Milí čtenáři a přátelé, mám dnes jedinečnou příležitost popřát hasičům SDH Mělník - Blata vše nejlepší k jejich velkému dni a vězte, že tak činím s tou největší upřímností a radostí. Lidé rádi a s nostalgií vzpomínají na bezstarostné krásné dětství i hezké chvíle soutěžení a her v kolektivu, a to já našel na rodných Blatech i v tamním SDH přesně tak, jako ti žáci vpravo na vrchním obrázku.
To vše by nebylo možné bez skvělých a obětavých vedoucích, kteří rádi obětovali snad veškerý svůj volný čas práci s mládeží a nebylo by to možné i bez prima vrstevníků, se kterými si rád i po neuvěřitelném půl století potřesu pravicí a vyměním několik vět. Někteří zůstali hasičskému řemeslu prakticky celoživotně věrní a dosáhli i významných funkcí, a jiné prostě jen, jak už to v životě chodí zavál osud někam jinam a k něčemu jinému.
Jsem tedy velmi rád, že jsem se této slavnostní chvíle dožil, že jsem tu viděl plno známých tváří prakticky z celého časového spektra života nejen z Blat a mnohé, kteří se mnou nejen prožívali kdysi ty bezstarostné chvíle, ale prali se stejně tak, jako dnešní mládež za soutěžní úspěchy SDH Blata.
Nevím, jak dalece se změnilo hasičské řemeslo za posledních 10 let, když jsme v tomto prostoru oslavovali 90. výročí, ale v oblasti médií se toho změnilo moc. Tenkrát tu natáčel dokument pro potřeby sboru pan Šesták a Soutok byl snad jediným takovým médiem, které dávalo prakticky ihned po skončení oslav obrázky na síť, což přineslo i dost slušný počet návštěv.
http://soutok.blogspot.com/2012/06/slavnostni-pruvod-hasicu-v-melniku.html
Dnes už je ta situace zcela jiná. Sotva jsem dnes nasypal fotky a videa do PC, již na netu některé obrázky z akce od různých lidí byly. Lidé se více naučili prakticky ihned bez nějakého velkého psaní a komentování akcí dávat své obrázky na sledovaná FB. Kdysi jsem se podivoval, proč nikdo nechce psát články na www.melnicek.cz a nyní se domnívám, že se vlastně do psaní nikomu nechce a je to dost práce, ale každý se rád podělí fotograficky o něco, co ho takzvaně bere u srdce.
I proto jsem rád, že jste si našli cestu sem na web, kde už ty návštěvy nejsou zdaleka takové, jako bývaly kdysi a už to spíše šimrám, než abych létal o překot někde po akcích jako kdysi, ale na druhou stranu si myslím, že je pořád úspěch, když počítadlo ukazuje tak sto návštěv denně. Navíc si člověk vždy najde pořád i nějaké mety, pokud chce a relativně ten milion návštěv už také není tak úplně vzdálený. Dva roky ? Je to jen o nápadech.
Pojďme ale k oslavám. Stovka je přece jen zase něco jiného, než 90 let, a tak jste jistě poznali i přítomnost starosty, jakož nejvyššího veřejného představitele. Bylo tu plno vzácných i významných hostů a samozřejmě se předávalo i mnoho ocenění za zásluhy. Restaurační služby prováděla Blatecká hospoda a návštěvníci měli také možnost navštívit útroby hasičárny. Tam nechyběla i fotogalerie z historie a života SDH.
V programu pak také byla hudba, vystoupení mažoretek i atrakce pro děti, ale za hlavní body programu samozřejmě lze považovat vyznamenání určitých osob i sboru samotného, slavnostní průvod čtvrtí a dopolední soutěž mládeže v memoriálu Václava Šeby a Petra Tomana. Pokusím se sem tedy dát nějaké obrázky a dokonce zkusím i video.
Opatrujte se a neničte se vzájemně ani nijak jinak, ať se tu třeba v dobré náladě a pohodě za 10 let opět setkáme. Je až k nevíře, jak čas letí.
Chtěl jsem sem dát i videa ze slavnostního pochodu, neboť tentokrát aspoň tuším, kdo by se na ně rád podíval, ale pro systém jsou videa údajně velká. Přitom mají obě jen 2 minuty. Jedno dokonce jen cca 1.38 a ani jedno nejde i jen v samostatném článku. Přitom videa z roku 2012 jsou o minut delší a jdou
.
Závěrem se přiznám, že je to dosud největší fotografie v historii Soutoku, je podrobná kvůli těm, kteří se znají, je lehce tematicky promíchána, aby nepůsobila zaměřením příliš nudně a pochopitelně je zde absence snímků interiérů hasičárny, kterou mohl každý zájemce navštívit.
Hezký zbytek víkendu!
Hasičské řemeslo je fascinující a vždycky jsem obdivoval tu komunitu dobrovolníků, která se kolem toho točí. Jako jsem taky řemeslník. Dělám podlahy, ale tohle je něco jiného. To není vlastně ani řemeslo v tom pravém ohledu, ale tohle je prostě nadšení. :) Vášeň. Nebo moc nevím, jak to popsat.
OdpovědětVymazatDěkuji za velmi pěkný komentář. Hasičské řemeslo je opravdu úplně někde jinde a není to jen hašení požárů, ale devatero dalších řemesel. Není to tak dávno, co byla v televizi informace, že přilétla do Plzně asijská sršeň. Kdo sundal hnízdo vysoko na stromě ? Hasiči. Když přijdou povodně, tak kdo tam je ? Hasiči.
VymazatHoří vysoká budova, kde se jinému udělá šoufl už jen, když se koukne ze země na ten vysunutý žebřík, nebo plošinu. Kdo tam na konci stojí ? No hasiči. Kdo v boji s živlem různě riskuje ? Zase hasiči. Srážka aut, nebo vlaku a zase tam jsou hasiči.
K tomu ještě ta obětavá práce s mládeží, kdy musí jít třeba i soukromé víkendové aktivity stranou a jede se na závody. Výjezdovka zase musí mít v pořádku techniku, ošetřovat ji a nesmí chybět i voda v cisternách.
To je asi podobné poslání, jako u špičkových chirurgů. Ti lidé jsou na věc i na sebe hrdí a právem hrdí. Nevím, ale snad je ani nic jiného bavit nemůže. Ještě mě tak napadá, že to podobně mají nastavené motorističtí závodníci i další významnější sportovci, ale tam už ten efekt pro společnost je spíše v oblasti fandění. No, a vlastně i ti nejmladší hasiči jsou šťastní, když se můžou se svými kamarády před všemi někde vytáhnout a zabojovat za svůj oddíl, svoji čtvrť, nebo obec :-).
A čistě pro Vás. Čest práci řemeslníkům. Ono to je také náročné někde věčně klečet, nebo být v podřepu, nebo i v prašném prostředí, průvanu, zimě, hluku a odvést chválihodnou práci. Také to není lehké, a také je potřeba to udělat. To se u politologů říci nedá, a že jich dnes je.