pátek 18. listopadu 2011

Rádio kdysi a dnes. (4.díl)



Měl český posluchač a divák před rokem 1989 vůbec potřebu pátrat v zahraničním rozhlasu a televizi, když chtěl slyšet své anglicky zpívající idoly, které uznával celý svět? Odpověďet nelze tak jednoznačně. On nebyl problém slyšet v našem rozhlasu Beatles, Beach Boys, Bee Gees, Smokie, Bay city rollers či Rubettes a jejich známou píseň Sugar baby love, ale už málokdo byl ochotný se věnovat během dne poslechu rádia, když navíc nebylo jasné, co kde zahrají a bylo toho jak šafránu. Světová esa navíc jezdila i na festivaly v socialistickém táboře. V roce 1977 vystoupila švédská ABBA v polských Sopotech a naše televize ten koncert dala ze záznamu. Snad už ve stejném roce koncertovali Smokie v Bratislavě, což bylo tehdy u nás. V roce 1979 se dočkala Praha nezapomenutelného koncertu glamrockové královny Suzi Quatro. Nejslavnějším se asi stal koncert skupiny Queen s Freddie Mercurym v Budapesti 1986.

Ale, Československá Televize přenášela i přímé přenosy z východoněmeckého Fridrichstapalastu, a pokud jste přežili nezáživné scénky Lutze Jahody, Horsta Siegla a různé východní umělce, tak jste mohli shlédnou na vlastní oči třeba Boney M, Smokie, Zaragoza band, Gombay band a jejich hit z roku 1980 Santa Jamaica. Těch bylo, že ani teď člověk neví, ale to bylo v každém pořadu, který šel tak jednou měsíčně, tak maximálně jedno či dvě esa. Později vysílala ČT festival v San Remo. Tam nebyla jen italská esa, jako Ricci e Poweri, Alice,Gianna Naninni či Collage a jejich kantilena Dona musica Tu, ale mihlo se tam také Status Quo s peckou Whatewer you want, nebo průkopník syntezátorů Garry Numan, kterého proslavily skladby The cars či Are friends electric.

Rádio Luxembourg (Laksmberk) však bylo vyjímečné tím, že hrálo celé dny jednu pecku za druhou a mělo to navíc spád, protože písně byly časově limitované a sotva dozněla jedna, už vyprávěl moderátor o další, která se do toho rozjížděla, takže ne vždy měl člověk možnost slyšet celou píseň, ale záleželo na pořadu. Krom toho stanice užívala spousta zvukových efektů, které ji proslavily. Pokud se chcete dozvědět něco z historie rádia, najdete ji ve Wikipedii, jinak se jí zabývají asi čtyři weby, například www.pjede.de . My se na ni podíváme samozřejmě jinak.
Je 18.59 SEČ a na kmitočtu 1440 KHz nedaleko naší Hvězdy je hrobové ticho. Celý den od 5 hodin ráno to byla docela obyčejná německá zpravodajská stanice, která kromě počasí uváděla stav na německých dálnicích v tehdejším Západním Německu a do toho pustila dva až tři anglické hity a jeden německý. Právě tady jsem poprvé jednou ráno uslyšel slavnou píseň Mama mia od ABBY a několik dalších.Jenže tam bylo na člověka někdy toho kecání až moc a na světě jsou i jiné aktivity.

Střední vlny podléhají zejména dopoledne a odpoledne určitým únikům signálu a podle ročního období jsou vzdálenější stanice několik hodin přes poledne zcela mimo dosah poslechu posluchače. Německý program se však vysílal paralelně i na krátké vlně 6 MHz, kde byl k slyšení v různé kvalitě, ale jak jsem již řekl, tak německé vysílání nebylo to, kvůli čemu by celá Evropa dělala takový humbuk. Ano, Evropa dělala humbuk. V předvečer Velké motocyklové ceny Československa v Brně 1980 to kolem trati žilo, národy se mezi sebou mísily v přátelském duchu a z výkonného rádia náhodných západních přátel zněl ovšem Laxik.

V 19 hodin našeho času se náhle z reproduktoru vynořila majestátná znělka internacionálu, do které už už vstupoval holandský moderátor a na úvod pozdravoval posluchače v celé řadě jazyků, jen tomu našemu se asi nejvíce blížilo snad slovinské dobruju večeru. A už tu byl první hit a první zvukové efekty. Přesně v 19.15 přišla chvíle pro všechny, kteří si chtěli dopisovat do cizích států a měnit pohledy. Zkrátka, když jste jim tam třeba napsali, tak odspelovali vaši adresu, a pak už jste jen čekali, kdo vám napíše. Nezapomeňte, že internet tehdy nebyl a člověk mohl zůročit své určité jazykové znalosti a třeba díky pohledům se podívat i za oponu, či až do zámoří, což bylo atraktivní pro oba tábory od sebe oddělené železnou oponou. Osobně jsem to už neměl v roce 1990 za potřebí, neboť jsem jich měl plnou krabici a stačilo na výletech po republice zastavit pár cizinců, ale když odvysílali kolegini Katku z Kamenných Žehrovic a ona mi vše vysvětlila, tak jsem si to jako mnoholetý posluchač nemohl nechat ujít a bylo za pět minut dvanáct. Díky tomu vím, kde až byl Laxik slyšet.
 

Holandské vysílání trvalo půl hodiny, a pak jste mohli klidně na půl hodiny odejít třeba na zprávy. Následovala totiž nějaká čtvrthodinka v italštině a další ve francouzštině, kdy se vůbec nehrálo. A pak už od 20 hodin našeho času do čtyř hodin ráno následovalo to hlavní anglické vysílání, které uzavřela lucemburská státní hymna. První hodiny měly spád, moderátoři mluvili evropskou angličtinou, na úvod každé hodiny zazněl po dvouminutových zprávách nejlepší hit jakési hitparády a zněly opravdové pecky. Postupem času člověk objevil buď novinky, nebo skladby, které měly své nejlepší umístění už za sebou a pomalu klesaly, ale vždy každou hodinu začínal number 1. To už do angličtiny pronikaly amerikanismy, přitvrdila a nejsem schopen říci, zda mohla být stanice ze středních vln nějakým způsobem slyšitelná i v USA a Kanadě. Ví se jen, že jako u nás byli sovětští vojáci, tak za oponou zase byli amíci, kteří ji jistě poslouchali. Na druhou stranu je třeba říci, že stanice byla bezpečně slyšet ve Skandinávii a severní Africe. Tady by jistě mohlo vystoupit na povrch několik odborných spekulací a pokud je mi známo, tak Interprogram rádia Praha, také vysílal po půlnoci na KV pro české menšiny v USA a Kanadě, ale pokud jde o Laxik, tak ten se nikdy žádnou jinou frekvencí nechlubil.


Vysílání rádia Luxembourg bylo ukončeno na střední vlně v roce 1991 a leckdo to nelibě nesl, protože bylo jasné, že opustit vyjetou kolej a vrhnout se na satelit, je krok do neznáma, který může vést ke ztroskotání, k čemuž opravdu došlo. Její fanoušci nemohli pochopit, kam se stanice poděla a volali po jejím návratu. Toho se konečně v roce 2005 dočkali, když stanice začala vysílat na internetu a slibovala ,že bude vysílat v systému DRM opět na střední vlně. Hlavním magnetem byla přítomnost moderátora Bennyho Browna, který byl znám z časů pozemního vysílání. Ovšem, comeback se nějak nepovedl. Vysílání v systému DAB a DRM je pro českého posluchače ještě tak trošku španělská vesnice, rádia pro tento formát se teprve nesměle objevují v kombinaci s profláklým VKV a celkově to nějak všechno kulhá. Posluchači na internetu objevili místo slavného Laxiku vlastně již jen obyčejnou oldies stanici, která byla hodně ořezaná o různé zvukové vysílací efekty, a když už se zdálo, že se to malinko začíná vracet ke starým časům, tak jsem jednoho dne namátkou zjistil, že stránky tohoto rádia neexistují. Bude ještě nějaký Laxík?


Tak, a v příštím dílu už se opravdu vypravíme do pásma velmi krátkých vln a povíme si, jak zejména v pohraničí, ale i tady v centru republiky si lidé rozšiřovali programovou nabídku.

http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-5dil.html

Pro Soutok připravil Stanislav Švec.

Žádné komentáře:

Okomentovat