Máte rádi mapy ? Já hrozně moc. Tady musím rád poděkovat do učitelského nebe především paní Kastnerové, která mi dala základy, jenž jsem rozvinul téměř k dokonalosti. Je to skoro již 60 let a přesto jde o zážitky tak silné, že jsem je nikdy nezapomněl.
Vzpomínám třeba na okamžik, kdy vstoupila do třídy a rozdala nám z bílého tvrdého papíru ( čtvrtka) vystřižené mapky Československé republiky. Do těch jsme pak zakreslovali barevně četná horstva, nížiny i toky řek tak, že dnes není problém toto vše bez jakékoliv předlohy z hlavy nakreslit, včetně tvaru a všech výběžků dnes již dvou samostatných republik. Netřeba dodávat, že to bylo natolik motivační, že bychom se dnes klidně mohli bavit v podobném duchu nejen o Evropě.
Jaký to kontrast k dnešku, kdy vám mladý člověk na zeměpisný dotaz odpoví : ,, Já ani nevím, kde jsme byli, protože to měla pod palcem kámoška. Prostě někde v horách v Rakousku u nějakého jezera, ale ty vánoční trhy, to teda byla slabota. Docela málo lidí :-)." Inu, dnes to leckdo nijak moc neprožívá, protože se to dá přece vygooglit na netu , ne.
Také její výuka topografie neměla chybu. Prostě jsme se všichni sebrali i s batůžky a kotlíky na vaření, a vyrazili jsme pěšky tehdy nezastavěnou Chloumeckou ulicí na vrch Chloumeček ( 282 m.n.m.) ke kostelíku sv. Jana Nepomuckého. Ten je dnes již léta soukromým sídlem ukrajinského malíře Alexandra Oniščenka, jak se můžete mimochodem dočíst i na www.mapy.cz a není v zeleni téměř vidět, ale tenkrát šlo o značně chátrající objekt, který byl od centra města poměrně spatřitelný.
Protože kopec vystupuje poměrně vysoko i nad okolní domy, tak není překvapující, že odtud byl fantastický výhled dolů na celé naše město, kde ještě ve směru k centru chyběla panelová výstavba. Za ním pak bylo možné spatřit to samé, co se nám jeví při pohledu od zámku na obzoru, ale přece jen šlo o širší záběry zejména do stran. Tady jsme za pomoci mapy a kompasu, kterému se říká buzola ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Buzola
... určovali, na jaký objekt na obzoru se díváme. Tehdy jsme v dětském věku s dobovou technikou pochopitelně teprve objevovali svět kolem nás. Nu, a pak se obvykle šlo do lesa na dnešní cyklotrasu vedoucí k bývalému nádražíčku u obce Střednice, kde se opatrně v kotlíku uvařila bramboračka. Mimochodem, tehdy ještě ani žádné CHKO Kokořínsko neexistovalo. To tu máme až od roku 1976 :-).
Mapy jsou prostě kouzelné.
Také ve škole to bylo zcela jiné. Zapomeňte na dokumentární filmy o krásách ČR. Když už, tak pěkně zatáhnout rolety, aby byla ve třídě co největší tma a můžeme si vyprávět s učitelkou tiše při diapozitivech.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Diapozitiv
Abych ale nelhal, tak už tehdy se občas malým dětem promítaly ozvučené pohádky. Jenže, tenkrát byla ta propagace krás naši vlasti v televizi tragická a myslím si, že kromě nějakých školních materiálů šlo leckdy i o soukromé materiály vlastních kantorů. V každém případě to byl vždy silný zážitek a člověk si přál ta místa někdy navštívit.
Mohl bych o škole ještě pokračovat a přejít na příbuzný dějepis, který nesl nejprve název vlastivěda a později nese název historie, ale ono je vše tak skvěle provázané a souvisí to spolu, že k tomu stejně byť nyní mimo školu dojdeme. Vždyť při pozdějších výletech autem člověk nejednou projel kolem dnes slavného milníku u Liběchova a táta připomenul, že tudy procházela protektorátní hranice. Tak ano, učivo 8. třídy začínalo tuším 30 letou válkou a nechyběla tam ani průmyslová revoluce, ale už vám neřeknu, zda se ještě ve stejném ročníku probírala krajská zřízení. Ne, nechyběl jsem zrovna ve škole a zmínka o třech krajích u milníku tam byla, ale ten Protektorát měl prostě větší váhu :-).
Tehdy se ovšem na ZDŠ nevyučovala nějak zvlášť regionální historie a u lehce zašlého milníku nebyla tabule s informací, že je tu od roku 1858 a především symbolizuje historickou hranici tří krajů, a až teprve potom to nechvalné období. To bylo ve školních osnovách především spojené s druhou světovou válkou, která se mimochodem dějinně posloupně vyučovala téměř v závěru studia historie.
Samozřejmě, že jako Mělničan jsem vnímal ten zajímavý fakt, že jen nedaleko odtud byla tato hranice. Vždyť právě tady se Říše nejblíže k Praze zakousla do našeho území a tudy přijel do Prahy Adolf Hitler. Jenže, někomu to stačí a někomu je to prostě málo. Mě zkrátka zajímalo, které obce na Kokořínsku patřily do Říše, kde byly ty různé hranice, a které nám zůstaly. Tak samozřejmě, když nebyl materiál, tak život šel dál, ale byla to otevřená věc.
https://soutok.blogspot.com/2019/03/kamenny-milnik-u-libechova-patri-k.html
Samozřejmě, že jsem se i díky různým mapám ještě před internetem dozvěděl, jak naše území vypadalo, ale viděli jste je někdy ? Vím, že mnozí jste je viděli a jistě mi dáte za pravdu, že jsou hodně hrubé. Obvykle tam je Mělník, Mšeno, Štětí, Dubá, železniční trať a hranice. To nemůže zaníceného cyklistu toužícího po vědomostech při průjezdu Kokořínskem uspokojit, a jak jste posledně v minulém článku viděli, tak není všechno krása, co se třpytí. Ostatně, při pohledu do nejpodrobnější protektorátní mapy se zdá, že i tady se pan autor upsal, když opsal nějaká tvrzení, která říkají, že Vojtěchov byl ještě náš a Ráj byl již za hranicí.
Koukal jsem pečlivě do té podrobné mapy, kterou jsem včera našel jako prodanou na nějakém netovém aukru a poněkud bych to upřesnil. Sami vidíte, že silnice za osadou Kokořínský Důl je už v Německu, ale zjednodušeně by se dalo říci, že tu říčka Pšovka často tvoří hranici a červená Máchova cesta na cestě k Ráji při okraji lesa zase naopak vede protektorátním územím. Další zajímavostí je i to, že Nosálov a Libovice s Vrátenskou horou tehdy také patřily do Třetí říše. Je to tedy zatím nejpodrobnější mapa, jakou jsem kdy viděl, uvádí u všech obcí v Čechách i německé pojmenování a je to prostě takříkajíc bomba.
Když relativně nedávno Jan Kylián v knize Mělník zmínil, že prezident Beneš po válce připomněl mělnickým radním, že bylo jednáno o připojení města k Říši, tak jsem byl překvapený a trošku jsem si přál, aby se toho naši dějepisci chytli a trošku to rozvedli. Zůstalo jen u přání . Podobně jasno není ani zcela v případě samotné hranice u Liběchova, kde se hovoří asi o 100 metrovém území nikoho a světlo světa spatřil jen jeden obrázek budky výše u Vehlovic se závorou.
Že by tedy dole u Liběchova za pásmem nikoho již žádná budka nestála ? Odtud tedy již nebylo daleko aspoň k mapě, která by nás provedla podrobněji okresem. Přišlo však trošku toho štěstíčka a nakonec jsem si ji k velké radosti našel na internetu po dlouhé době sám. Tato je nejen podrobná, ale dá se i slušně přiblížit.
Podobnou náhodu jsem zažil asi v roce 2001, kdy jsem byl ve správný čas na správném místě a podařilo se mi dostat k CD s historickými fotografiemi i pohledy města. Ty se později začaly objevovat na výstavách, pak jich několik málo někdo vystavil na známém serveru Mělníček.cz a nakonec se ke čtenářům snad prvně v listopadu roku 2015 začaly dostávat prostřednictvím knížek.
Proč dávám nyní odkaz na podrobnou protektorátní mapu po takovém úsilí k disposici vám čtenářům ?
Vlastně berte dnešní odkaz dole tak, jako dárek, když budou ty Vánoce :-).
Důvodů je několik. Samozřejmě se snažím celou dobu vzhledem i ke svým možnostem, aby aspoň občas byl Soutok nějak zajímavý, nebo dokonce vyjímečný a sám ani mapu navíc z autorských důvodů zde vystavit nemůžu. Konečně, o tom je i poslední článek, kde jsem zmínil blížící se termín 150 let železnice na Mělníku. Kdo si na to vzpomene ? Město ( radní), nebo historikové, kteří však mají spíše blíže k místní archeologii budov a historických památek ? Přeci jen je to snad téma spíše pro případné píšící železničáře, jak se již ukázalo v mnoha publikacích. Těžko říci.
Pak to sem dávám proto, že si to zřejmě zasloužíte, když vás tyto články baví tak, že se sem chodíte aspoň občas podívat. Není to samozřejmě FB, který žije do šířky a má i řadu komentářů, nebo dokonce příspěvků od čtenářů, ale asi by mě to ani nebavilo a v mnoha případech to dělají úzce specializovaní lidé na konkrétní obor zájmů. Víte, že třeba navštěvuji FB digitálního rozhlasu a neumím si vůbec představit, že by jejich guru Lukáš Polák, který to má mimochodem i jako zaměstnání, se ve svém volnu vypravil o víkendu třeba někam do přírody jenom tak bez antény, nebo šel dokonce do ZOO, či do divadla :-). To už je prostě určitá posedlost jedním konkrétním hobby, což není pro každého.
Poslední důvod je ten, že Soutok vždy tvrdil, že na zajímavé věci se má upozorňovat. Řekněte sami : ,, K čemu to je, že někde na internetu visí nějaká v aukru prodaná bezvadná mapa, kterou možná brzy stáhnou pryč, když věřím tomu, že zrovna nás tady na Mělníku, co jsme třeba i jen lehce praštění tou historií, tak nás oslovuje ?" A je fakt náhoda, že jsem ji po letech objevil. Klidně by ji člověk i koupil a mohlo by jít o reprint, jaké jsou v Živé historii ( časopis).
Kdo jste tedy podobně nadšení, tak využijte té momentální vyjímečné možnosti a koukněte na to. Za chvíli tam nemusí být stejně tak, jako spousta dobrých věcí, které nám internet přinesl. Ostatně, takto jsem nedávno postrádal na netu vedutu bavorského vojska ( pasovských) na Pšovce, která je sice například součástí jedné starší knihy MOOS o klášteru na Pšovce po povodních 2002 a matně si pamatuji, že jsem jich ( mělnických vedut) tehdy proti současnosti našel na netu celou řadu.
https://aukro.cz/vojenska-mapa-1939-protektoratu-cechy-a-morava-melnik-nove-benatky-6964763647
Hezký den.
Aktualizace ve 23.00 :
Když jsem včera pátral po dlouhé době na netu po nějaké lepší mapě, tak jsem zadával různá hesla a přitom jsem objevil i takového lehkého konkurenta našemu milníku u Liběchova, který je ovšem pouhým památníkem. Nachází se nedaleko Hodkovic nad Mohelkou a je vlastně svojí polohou takovou ukázkou nesourodého záboru našeho území zde na sever od Prahy. Leží mezi obcí Jílové a Žďárek na JV od zmíněných Hodkovic.
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2261499&x=15.1061049&y=50.6481965&z=14
Žádné komentáře:
Okomentovat