Cestou domů z výletu po Bavorsku vás vlak sveze kolem romantického pohoří Hoher Bogen ( kousek u Domažlic), odkud vysílá na frekvenci 96.85 MHz mimo jiné stanice Bayern 1
která je v pohodě běžně slyšitelná i ve 168 km vzdáleném Mělníku na obyčejné rádio v mobilním telefonu.
Málokterá věc během našeho života se mění tak rychle, jako technika. Na přelomu 70. a 80. let již v mnohých rodinách dosluhovala stará lampová rádia i gramorádia a byla nahrazována novou generací přijímačů s méně poruchovými polovodiči, tranzistory a integrovanými spoji. Sotva kdo však tady ve středu Čech věnoval pozornost rozhlasovému pásmu VKV, ve kterém stejně vysílala snad jen jedna stanice ( Vltava) a nebral tak na zřetel, že za určitých okolností má nové rádio jiné možnosti. A proč to tak bylo ?
Fenoménem tohoto období totiž byla výměna dosluhujících černobílých televizorů za barevné. Tak, jako lidé před necelými 20 lety jásali, že konečně nemusí poslouchat svůj oblíbený sport jen v rádiu, tak jak to vidíme ve starých filmech, tak nyní přišla doba barvy. Člověk se obyčejně vypravil na pozvání k nějakému známému, kde s úžasem shlédnul fotbalový zápas, nebo automobilový závod a odcházel s jasným názorem, že příští televize v domácnosti bude barevná.
Nebyla to však jen barva, ale také stereozvuk, který se v tom období narodil. Nepředstavujte si to jako dnes, kdy posloucháte VKV ve stereu. Tehdy se hlavně kupovaly nové černé gramodesky, které umožňovaly poslech kvalitního sterea. Tou dobou se u nás pomalu objevovaly desky už i západních skupin a vlastně díky všelijakým známostem jsem často už v roce 1978 mohl slyšet u kamaráda na vinilu australské ACDC či kalifornské Kiss. Posledním doplňkem techniky posluchače 80. let bývala občas takzvaná barevná hudba.
Co to bylo? Když dnes koukám na své oblíbence na www.youtube.com, tak zpravidla vidím videoklip, živý koncert, nebo se na projektoru promítají fotky ze života skupiny. Když vzpomenu na rok 2000 a představím si obyčejné internetové rádio, tak se mi vybaví hudba z reproduktorů a na obrazovce třeba přehravač windows media player, který pro mé oči kouzlí dle nastavení různé vizuální efekty. V mládí jsem znal takové dětské kukátko plné korálků, kterým se pootočilo a neustále se měnily proti světlu jasné barevné obrazce.
Barevná hudba, to byla taková zpravidla amatérsky vyrobená bedýnka dle vkusu každého posluchače, která měla směrem k posluchači zdrsnělé sklo, za kterým byly barevné žárovky, které se podle melodie rozsvěcovaly. Basy měly zpravidla barvu zelenou, výšky červenou a středněvysoké tony modrou, či navíc i žlutou, což bylo samozřejmě nutné nastavit potenciometry. Osobně si myslím, že posluchače motivovalo okolí. V kinech totiž běžel snad v roce 1977 film Horečka sobotní noci, jehož děj byl zcela jednoduchý, ale efekt zapamatovatelný. Johny Travolta totiž kdesi v newyorském Brooklinu, či Manhatanu tančí za zvuku úspěšného LP britské skupiny Bee Gees na diskotéce a podlaha tanečního sálu je obdobným způsobem prosvětlována,jako u barevné hudby.
Dále se něco podobného užívalo i v berlínském Fridrichstapalastu, ale trochu jinak. Osobně mě kdysi fascinovalo, když kanadská kapela Bachman Turner Overdrive (BTO) hrála píseň - You Aint Seen Nothing Yet, kde v krátkých tvrdých doprovodných akordech rozsvítila vždy na několik vteřin celou stěnu zelených žárovek, ale blikající směsice žárovek mě u naprosté většiny skladeb celkem nechávala u takového zařízení v klidu.
A tak až teprve cestou ze základní vojenské služby jsem si odvezl poznatek, že jih Čech poslouchá na VKV Bayern 3, jih Moravy Oestereich 3 a slovenští spolubojovníci ve zbrani žijí silně uvolněnými mravy Maďarské lidové republiky. Ano, ti věčně vozili domů z Budapešti nějaké desky, vyprávěli o kapelách Judas Priest, Uria Heep, Motorhead, Lokomotiv GT, Saxon atd.
Nedá se říci, že bych po návratu propadnul nějaké mánii lovu dálkového rozhlasového příjmu, ale je jisté, že když časem již nabízely společné antény příjem obou televizních polských programů, tak se objevila myšlenka se podívat na zoubek i rozhlasu. Vždyť to nebylo nic složitého. Na stožárek s anténou na DDR1 se zkrátka přidala ještě jedna pro rozhlas.
Výsledek byl neuvěřitelný a to jen díky absenci našich soukromých stanic, které se začátkem 90. let začaly drát na toto pásmo. Standartem bylo naladit stanice saské i bavorské a docela slušně šlapalo braniborské BB rádio z Frankfurtu nad Odrou. Mělo to především sběratelský charakter. Mlha je pro lovce rozhlasových dálek na VKV tím pravým rájem, zvlášť, když do ni nemusí. To dochází v atmosfeře k různým složitým jevům, které způsobí, že se nám na místo obvyklých stanic dostanou do přijímače někdy i stanice vzdálenější. a tak tu byl nejen Hesenský rozhlas z Frankfurtu nad Mohanem, ale dokonce i NDR (Nieder Deutsche Rundfunk) z Hamburku a Pomořansko.
Velmi rád jsem si občas poslechnul právě hr (Hessische Rundfunk), protože tam hráli v určitou dobu zcela neobvyklý druh hudby. Nebyla to hudbá populární, ale lidová a nebyly to žádné slaďáky, ale pořádně svižná muzika, která má na jihu našeho velkého souseda a v Tyrolích svůj domov. Obvykle jde o kapelu několika lidí, kde dominují tahací harmoniky, klarinety, baskytara, bicí a housle.
Samozřejmě, že nám, kteří jsme si pochvalovali, z jakých dálek k nám až přichází rozhlas VKV, jsme z velkého nárustu našich soukromých stanic, které hráli na první dojem všechny na jedno brdo, že jsme z nich začátkem 90. let moc radost neměli a nemáme dodnes, ale to se nedá nic dělat. Jenže, to už bychom předbíhali čas a i dnes jsou lovci, kteří se občas potěší tím, že si najdou mezeru, kde nepřekáží naše stanice a zaradují se, když třeba zaslechnou němčinu ze 170 km vzdáleného vysilače. A nemyslete si, že si také rádi neposlechneme třeba rádio Beat, či Gama, Oldies, nebo Frekvenci 1 atd.
Příchod satelitu by se dal datovat do roku 1985. Tehdy se celá řada restauračních zařízení snažila vylepšit pobyt návštěvníků instalováním televizí, které vysílaly hudební program MTV. Prvně jsem se s tím setkal na dostihovém závodišti JZD Slušovice, kde byla restaurace umístěna v útrobách letadla TU-144. Tohle bylo jen tak na okraj vůbec zvláštní JZD s vlastním ekonomickým programem v tehdejším Československu. Program MTV sloužil v některých nočních podnicích i jako jakási předehra večera, výplň přestávek atd.
O satelitu, jeho programech, jeho výhodách, by se dalo ještě mluvit a nebyla v něm jenom televize, ale i rádia. Kabelová televize navždy přivedla do našich domovů určitý programový komfort a přisoudila pozemnímu lovu úlohu nostalgického a zbytečného snažení, které lze připodobnit k zábavě rybářů. Také si mohou pohodlně koupit rybu v krámě a přesto si ji jdou rádi zkusit ulovit. O tom všem však již příště.
http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-7dil.html
Pro soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat