režie se ovšem odesílá už jen to potřebné do vysílací antény, která třeba i pomocí různých převaděčů předává pořad na zpravidla vysoko umístěné vysilače, případně složitější transformací na přidělenou družici a odtud už diváci a posluchači pomoci antén a satelitů pro příjem odebírají pořad do svých přístrojů.
Proč jsou všechny družice pro tento účel dnes seřazené na takzvané geostacionární kruhové dráze ve výšce necelých 36 tisíc km nad rovníkem? Jednoduše řečeno je mezi ní a Zemí takový matematický a fyzikální vztah, že nám vlastně při pohledu ze Země stojí jakoby na stejném místě, ale ve skutečnosti rotují společně se Zemí kolem její osy a hlavně se nijak nepředbíhají ani nespožďují ( případ Měsíce, kde hraje roli jiná vzdálenost), čímž lze signál z nich nepřetržitě snímat.
V počátku panovalo kolem satelitu všeobecně nesmírné nadšení a průkopníci ze zvědavosti zkoušeli různé programy i třeba z asijských družic, což vyžadovalo jiný náklon i pootočení paraboly a především větší velikost zrcadel, nejméně 90 a lépe 120 cm i více a samozřejmě volný výhled. V praxi jsou tyto družice podstatně méně obsazené programy a pro evropského diváka nemají zpravidla jiný smysl než exotický. Navíc lze i některé exotické vysílání naladit na družicích určené Evropě. A tak se běžní evropští diváci specializovali spíše na příjem ze satelitů Astra, Eutelsat,Hot Bird apod. A toho se nakonec přidržují i kabelové společnosti, které dodávají tento komfort stanic tam, kde není možné, aby měl každý například z důvodu terenní překážky ( sousední dům) vlastní talíř.
Zpočátku šlo i jaksi o volné programové šíření a stanice se opravdu snažily prestižně zaujmout a každý chtěl vysílat. Vzpomínám například na americký program Screensport, který chtěl být druhou tváří Eurosportu a tak vysílal třeba americký seriál automobilových závodů série Indycars, zatímco ten zprvu paralelně s RTL dával formuli 1. Nebo dával americký fotbal, který jste samozřejmě na Eurosportu z důvodu nízké popularity v Evropě vidět nemohli. Ostatně, zkusil jsem ho parkrát pochopit, ale kromě takových parádiček, co nám ostatně ukáží jednou za čas naše hlavní zprávy, tak vážně nevím.
Postupně se stávaly některé kanály placené a zejména ty britské, kde nechávali zdarma jen zpravodajské relace, což je určitě škoda. Podobný osud potkal všechny programy, které mají mladým lidem co říci a je to určitě chyba ( Spectrum,Discovery). Dnes disponuje volně například Astra téměř jen německými programy a jiné ani nejsou ke koukání. Velmi se mi líbilo, když bývalý náš program pro sovětské vojáky byl přejmenován na program OK3 a jeho hlavní náplň byla výuka jazyků. Celý týden jste mohli sledovat asi 4x denně dvě lekce jazyka, který jste chtěli studovat ( ty hlavní) a další týden byla starší lekce nahrazena novou a tak pořád dokola. Dokonce jsem slyšel, že než začala vysílat Nova, tak prý slibovala, že bude stanicí vzdělávací. V každém případě si myslím, že jen málo lidí, zvlášť z těch nižších společenských vrstev, jak se u nás říká, je ochotno za takovéto věci nějak platit. Ostatně, málokomu se chce platit za něco, na co nemá třeba ani moc času, nebo neví, jak ho to bude bavit a jak mu to půjde. Ale, to už bych se dostával někam úplně jinam, kde se mluví o školství, znalostech, oddychu, náplni televizních pořadů apod. Podstatné je, že dnes se paraboly nekradou jako kdysi a na satelitní vysílání není ve společnosti všeobecně pochvalný názor. Osobně si myslím, že aspoň určitý prospěch přináší těm, kdo se v centru Evropy cítí být aspoň trochu Evropany a snaží se poznávat kulturu světa, který nás obklopuje, do kterého to máme sotva dvě hodinky autem a do kterého jsme v minulosti patřili a patříme tam i dnes. Nepřijde mi zrovna taktické míchat do seriálu o rozhlasu a televizi evropskou historii, ale věřte, že je dobré se s ní seznámit.
Příště už se časově přesuneme do období nejnovějšího a uvidím, kdy to tady vytvořím.
http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-8dil.html
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat