V prvních dvou dílech se čtenář seznámil, jaký měl český divák a posluchač před rokem 1989 výběr tuzemských stanic, které pořady byly veřejností oblíbené a jak jsem minule slíbil, tak se dnes zaměříme na snahu některých jedinců, kteří buď využívali k rozšíření své programové nabídky dobře umístěného bydliště v pohraniční oblasti, nebo exprimentovali s dálkovým příjmem i ve vnitrozemí. Než k tomuto kroku však přistoupíme, zanechme velmi krátké vlny, které slibují sice kvalitní příjem, ale nemají kdovíjaký dlouhý dosah, zanechme je ještě chvíli na pokoji a podívejme se, co český posluchač třeba i v nitru republiky rád pohodlně poslouchal.
Tak pochopitelně, poslouchat toho mohl mnoho, vždyť i silně zarušené a přes den téměř prázdné dlouhé vlny ožijí na noc asi téměř necelou desítkou stanic, kde lze zachytit stanici až z Alžíru, ovšem v kvalitě, kterou mohou ocenit jen lidé, kteří se radiohobby zabývají. Nicméně, běžný posluchač rád slyšel ze zahraničí stanice, které vysílaly dobrou populární hudbu a nepohrdnul ani češtinou, která na rozdíl od současnosti tehdy žila na několika stanicích, které tehdejší komunistický režim označoval, jako stanice štvavé proti režimu a známou stanici Svobodná Evropa, která vysílala z Mnichova, dokonce rušil takzvanou rušičkou, která měla případné posluchače odradit od poslechu. Jenže, už tenkrát platilo, že jak je něco zakázané, tak to třeba i jen na chvíli láká a zkoumavý český človíček si vždy chtěl udělat o něčem přehled.
Asi nejznámějším moderátorem rádia byl emigrující herec Martin Štěpánek, kterého si veřejnost pamatuje z mnoha filmů, pohádek, ale i například velmi vydařeného filmu režisera Otakara Vávry, který nesl název Boj o Sokolovo, a kde ztvárnil nám tady na Mělníku velmi dobře známou postavu kapitána Otakara Jaroše. Dalo by se pokračovat písničkářem Karlem Krylem a dalšími veřejně známými osobnostmi, ale podstatné je tvrzení, že stanice se snažila nabídnout českému posluchači odlišný úhel pohledu na tehdejší hospodářskou a politickou činnost v našem státě. Zkrátka, přicházela, jako určitý nepohodlný protipol, který kritizoval chyby tehdejšího vedení naši společnosti. Odtud tedy ten výraz štvavé a režim rozvracející stanice.
Asi nejznámějším moderátorem rádia byl emigrující herec Martin Štěpánek, kterého si veřejnost pamatuje z mnoha filmů, pohádek, ale i například velmi vydařeného filmu režisera Otakara Vávry, který nesl název Boj o Sokolovo, a kde ztvárnil nám tady na Mělníku velmi dobře známou postavu kapitána Otakara Jaroše. Dalo by se pokračovat písničkářem Karlem Krylem a dalšími veřejně známými osobnostmi, ale podstatné je tvrzení, že stanice se snažila nabídnout českému posluchači odlišný úhel pohledu na tehdejší hospodářskou a politickou činnost v našem státě. Zkrátka, přicházela, jako určitý nepohodlný protipol, který kritizoval chyby tehdejšího vedení naši společnosti. Odtud tedy ten výraz štvavé a režim rozvracející stanice.
Takovou druhou stanicí byl známý Hlas Ameriky, který vysílá dodnes do mnoha států především v Asii.
První vysílací půlhodinka pro Československo začínala v 17.30 SEČ. Možná, že z toho někdo ani neměl rozum, co vlastně chtějí říci během krátkých zpráv. Spíš to bylo prostě jakoby exotické vysílání. Hlasatelka nikdy nezapoměla říci, že je ve Waschingtonu krátce před polednem, po zprávách přišel nějaký ten magazín o USA a nejzajímavější část byla sport. Už tehdy zde hráli někteří naši hráči, liga má pověst nejvyšší hokejové úrovně, ač je dnes srovnávána s ruskou KHL a tak mohl být člověk chvilku jakoby u toho. Navíc se zde nezapoměli nikdy zmínit o závodech formule 1, takže, pokud se jen česká zpravodajská redakce stroze zmínila, že velkou cenu Brazílie vyhrál Carlos Pace, tak nebylo nic snazšího, než právě zde zjistit, jak dojel náš kůň rakušan Niki Lauda. Pro úplnost dodávám, že bylo ještě vysílání v jazyce českém i slovenském od 21 do 22 hodin a něco po půlnoci, ale to už jsem poslouchal zaručeně úplně jinou stanici.
Stanice Volá Londýn začínala své vysílání takzvanou Vodní hudbou od skladatele George Fredericka Handela, který žil v Anglii i Německu a pro Československo vysílala několikrát denně. Pro nás puberťáky byla zajímavá hlavně v neděli odpoledne, kdy John Kelway uváděl svoji půlhodinku rockové a punckové hudby. Vždyť tehdy se hudebně narodili Sex Pistols nebo Ramones.
Pak ještě vysílal Vatikán a snad je to už všechno, ale podstatné je říci, že už dnes najdete v rádiu jen jednu zahraniční rozhlasovou stanici, která ještě mluví takovou legrační češtinou, vysílá tedy pro naše lidi a tou je Čínský rozhlas Peking.
Mládež však pátrala především po hudebních stanicích a ani to nebyl velký problém. Na lodi v kanálu La Manche plula pirátská hudební stanice rádio Caroline, která vysílala kdesi na krátkých vlnách a přímo na hranici střední Evropy v malinkém knížectví Lucembursko vysílala nejslavnější hudební stanice v Evropě, která měla i mimořádně silný středovlný vysílač. Od té hudby se nedalo odtrhnout a tak až mnohem později jsem zjistil, že hned na sousedním kmitočtu vysílá německá stanice Europawelle Saar ze Sárska za Rýnem, která od 18 hodin denně uváděla dvouhodinovou hitparádu TOP 75. Písničky se neopakovaly. Oni totiž zahráli třeba místa 74, 69,52,44 atd. , 3 a 1 a zbytek jen vyjmenovali. Druhý den to bylo obdobné, jen jiné písně a tak se snad hrálo denně jen momentálně první místo. v roce 1989 vedl dokonce 7 týdnů Phill Collins se známou písní Another day on paradise a také to byl top kanadské zpěvačky Belindy Carlisle, která tehdy zazářila s dvěma alby.
No, a příště už se podíváme na nejslavnější hudební stanici Evropy a vrátíme se i k domácím televizím, na které jsme někdy i jen pouhým naladěním jiného kanálu naladili něco jiného, než ČT1 a ČT2.
http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-4dil.html
Pro rádio Soutok připravil Stanislav Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat