V demokracii se někdy nevyznám. Když někoho chválíte, tak je to v pořádku, ale zkuste veřejně říci, že jste byli někde s něčím nespokojeni. To vám klidně i hned někdo pohrozí, že děláte negativní reklamu a očerňujete jméno firmy.
A tak chválím obchodní dům Billa v Mělníku, kde měli vzorově k disposici igelitové rukavice a zboží ( například pečivo, rohlíky apod.) měli vzorově v igelitových sáčcích. Nebudu psát o jiném obchodním domě, kde toto před týdnem chybělo, a přesto, že už se nosily roušky, tak zboží leželo na volno.
Bohužel, koronavirus je a bude ještě pěkně dlouho hlavním téma celé planety a dotýkat se nás všech. Vznikají však i zajímavá podtémata, která jsou sama o sobě vděčným námětem. V současnosti je takovým téma slovo senior a slovo pendler.
Začnu tím pendlerstvím. Vždyť to byl Soutok, kdo první před lety přišel s tímto téma. Tehdy se ještě nikdo nezabýval migrací obyvatel z Afriky a Asie do Evropy, protože zkrátka nebyla a v sousedním Německu konečně pochopili, že kromě Turků není vůbec k zahození zaměstnávat Čechy, ke kterým měli zpočátku značnou dávku nedůvěry.
http://soutok.blogspot.com/2014/05/mohl-by-obcan-melnika-dojizdet-denne-do.html
Tehdy se v novinách objevily první články o přeshraničních burzách práce a Soutok zmínil pro nás ty nejbližší, které byly v Ústí nad Labem, Děčíně, Pirně, Drážďanech, Žitavě, Liberci atd. Pro aspoň částečně jazykově nadané občany to byla velká příležitost, jak získat snadněji finančně dobře ohodnocenou práci, ale přece jen je ten Mělník od hranic relativně daleko a Praha naopak blízko.
Přitom jsem na příkladu tehdy uváděl, že dostat se za prací na jih Prahy může vyjít v provozu na 90 až 120 minut cesty, což byla v roce 1975 doba, za jakou dojel z Mělníka tehdy odkloněný rychlík s názvem Favorit ( Budapest- Dresden - Berlin.) do Drážďan.
Samozřejmě, že i tenkrát žili u nás ve vnitrozemí lidé, kteří byli ochotní pracovat v zahraničí i za cenu toho, že svoji rodinu třeba jen týden neuvidí a budou spát někde tam v cizině. Ano, byl to bič na manželství a mnohá manželství to nevydržela, protože si především některé manželky mezitím zvykly na trošku jiný styl života a mohlo to být relativně i naopak.
Ale, to přeci víme všichni, že nejsnadnější život mají mladí svobodní lidé. Jenže se pendlerům divit nemůžeme, a kdybychom tehdy žili třeba 15 km od německých hranic, tak by nás to také svádělo. Vždyť vám agentura na burze práce prakticky všechno vyřídila a nikdo se nemusel proplétat tím, co člověka ve všem nejvíce odrazuje, a to je byrokracie, která prý už dávno neměla být, jak tehdy řekl prezident Havel, který ji chtěl maximálně omezit.
Nevím tedy, proč bychom vůbec měli litovat nějaké pendlery. Někdo měl z nich smůlu, že už tehdy dojížděl od hranic do práce i přes 100 kilometrů ( Například z Chebu do Bayreuthu, jak zaznělo v jedné reportáži TV) a obyvatel Mělníka a dalších vnitrozemských míst neměl tuto možnost vůbec. Přitom by to třeba někdo aspoň na nějaký čas vyzkoušel.
I tady platí, že tak, jako je rozdíl mezi možnostmi člověka svobodného a mladého, a člověka ženatého, tak i pendleři žijící u hranic si musí uvědomit, že se prostě také musí aspoň dočasně s něčím smířit. Buď tedy s odloučením od rodiny ( tu si tam z celkem logických důvodů ani brát nechtěli), nebo si dát na nějaký čas pauzu a žít stejně tak, jako žijeme celá léta až na vyjímky zde my ve vnitrozemí.
Pěkný víkend ! Těšte se na docela zvláštní článek, který mi kdysi přišel poštou a trošku souvisí zase naopak s těmi seniory. Jenže, jak uvidíte, tak on s nimi souvisí, ale jinak. On je to takový pohled na všechny generace, které nyní žijí, a řekněme, že jde o jakýsi vědecký pokus nás podle věku rozškatulkovat.A kdo jiný může toto vytvořit, než ta nejstarší generace, nebo se na věci podílet aspoň měrou rozhodující.
Ti to tak prostě vidí. Třeba se tam aspoň tak trochu každý najdete a možná dáte autorům aspoň trošku za pravdu Rozhodně zajímavé už jen pro to zamyšlení a šíři záběru, byť nebudete třeba s mnohými věcmi souhlasit.
Žádné komentáře:
Okomentovat