Kdysi jsem napsal, že je za vším třeba vidět nějakou aktivitu jedince. V létě 2014 jsem tu zveřejnil báseň, kterou jste mnozí již znali ze svých e-mailů od přátel, kteří vám ji poslali. Ta báseň dostala pracovní :-) název ,, Báseň stařenky" a k lidem se dostala díky tomu, že ji jedna zdravotní sestra našla ve stolku staré ženy, která právě zemřela a poslala ji takzvaně na světlo mezi lidi.
Přišel na ni takový výstižný komentář, který reprezentuje určitou skrytou zřejmě velkou skupinu lidí, která se domnívá, že se jedná o dílo, které by si měl přečíst každý. Prostě taková povinná školní četba, jak bychom řekli kdysi :-).
Těch zajímavých věcí kolem nás je celá řada. Dnešní články jsem začal na téma, které nás bude ještě velmi dlouho provázet. Koronavirus. V prvním článku jsem napsal, že koronavirus měl nedávno svá dvě inspirující podtéma. Hodně se mluvilo o seniorech a pendlerech.
První dnešní článek jsem věnoval pendlerství, a kdo si myslí, že se to Mělníka netýkalo a netýká, tak prostě jen nikdy nečetl články, které jsem tomu věnoval. Vždyť nám život ukazuje v dobrém, ale někdy i ve špatném, že při určitém přičinění nějakého člověka, nebo i vyššího počtu lidí, se dějí věci, o kterých by se nikomu ani nesnilo.
Když Martin Klihavec a MOOS začal pro veřejnost otvírat mělnická středověká sklepení, tak se mu podařilo navíc docílit aspoň toho, že se přece jen našla na podzim jedna zájemkyně z řad majitelů sklepů, která loni na podzim pravidelně otvírala sklepy pro veřejnost.
On to takzvaně nakopl, nebo-li hodil rukavici ostatním. Možná, že tu sklepy zase někdy nějak připomenu. Budeme se asi muset nějaký čas dívat často do minulosti a snažit se být optimisty ve věci budoucnosti.
Dostala se ke mně v roce 2016 taková anonymní docela zajímavá věc, která také putovala po internetu v e-mailech. Nechci tvrdit, že je to nějak skvělé, ale myslím, že aspoň k jednomu přečtení a určitému zamyšlení by to sloužit mohlo. To si zase dle mého názoru toto anonymní dílko putující v e-mailech zaslouží.
Protože je celé dílo na obrázcích a web je pro autora hra, tak jsem se rozhodl, že v první části článku bude tento úvod, a pak už jen kliknete na obrázek, vše se zvětší, a po přečtení celého textu na každém obrázku jednoduše kliknete na další obrázek.
Abych však začal článek obrázkem a nikoliv textem, tak jsem na úvod doplnil obrázek tematický. Literární amatérské sdružení PEGAS vzniklo v roce 1987 ( pokud se nepletu), což je časově delší doba, než leckteré současné místní regionální noviny. Jak jsem již nedávno napsal, tak ačkoliv šlo o určitou náhodu, než nějakou zvláštní touhu do něj vstoupit, tak jsem přece jen v letech 1992 - 1995 ve sdružení působil a prožil zajímavé období s novými zkušenostmi.
Na obrázku je první barevný sborník mělnického amatérského literárního sdružení Pegas z roku 1993, který má pro moji maličkost zcela mimořádný a zásadní význam. Prvně jsem cítil, že se člověk může nějak veřejně vyjádřit pro širší veřejnost, ač třeba jenom v básních a hlavně mě ale pochopitelně těšil fakt, že jsem byl považovaný za duchovního otce této první krásné společné sbírky v barevném obalu věnované městu.
Na druhou stranu jsem také poznal, že ne vše, co se zprvu jeví tak, jako krásné a báječné, tak že to takové opravdu je. Mnozí důležití lidé nemají rádi, když se píše o výletní lodní dopravě, která byla tehdy nejistou vzdálenou budoucností a o podzemí, které mělo tehdy býti snad dokonce zalito jakousi speciální směsicí popílku z EMĚ. A tak by se dalo pokračovat, ale to už jsem velmi odbočil od zamýšleného téma
Žádné komentáře:
Okomentovat