Ve znamení Polska II.

Pouhých 15 kilometrů severně od Zawidowa leží jedno z nejkrásnějších měst v blízkosti našich hranic. Od roku 1945 bylo celých 70 procent města přiděleno Německu  a 30 procent patří Polsku. Dalo by se říci, že město zůstalo Německu a předměstí Polsku. A tak má dnes německý Görlitz tuším 60 tisíc obyvatel a ten polský Zgorzelec 30 tisíc. Ve skutečnosti jde o české město Zhořelec, které po 30 leté válce připadlo v roce 1635 pražským mírem Sasku a po napoleonských válkách v roce 1815 Prusku. V letošním roce tu probíhá tuším obrovská výstava se zaměřením na historické kořeny a vazby k Českému království. Německou a polskou část města dělí naše řeka Lužická Nisa, která pramení nedaleko Nové Vsi u Jablonce nad Nisou a postupně protéká Libercem,Chrástavou,Hrádkem nad Nisou, podle Žitavy ( Zittau), Zhořelcem a mezi Gubenem a Frankfurtem nad Odrou, se vlévá do Odry po 250 km toku. V současnosti vede od pramene až k Baltu skoro 600 km dlouhá cyklotrasa.

Město spojují dva velké silniční mosty a jeden železniční, ale i tady je znát taková zvláštní nechuť Polské republiky na rozdíl od Německa provozovat čilý přeshraniční turistický ruch. Na snímku je Lužické muzeum. Všechny snímky v tomto článku jsou pouze z historicky nezajímavé polské části města.

Jak vidíte, žádné krásné předměstí to není, jen samé paneláky, satelity, stánky s ovocem, zeleninou, tabákem, novinami a prádlem. Těžko tu budete shánět pohlednice i knížky, na rozdíl od jiných polských měst a přemýšlet tu, za co utratit zloté.

Čím víc se blížíte k hraniční řece Lužické Nise v jižní části města, tím se zdá město přece jen trošku podobné té západní německé části a má historický nádech. Tato ulice mi už dokonce připomínala naši matičku Prahu v jejím pohledném historickém nitru.

Cestou na vlak do německé části města mě těsně před mostem zaujal tento pomník. Co naplat, šlo o světově známou a slavnou osobnost, pomyslnou hlavu největší církve, která ovládala množství jazyků a hlavně se nikdo nepozastavil a nepřemýšlel, zda... Vždyť to znáte... Michael Kocáb je veleben za vyhnání sovětských vojsk ( a jiné), ale už  má vroubek u veřejnosti, že nechtěl pobýt jednu noc v nějaké romské, či cikánské čtvrti a vymlouval se na nemožnost internetového připojení.

A loučíme se dnes přístavní polskou ulicí v sousedství Lužické Nisy.

Pro rádio Soutok Standa Švec.