Opomíjená historie na říčce Pšovce.

Už to tak je, že člověka přitahují krásné i významné věci, zvlášť, když jsou po novotě a některé svědky minulosti doslova přehlíží, nebo je míjí velkým obloukem. A právě naše říčka Pšovka je takovým smutným divákem tohoto stavu věci, ačkoliv nutno říci, že dnes už jen na Mělníku, protože v CHKO Kokořínsko- Máchův kraj bylo již zrenovováno několik pramenů i studánek. a tak si některá tato opomíjená místa připomeneme. Hned na vrchním obrázku vidíte z neobvyklého pohledu přes Labe chátrající Polabský mlýn u ústí Pšovky, kde v minulosti stávala i hospoda a fungoval přívoz. Opravdu škoda, že ačkoliv jinde turistika v současnosti tvoří u řek a potoků různá posezení, občerstvení, hospody, přívozy, ba i dokonce uměle vyrobené mlýny s všestranným turistickým využitím, tak u nás je to pomalu ten nejzapadlejší kout města, kam raději nikdo nejde, krom historiků, kteří jdou pro smutnou pohlednici pro porovnání stavu nemovitosti v času.

Jen asi 300 metrů od Kokořínské ulice bychom dnes našli už opuštěný železniční most bez kolejí, kde ještě nedávno bývala funkční cukrovarská vlečka. Snad právě tudy někudy by měla vést obchvatová silnice města. Za mostem již tvoří říčka neregulované romantické koryto. V minulostitu tvořila mnohá četná ramena i ostrůvky, na kterých si děti hráli dobrodružné hry a právě tyto občasné bažiny dali nakonec jméno celé jedné čtvrti.... Blata.

Staré Rousovice vás přivítají tímto již dávno nefunkčním stavidlem, které tu odpočívá již staletí. Je to vlastně pro lidi seznámené s historií opravdový poklad, vždyť právě někde tady stával další mlýn na říčce, o kterém se zmiňuje náš největší pamětník a historik současnosti František Purš ve své knížce, která je souborem jeho dosud vydaných příspěvků v časopisu radnice.

Tam vzadu jistě stávalo druhé stavidlo a je to tu opravdu romantický kout Starých Rousovic.
Pokud bychom se vydali dále, můžeme dojít až k opravdovému mlýnu, který ještě dnes stojí, ovšem, ani nevím, co v něm dnes sídlí za firmu.

A putování podle Pšovky ukončím na místě, podle kterého chodí denně desítky, ba stovky lidí. Je to vlastně dnes nejstarší památka čtvrti Pivovar, která se dochovala. Jsem rád, že jsem měl ještě možnost zažít dobu, kdy říčka tekla od dnešního autobusáku kamenným korytem podle Bezručovky až sem, kde se ztrácela pod zem do prostor vodárny. Vzpomene někdo na tyto paměti minulosti a zkusí jim dát tvář, kterou by si v době turistického ruchu zasloužily ?

Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.