Jen těžko se píše nový článek, když neuplynulo ještě ani 24 hodin od chvíle, co se v místech, kam se právě mnozí vypravujeme touto roční dobou ochutnávat předvánoční i vánoční atmosféru stala taková tragédie. Opět si člověk uvědomil, že i přes veškerou opatrnost člověka někdy zasáhne mocnější osud. Pozůstalým se sluší kondolovat upřímná soustrast.
Zdá se, že ani závěr roku nemusí být moc poklidný. Vždyť dnešní větrné rozmarné počasí s nočním deštěm nevěstí nic dobrého a podle posledního pohledu na vodočty na řece Labi, se již i v Kostelci nad Labem objevuje první povodňový stupeň bdělosti. U nás v Mělníku došlo od včerejších 20 hodin k nárůstu půl metru a do prvního stupně nyní zbývá také rovných půl metru. Zkusme se však od těch extrémů i nedobrých zpráv aspoň trošku odpoutat a dejme si normální pohodovější článek.
Konec roku patří také rozličným vzpomínkám a já si vzpomněl i na web Mělníček.cz ( https://melnicek.cz/) Je to skoro neuvěřitelné, ale pokud se nic nestane, tak už tu bude brzy neuvěřitelných 20 let ! Dvacet let, to je míra rozdílu pro jednu lidskou generaci. Za tu dobu se toho v životě změní hrozně moc, až je to k nevíře.
V letech 2005 - 2014 šlo především o silný diskusní web, kde nebyla nouze o inzerci, rozebírání dění ve městě, přicházení s různými nápady i rozebírání regionální politiky. Sledovanost on-line byla tehdy obrovská ( velmi často i čtyřmístné číslo) a zdá se, že si ta dnešní generace mladých nechala tuto možnost zapojení se do veřejného života zcela vzít a uzavřela se převážně do svých zájmových komunit.
https://soutok.blogspot.com/2013/01/melnicek-pred-rokem-dnes.html
Bylo tehdy běžné z důvodů určité ochrany diskutujících užívat nicky ( vlastní přezdívky), přičemž zpravidla lidé, kteří s veřejností i v rámci své profese přicházeli do kontaktu a měli ve věcech veřejných určitý vliv ( zastupitelé města, regionální politici, úředníci, obchodníci, nebo jiní podnikatelé v jejichž zájmu byla účast v diskusi i určitou reklamou), tak ti se logicky za nicky neskrývaly.
Dnes se s tímto způsobem rozdělení na nicky i pravá jména v různých FB skupinách nesetkáte, ale také to není prakticky třeba. Ty diskuse jsou zcela jiné, mají spíše informační charakter v podobě krátkých dotazů i odpovědí, a když se přece jen něco vzácně trochu zvrhne, tak to správci FB dle svého uvážení takzvaně utnou. Nicky skutečně tehdy byly třeba, protože tam, kde už se něco týkající se veřejného života rozebírá a diskutující přichází s různými vizemi, tak může samozřejmě druhá strana s jiným názorem v osobě alespoň jednoho nějakého zaujatého agresivnějšího jedince přistoupit až k zesměšňování a dehonestaci osoby jiné, případně více osob.
Dnes máme možnost vidět běžně denně taková mnohdy ještě mnohem ostřejší jednání na nejsledovanějších portálech v republice, kde se diskutéři z celé země vyjadřují k předhozeným téma a díky velikosti území sice nicky nepoužívají, ale zase jde prý dle jiných někdy o provokatéry, kteří si prý i marně mění jména. Osobně jen někdy mimo článek shlédnu komentáře nejlépe s trojciferným číslem a ikonou srdce, nebo mračounu a věnuji se smysluplnějším aktivitám
Pochopitelně, že i ty rozhodně smysluplnější diskuse v rámci města, se někdy pohybovaly na hraně přijatelného chování, ale mělo to své pozitivní výsledky. Nejen, že se na webu objevovali vlivní lidé, kteří diskutované věci někdy osvítili a jindy si tam třeba přišli ohřát svoji předvolební polívčičku, ale dokonce pamatuji i období, kdy se tam objevovaly záznamy ze schůzí zastupitelstva a kdo chtěl, tak je nejen shlédl, ale hned o nich na webu diskutoval.
https://soutok.blogspot.com/2014/11/3-roky-soutoku.html
Ano, až tak tehdy měla mladá i střední generace zájem promlouvat do událostí ve městě, zatímco dnes si nanejvýše někdo přečte v radničním měsíčníku, na čem se rada usnesla. Co se navrhlo, a co se schválilo. Znát je to i na samotném webu Mělníček.cz, kde se ani nepíší články, ani nediskutuje a občas sám nevím, co tam může těch dnešních slabších 400 on-line lidí číst. Ale je pravdou, že někdy stačí jenom na stránku třeba kvůli zpravodajství skočit, přejít na jiné zájmové stránky, a když sem před vypnutím počítače zajdete znovu, tak jste registrovanou návštěvou do chvíle, než své PC vypnete.
Diskuse jsou i takové, jaké si je kde kdo udělá. Mohou vás naštvat, když se třeba někdo do vás naváží a mohou vás i rozesmát. I mezi mladými lidmi se tenkrát našli tací, které to dění kolem sebe zajímalo, měli zase svůj pohled na věci a občas se od někoho dočkali pokárání ve smyslu : ,, Ty se také musíš vyjadřovat ke všemu.". Tehdy totiž bylo otevřených několik diskusních vláken, která zakládali svými články přihlášení členi.
Jinými slovy měl každý člen TEAMU Mělníček právo přijít kdykoliv s článkem, který musel projít nejužším schválením a vystavením samotného admina Petra Raista Šťastného, nebo jeho zástupců. Nutno říci, že nikdy nebyl problém se schvalováním článků a slangově by se dalo říci, že si rozhodčí nedělali problém s občasnou trošku tvrdší hrou ( diskusí) a pouštěli ji :-). Dnešní článek věnuji jenom diskusím, ale na Mělníčku byla celá řada dobrých aktivit i her.
https://soutok.blogspot.com/2012/05/soutok-je-partnerem-reklamniho-panelu.html
Možnost diskuse na Mělníčku čeká na čtenáře dodnes, ale nikdo ji neužívá. V diskusích můžete někdy objevit i takzvané spřízněné duše s podobnými názory. Když mě sem na tento web Soutoku později Roman Rak pozval, zda bych občas aspoň nedodal nějaký obrázek, tak jsme o sobě kromě diskusí z Mělníčku a mnou na netu několika vypátraných informací dlouho nic nevěděli. Nabídka to byla zajímavá. Soutok vznikl 11.11.2011 v 11 hodin dopoledne a zakladatele Romana Raka jsem prvně viděl až 16. května 2012 na Blatech u závor v Kokořínské ulici.
Jak symbolické. Na prahu rodné čtvrti a u mnou oblíbené železnice, která tu bude 1. ledna 150 let. Vůbec jsem nevěděl, o co pořádně jde, ale bylo mi to tak nějak jedno.
Kdyby mi v 80. letech 20. století někdo řekl, že budu jednou psát nějaké články, tak bych jen nechápavě kroutil hlavou, ale vážně se to stalo. Vlastně to začalo takovou náhodou, když jsem si jenom vzpomněl na učňovská léta a naše hudební fanynky na soutěžích, které zase zajímavě recitovaly. Chtěl jsem vědět, zda bych také dokázal napsat nějaké básně, jako Mácha, Erben, či Neruda, a když jsem tři vytvořil, tak zase jiná náhoda způsobila, že se dostaly až k očím PEGASU ( Mělnické amatérské literární sdružení.)
Jenže, poesie je přece jen v dnešní době považována za takovou okrajovou záležitost, která se do dnešní rychlé technické doby ani moc nehodí, ale hlavně mně bylo líto, že jsem vůbec tu první barevnou sbírku. básní všech členů, ke které jsem dal myšlenkový i tvůrčí základ nikde v žádném TIC a ani v knize nenašel. Jmenovala se Mělník veršem i obrazem a některé básně předběhly dobu.
Jedna byla o středověkém podzemí, které mělo být prý zalito jakousi směsicí popílku s betonem, druhá o výletní lodní dopravě, která přišla až mnohem později apod. Možná, že je potřeba právě zde hledat příčinu, protože pro sny a přání vyslovené nahlas není skoro nikde pochopení. V roce 2005 mě zase inspirovala chvíle, kdy mě prvně přitáhla do Zubrnic reklama na masový a poznávací turistický pochod po bývalém tělese lokálky do Úštěku. Dobrovolníci spolku tehdy teprve rekonstruovali trať pro muzejní jízdy a akcí zároveň i otevřeli novou muzejní sezónu.
Turista se leccos dozvěděl během akce o trati, navštívil muzeum železniční i známý skanzen a pokračoval do Lovečkovic, kde byly hlídány v zastávce historické fotografie, přičemž určitá část poutníků pobyla před další cestou do Úštěku v místní restauraci, nebo od ní později odjela autobusem. Vzpomněl jsem tehdy na vlečku Skalsko-Chotětov, kde spolek udržuje asi kilometr trati pro drezíny. Rozepsal jsem se tehdy o skvělé turistické akci do redakce nějakého železničního časopisu, aby si jinde mohli vzít příklad. Tam to tehdy odmítli vytisknout, že uveřejňují jen hotové věci a pokud to prý osobně nějak zorganizuji, tak prý pak ano. Tak, samozřejmě jsem tehdy odepsal, že dnes má každý svoji profesi, práce nad hlavu a po dalším oslovení tentokrát zmíněného spolku jsem na akci v cizím okrese rezignoval s pocitem, že jsem pro úspěch udělal maximum. Oni přece tehdy nevěděli, jak se to všechno dělá úspěšně v Zubrnicích k radosti turistů, milovníků svezení ve vláčcích i samotných nadšených členů železničního spolku.
Ale zpět k Pegasu. Zkusil jsem si tedy pak ještě během jednoho zimního lednového a v podstatě nařízeného týdne dovolené v roce 1996 psát knížku vzpomínek na nejlepší letní dovolené s partou na vodě v 80. letech a bylo zajímavé vidět svět očima spisovatele při venkovní teplotě -15 °C, ale pak už jsem se vrátil k práci i k technice. Však víte, že jsem tu úplně na začátku vzniku Soutoku začal rovnou celým seriálem o rádiu, kde jsem ani moc nerozmazával to, čemu jsem se věnoval na přelomu milénia nejvíce. Digitální rádio bylo tehdy prakticky ještě budoucností a až příští rok 2024 má být pro Českou republiku v této oblasti prý velmi významným rokem, kdy má dojít ke vstupu více provozovatelů a přerozdělování kanálů.
Na celém internetu jsem nenašel jediný obrázek tohoto časopisu. Dokonce i různé stránky tohoto hobby vystavují místo něj časopis Amatérské rádio, což bylo něco jiného. Ten poslední nabízený výtisk se prodal v aukru v roce 2019 a obrázek výtisku byl odstraněný. Vzpomeňte na článek s protektorátní mapou, kde jsem před otálením varoval. Musel jsem tedy nějaké to číslo doma pohledat. Díváte se tedy na internetovou premiéru. Tento časopis měl vlastního redaktora i prodejce, který pro toto hobby udělal moc, ale bohužel v roce 2008 zemřel, pokud jsem nespletl rok. Proto je dnes výtisk určitou vzácností.
https://aukro.cz/vyzva-na-kanale-casopis-radioamateru-6920100647
To, co mě doopravdy tenkrát na přelomu milénia opět díky náhodě pohltilo, tak to byla občanská radiostanice .Nepatřil jsem však mezi ty běžné uživatele, co si povídali z kuchyně v jednom domě na Mělníku do obyváku v dalším třeba 30 km vzdáleném bytě, a tak snad ani nikoho nepřekvapí, že jsem asi ještě několik dalších let po čas rozhlasových podmínek pásma přispíval na web, který některé články posílal do jediného celorepublikového periodika Výzva na kanále.
https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html
Ovšem, s tehdejším pádem rozhlasových podmínek CB pásma to chtělo najít u PC další zábavu, a to jsme již právě zase u Mělníčku :-). Tedy, v roce 2005 to ještě byly dva měsíce noviny Tep regionu a v letech 2007 -2011 web Můj Mělník a od roku 2011 už Soutok.
Blíží se nám nyní tedy výročí 150 let železnice pod Mělníkem a já myslím, že už asi každý čtenář pochopil, že i díky předkům mám k železnici i k autobusům a vůbec k výletům vztah. Zejména ta naše hlavní trať mě i díky rychlíku Jan Palach zajímala celá až k rakouské hranici. Napsal jsem tu 14. prosince tedy takový článek na její celou oslavu.
https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html
https://soutok.blogspot.com/2018/12/recenze-knihy-melnik-na-starych.html
Ono by se dalo napsat jistě i něco v regionálnějším duchu, ale jednak se na staré fotografie a pohledy vztahují autorská práva, pak o tom hezky již napsal pan Antonín Dostálek a máme tu i historiky, kteří se více zajímají o stavební sloh nádražní budovy, navštěvují archivy, hovoří se zaměstnanci a rozmlouvají s případnými pamětníky. Takovou 150 let starou fotografii mělnického nádraží jste mohli například najít v jedné ze dvou knižně zpracovaných publikací autorů Martina Klihavce a Josefa Kárníka s titulem Mělník na starých pohlednicích I a II.
https://soutok.blogspot.com/2017/12/knihy-martina-klihavce-se-starymi.html
Tedy, doufám, že se nepletu a nejde o knihu, kterou napsal Martin za přispění fotografií pana Lojky v publikaci Mělník na starých fotografiích. Tam asi ne, protože obsahovala období 1970 - 1989, ale ještě tu byla další kniha srovnávací, kde byl obrázek z dávných časů a ze současnosti. Mimochodem, jde o knihy, které mají vysokou úroveň a neměly by chybět v knihovně mělnických rodáků i obyvatel souznějících s městem.
Ačkoliv má tedy Soutok k tomuto výročí tak říkajíc splněno :-), tak ještě příští týden zvážím možná malý přídavek pro vás, kteří máte rádi jízdní řád. Mám již k téma delší dobu přichystaný malý dárek a další překvapení čekalo na mě dnes. To celé možná doplním i nějakými informacemi známými například ze seriálu o dopravě z roku 2011. Nyní jen prozradím horkou aktualitu ze současnosti. Pokud někdo jezdíte na jízdenky společnosti RegioJet, tak už je pokladna zrušena a k disposici je jen automat vedle dveří na perón.
Přejme si tedy lepší počasí. Ono je nyní těsně před svátky sice pěkné, že si člověk zase něco v ošklivém počasí napíše a čtenáři se na to hned vrhnou, ale chtělo by to i zdravější činnosti a hlavně změnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat