Dnes ráno mě zaujal článek
Víc Čechů mění místo. Neudrží je ani vyšší plat
Dávám sem odkaz, jako takovou zajímavost, protože ,, zaměstnání " je v životě člověka tak horké a široké téma, které se nás každého tolik dotýká, že někdy i s úžasem sledujeme různé statistiky a samozřejmě i život kolem nás.
Vždyť autoři článků si navíc na webu, který bývá hojně sledovaný vybírají někdy příběhy lidí, které nám někomu mohou připadat, jako z jiného světa. Ale, na druhou stranu chtěl autor cosi říci, co v článku řekl a druhou polovinu řekli samozřejmě lidé, kteří sem chodí diskutovat.Někdy tam jsou i lidé z Mělníka.
Mnohá ta témata jsou neustále ve vzduchu a společnost se s nimi zatím celá léta neuspokojivě potýká. Namátkou jen několik z nich.
Jak dlouho se už jen říká, že vůbec není zájem o některé řemeslné učební obory ? Jak dlouho se jen říká, že nám odborníci odchází do zahraničí za lepšími platy ? Jak moc si vůbec nikdo neví rady s tím, kdo bude vůbec pracovat na důchody pro lidi, kteří celý život pracovali a odváděli daně, protože i populace v mladém věku ubývá ? A proč ubývá ? Jak si poradíme se zapojením nezaměstnaných lidí na úřadech práce do pracovního procesu a s přílivem zájemců o práci ze zahraničí ?
Otázníky, otazníky, otazníky. Je to ale téma nesmírně zajímavé, a to i z pozice generačního smýšlení a pokusu o srovnání. Vždyť nám přišlo mnohým naprosto normální, že někde nastoupíme do zaměstnání, ( do dobrého kolektivu) budeme tam muset povinně pravidelně docházet, mnoho lidí celý pracovní život na jedno místo, život byl prakticky nalinkovaný, a to dnes samozřejmě není.
Se zájmem pak sledujeme, jak se se současností vypořádává mládež, která je někdy až moc dobrodružného ducha a jindy méně. Ale to je přirozené. Vzpomenete si někdy, jak jste měnili v životě názory ? Jak se nám třeba v mládí zdálo, že povolání řidiče je nesmírně romantická a příjemná záležitost, protože rodinka byla na výletě, autíčko jelo, za oknem sluníčko a krásná krajina :-).
Určitě si nikdo z nás tehdy mladých lidí nevybavil provoz v zahuštěné Praze 21. století, výměnu píchnutého kola,hluk, kouř z výfuků, neustálý postřeh v dopravě, zamlžená okna, námrazu a třeba i tmu. To už tak romantické není, že :-)?
Mladý organismus však takové věci snáší i lépe a nejen tyto věci. Stačí si vzpomenout, jak zejména senioři jsou upozorněni v letních měsících, aby měli dostatek tekutin, nechodili na přímé slunce a omezili fyzický pohyb.
To už mnohdy někteří ani nepracují. Přitom si někdy mladí lidé myslí, že už člověk ve 40 letech je docela starý, v 50 je dědek a v 65 letech je stařec nad hrobem :-). Mnohým nám to tak ve 20 letech připadalo.
Může tedy tyto mladé lidi pod odkazy níže vůbec zajímat, že je 45 stupňů na slunci :-) ? Na poušti ve 45 stupních normál. Ani se obvykle nedočtete, že by měli nějakou potřebu tito mladí dobrodruzi po dobu několika měsíců cesty řešit nějaký i zdánlivě banální zdravotní problém a mládež doma pochopitelně také ne.
Proměna přirozeného stárnutí člověka je zajímavá v celé své šíři. Ať už na poli myšlení, práce , či oddychu.
Snad vás tato kapitola článku, která nemá určitým způsobem moc společného s Mělníkem, ale zase naopak snad se životy nás mnohých neotrávila a přišla vám aspoň trošku zajímavá, jako mně přišlo zmíněné téma v odkazu na článek.
PROMĚNY TVARU A DEKORU ve fajánsi a jemné kamenině 17. až 19. století ze sbírky Prof. MUDr. Miroslava Jaroše.
17. 1. – 9. 2. 2020, Regionální muzeum Mělník - velký sál
Výstava představuje soukromou sbírku významné vědecké osobnosti minulého století, jakou byl vynikající ortopéd, prof. Miroslav Jaroš (1897–1970), přednosta 1. kliniky pro ortopedickou chirurgii Univerzity Karlovy v Praze a univerzitní profesor ortopedie a traumatologie. Obsah vystavené kolekce sleduje uměleckou práci modelérů, malířů a dekoratérů středoevropské keramiky v průběhu více než tří staletí. Vznik tohoto souboru je však příznačný pro domácí sběratelství uplynulého století. Ve sbírce prof. Jaroše nacházíme nejrůznější typy nádob z bohatě malované moravské a slovenské fajánse a české i německé jemné kameniny.
Nejstaršími kusy jsou habánský talíř ve tvaru kardinálského klobouku datovaný letopočtem 1693 a typické talíře z manufaktury ve Frankfurtu nad Mohanem, Hanau nebo Bayreuthu, zastupující kobaltem malovanou fajáns z konce 17. a první čtvrtiny 18. století po vzoru holandského Delftu. Velmi pozoruhodná je řada malovaných džbánů, především ze středisek západní Moravy a západního Slovenska, patřící do období od druhé čtvrtiny 18. do poloviny 19. století.
Příklad habánů následovala produkce moravských i slovenských toufarů a tradice hrnčířských rodů zejména v Sobotišti, Košolné, Stupavě a Modré. Významnou sbírku lidové fajánse vycházející ještě z národopisného hnutí 19. století shromáždil například secesní architekt Dušan Jurkovič.
Také ve druhé skupině sbírky, měkké kamenině, převažuje malované nádobí z českého Týnce nad Sázavou, Dolního Chodova a moravských Olomučan. V průběhu 19. století však začaly tovární kameninové výrobky nezadržitelně zatlačovat malovanou fajáns a malovaný dekor byl nahrazován podglazurním tiskem pomocí mědirytin.
K velmi oblíbeným patřily nejčastěji černě tištěné jídelní soubory s námětem vedut nebo kobaltem tištěné talíře s hustým květinovým dekorem, které jsou na výstavě zastoupeny produkcí továrny Augusta Nowotného ve Staré Roli u Karlových Varů, továrnou v Dalovicích i drážďanskou továrnou Villeroy & Bosch.
Zajímavostí výstavy jsou dnes již málo známé siderolithy a terralithy, severočeská kamenina z oblasti Děčínska a Teplicka, která se rozšířila v průběhu 19. století a stala se oblíbeným doplňkem aristokratických sídel i měšťanských interiérů.
Jarošova sbírka fajánse a jemné kameniny vystavená v Regionálním muzeu Mělník je cenným dokladem sběratelství v době mezi dvěma světovými válkami a v poválečném období. Dosud zůstala zachována původní skladba i zaměření sbírky, které v širších souvislostech zapadá do kulturních dějin doby samostatného československého státu.
Podobnou skladbu keramiky bychom našli i v jiných sbírkách zakládaných v době tzv. první republiky, například malíře Miloše Maliny nebo ve známé kolekci Hugo Vavrečky. Kurátorem výstavy je Mgr. Miroslav Smaha, historik umění.
Vernisáž se koná ve čtvrtek 16. 1. 2020 v 18:00 hod. ve velkém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.
Borecký masopust jsem tu již nedávno zmínil, ale nyní nastal čas, abych jej znovu připomněl. Od toho jsou plakáty, aby nám do poslední chvíle říkaly, že se někde něco koná.
Na konec dnešního článku jsem si nechal něco, na čem má velkou zásluhu pan Jaroslav Hořejší, který vytrhl web Mělníček z takové diskuterské letargie, kterou tedy nedávno rozčeřilo ještě téma Billa, abych byl úplný. Je zcela zbytečné tu o tom něco blíže psát, když vše podstatné je podchyceno v diskusi.
https://melnicek.cz/node/23994#comment-22087
Však i vy se můžete zapojit. Opravdu jsme tu v pozici zamotané mouchy v pavučině, která čeká, až si ji přijde pavouk vychutnat.
Aktivisté, kteří bojují za spalovnu, se vůbec nesnaží vysvětlovat veřejnosti její výhody pro nás v Mělníku a okolí, protože necítí odpor a jistě jedou skrytě podle plánu. Kdyby Jaroslav Hořejší nenapsal svůj článek, tak by nepřišla reakce z jejich strany prostřednictvím svých příznivců.
Aktivisté, kteří jsou proti spalovně, tak zase postrádají viditelné, přesvědčené a respektované vedení a neslyšel jsem ani o nějakém názoru z řad vedení města Mělníka. Může někdo namítnout, že se snad už kdysi dávno někdo z nich vyjádřil, ale takto se přece nehraje.
Tepat se musí, aby bylo co nejvíce rozruchu, lidé se zajímali a dávali své hlasy té či oné straně třeba právě v petici. Zase jsme u té reklamy.
https://arnika.org/spalovna-melnik#podepi%C5%A1te-petici
Asi by bylo dobré začít diskutovat, protože zejména mladá generace bude v tomto prostředí ještě dlouho žít. Tedy, pokud se neodstěhuje. Už jsem zase u té migrace obyvatel někam pryč, která je tolik typická pro dnešní život na různých úrovních společnosti a vyvolává problémy ve státě.
Já říkám těm, kteří mají problémy v práci, že je tam nikdo nedrží. Jasně, změna zaměstnání není snadné. Ale když člověk najde tu správnou odvahu, tak se vyplácí. Já díky změně, kdy jsem byl nespokojený v minulém zaměstnání, poměrně úspěšně dělám kariéru v praca Wrocław. Můžu vám říct, že odejít do Polska bylo to nejlepší pracovní rozhodnutí, co se mi mohlo podařit. :)
OdpovědětVymazatMichale, díky za komentář! To je fajn, když to takto vyjde. A to dojíždíte denně domů, nebo jste přes týden tam a přijíždíte domů až na víkend ? Inu, spousta ženatých chlapů, se takto nakonec třeba i rozvedlo, když si sehnala manželka přes týden náhradu a od manžela jí ale peníze voněly.
VymazatJá jsem si v práci nedokázal vyjednat vyšší mzdu, prý jestli se mi můj plat nelíbí, tak můžu jít jinam, ale to zase nechci, protože tu máme dobrý kolektiv a peníze taky nejsou špatný. Tak jsem si poradil jinak. Našel jsem si investice do P2P a získal jsem tak druhý měsíční plat a hlavně jistotu, že i kdybych přišel o práci, tak každý měsíc se mi nějaké peníze rozmnoží.
OdpovědětVymazat