Rádio kdysi a dnes ( 1. díl)

Zajímá vás, jak a kdy vzniklo v nově narozeném Československu rozhlasové vysílání? Co, kdy a kde vysílalo za stanice až do dnešních dnů? Víte, že jsme byli po Velké Británii druhým státem v Evropě, kde se začalo pravidelně vysílat? Tak pokud někoho zajímá historie a má seriozní zájem o dějiny rozhlasu u nás, tak doporučuji například tuto adresu http://http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/historie/_zprava/682506

My se podíváme na rádio tak trochu jinak a začneme dodnes oblíbenými filmovými komediemi 70. let 20. století, kterým je již tak kolem 35 let. Kdo z nás by neznal scénu z komedie Jáchyme hoď ho do stroje, kde František Koudelka ( Luděk Sobota) vstává do svého úspěšného dne, ve kterém stihne dva úspěšné zápasy turnaje juda, navštíví jako japonský mistr v kimonu zámek Konopiště a nakonec restauraci v Jesenici, kde se jeho štěstí úderem půlnoci vytratí? Také si ještě někdo vzpomenete, že obyčejný občan Československé republiky dříve či později zapnul rádio, kde obvykle byla naladěná stanice Praha, a pokud ho nepustil doma, setkal se s ním zaručeně v práci? A víte, co se na nás z rádia vyvalilo? Ano, bylo to spousta dechové hudby protkané mluveným zpravodajským slovem, ale především ranní rozcvička, které neutekl jak pracující, tak později žáček. Ti starší si ji ještě spojí s kabaretním hercem Jardou Šterclem, ale téměř všichni ostatní s výrazy předpažit, upažit a vzpažit. Stanice Praha vysílala na střední vlně 639 KHz, kde se vyskytuje dodnes v takovém kombinovaném názvu ,, Český rozhlas 2, Praha a tak, jako kdysi, stále končí své vysílání naší národní hymnou v půlnoci, aby druhý den někdy v půl páté opět začala vysílat. Tuto stanici bych jednoznačně nazval hlavní stanicí všedního rána českých pracujících před listopadem 1989 a musím ještě vzpomenout druhou českou komedii, kterou je též velmi populární film Vesničko má středisková. Tady se pamětníci zase smějí, když slyší stav hladiny Labe pod českými městy, což byla informace pro převážnou část národa spíše zbytečná. A také se tehdy dost obšírně vysvětlovalo počasí. Zatímco dnes si vystačíme s informací o směru a rychlosti větru, a samozřejmě teplotě, tak dříve se udával i rosný bod, tlak přepočtený na hladinu moře, okluzní fronta a specielně v hlavní zpravodajské televizní relaci jakýsi starý pán s docela vážnou tváří zakresloval křídou do předem vylisované mapy Evropy na tabuli všechny tyto změny. Ostatně, myslím, že měl tyto mapy na počasí tři. A tady zase musím vzpomenout Divadlo Járy Cimrmana, které toto užilo k úvodu ke své hře Posel z Liptákova.

Jako další uvedu stanici Vltava, která, jako první naše stanice vysílala v pásmu VKV, které dnes prakticky poslouchá každý, koho zajímá jen náplň rozhlasového vysílání a je v něm slušná kvalita příjmu. Ovšem, nutno podotknout, že zatímco dnešní rádia s takzvanou západní normou začínají od 87.5 MHz do 108 MHz, tehdejší Vltava vysílala v pásmu východním, které měla tehdejší zde prodávaná rádia a začínalo někde kolem 60 MHz a končilo kolem 80 MHz. Pokud by snad dnes měl doma někdo ještě takové rádio a dostal se na dovolenou třeba do Bulharska, určitě by tam něco zachytil. Vltava vysílala především vážnou hudbu. Vždyť náš Bedřich Smetana,Antonín Dvořák a Leoš Janáček byl známý nejen v zemích, kde byli pyšní na Mozarta, Bethovena či Haydena, ale naše Československá filharmonie byla nesmírně populární především v dalekém Japonsku. Ať se to někomu líbí, nebo ne, stále platí, že mladý člověk chce především slyšet to, co právě vzniká a teprve s odstupem času dokáže přijmout i jinou hudbu. A tak stanice Vltava nemohla být stanicí, která by pro svůj úzký výběr hudby mohla lidi nějak masivněji přitahovat. Ale, přesto tu byla jedna vyjímka, která zásadně měnila její pozici. Bylo to v pátek večer a v sobotu dopoledne, pořad se jmenoval Větrník a neuváděl ho nikdo jiný, než moderátor posledních mělnických Vinobraní a spolupracovník rádia Beat ( má vlastní pořad) Jaromír Tůma. Ostatně, pokud si na internetu najdete heslo Jaromír Tůma, tak budete možná překvapeni, čemu všemu se během kariery věnoval. Ale, to jsme odbočili. Ve Větrníku bylo možné slyšet třeba kanadskou kapelu Rush, Kansas, nebo artrockové Yes, či popíkové Smokie.

Třetí stanicí byla Hvězda, kterou na střední vlně šířil vysilač na Mělníku-Chloumku. Byla to především zpravodajská stanice, ale její chvíle přišla každý den ve 13 hodin, kdy téměř celý národ ladil hodinový pořad Pozor zákruta! Hvězda byla naopak stanicí odpoledne. Od 14 hodin začínalo populární Mikroforum, kde zářil domácí popík, který často pročísnula italská kantilena a občas i něco v angličtině. Pořad končil v 18 hodin.

Stanicí dopolední byla jednoznačně stanice Interprogram rádio Praha, která začínala vysílat v 8.30 hodin a pro pracující byla zajímavá do 12 hodin. Ti se ostatně nemohli dočkat, ač začne stanice vysílat, protože tam bylo spousta dobré hudby pro cizince u nás i v blízkém zahraničí. Prvních 15 minut každé hodiny patřilo češtině, a pak přišla němčina, francouzština a angličtina. A tady se hrálo ještě více anglicky, než odpoledne v Mikroforu. Pak začínalo ruské vysílání a už nikdo nevěděl, co bylo dál, protože už svítila Hvězda. Interprogram vysílal donedávna i na krátkých vlnách a hlavně po půlnoci do Ameriky.
Tak tedy vypadala hudební skladba tuzemských rozhlasových stanic před listopadem 1989 a je dost zřejmé, že národ věděl, kdy jakou naši radiostanici naladit. Ale, nebyly jen naše rozhlasové ani televizní stanice k mání, ale to necháme na příště.

http://soutok.blogspot.cz/2011/11/radio-kdysi-dnes-2dil.html

Za Team Soutok připravil Stanislav Švec.