Jsou mezi námi lidé, kteří otevřeně a někdy i s jásotem hlásají, že se jim práce stala koníčkem. Takovou osobou je například mladý redaktor portálu digitálního rozhlasu Lukáš Polák.
Lukáš snad nevynechá jediný volný víkend, aby se nevypravil na nějaký kopec lovit vzdálené zahraniční multiplexy a není jediný. Ovšem, také již napsal článek, který je bohužel pravdivý a dovolím si upozornit zejména na ten odstavec vedle třetího obrázku ( kostel) a na samotný závěr krásného článku.
Ostatně, zejména my starší, kteří pamatujeme začátek devadesátých let, tak víme, jak po nástupu našich privátních rozhlasových stanic v pásmu FM ( VKV) jsme prakticky postupně ztráceli možnost ulovit i vzdálenější zahraniční stanice, byť nám i dnes v aspoň zejména mimořádných situacích mrznoucích mlh, či ještě vzácněji při teplotách kolem 30 stupňů nějaká ta dálka na anténu přijímače přistane.
https://soutok.blogspot.com/2022/07/z-melnika-leti-pozdrav-do-recka-v.html
Bohužel je dost pravděpodobné a možná to půjde ještě rychleji, že podobný osud čeká během čtyř let i nejkvalitnější poslechové rozhlasové pásmo DAB+. Nu, já mám těch zálib zřejmě poněkud vícero a řada z nich přichází na řadu bohužel stále ještě jen o víkendech, nebo o dovolené a o svátcích, z čehož vyplívá, že už nejspíše žádný tablet a program Qirx, a SDR USB tuner zřejmě pořizovat nebudu, ale to neznamená, že si i jenom s rádiem a anténou nevyjedu, i když mi program přesně neukáže název vysílače, ale budu znát díky jiné technice i diskusím odborníků jen někdy dost pravděpodobný vysílač.
Ne, že bych občas nechtěl vědět třeba i jenom to, zda na Mělníku přijímám moravský signál Českého rozhlasu na 12D z Pradědu, nebo ho v danou chvíli přináší podmínky z Javořice od Jihlavy, ale přijde mi to vzhledem k momentální osobní situaci trošku jako přepych a za pár let může být opravdu v pásmu DAB+ lidově řečeno ,, po ptákách" ( spisovně ptácích), protože všude budou naše tuzemské multiplexy a naše hudební kolovrátky, což pro lov není zajímavé.
Nicméně, ještě to tu není a pokud si někteří vzpomenete, tak jsem tu nedávno v nějakém článku zmínil, že se pokusím zjistit, zda sem z vysílače Sněžné jámy v Krkonoších někam třeba nedopadá dabový signál. Vyjel jsem si tedy v neděli po obědě na staré známé místo nad obcí Strážnice, odkud jsem vám naposledy ukazoval v jednom článku 110 km vzdálený Klínovec.
Tentokrát byla viditelnost přímo hrozná a počasí také všelijaké, ale člověk se aspoň trošku provětral v přírodě. Tady jsem ani směrovou anténu ve větrném počasí nesestavoval a vystačil jsem si s teleskopem rádia. Opět jsem si potvrdil, jak skvělá kóta to je. Nejen výhledově, ale i pro dálkový příjem rozhlasu.
Vždyť na straně přivrácené k severu, kdy máte Mělník již za kopcem dokonce ulovíte regionální multiplexy pro město Drážďany a Chemnitz s jejich blízkým okolím o malém výkonu, což se vám pro naše vysílače na stejných kanálech na kopci nezdaří. Když už jsem tu byl, tak mi to nedalo a šel jsem se po velmi dlouhé době podívat k místnímu menhiru, na který jsem kdysi v e-mailu a bez odpovědi upozornil i ty, kteří se menhiry v ČR zabývají.
Mimochodem, ve čtvrtek jsem psal, že tu máme na Mělníku na Polabí zřejmě také asijské sršně, a také bez odpovědi :-). No, tak v pátek večer nám v hlavních zprávách vysvětlili, že od chvíle, kdy se objevily v Plzni, tak jim pořád někdo píše z celé republiky. Ale, pojďme k menhiru. Je to dnes fešák a připadá mi takový větší, než kdysi, ale je to pořád on. Dělá to i to upravené okolí kolem něj.
Pak jsem měl v plánu ještě vyrazit na Nedvězí, které zatím stále rozhlasově zůstává za očekáváním a kde byl hlavním bodem úlovek polského muxu na 5B. Tam je zvláštní to, že prakticky koukáte na Lužické hory a na rozdíl od malé vyhlídky před zámkem Houska jsem tu ještě vůbec nikdy neměl braniborské multiplexy. Překvapivě se tu na kanále 10B načítá mnohem vzdálenější Ochsenkopf ze Smrčin, a na 12D zřejmě Praděd. To vše dokonce i při natočení směrové antény k severu.
Na 5B se mi však povedlo načíst i polský rozhlas a nemohu vyloučit ani Sněžné jámy z Krkonoš. Nicméně, tato část výletu mi dala vedle hezkých i jiné a ne moc příjemné zážitky. Představte si, že ač mi ještě v obci Střezivojice svítilo sluníčko, tak na Nedvězí jsem si užil pěkný slejvák, na který jsem nebyl vůbec připravený.
Dojdete na kopec a zrovna začne slejvák. Stačil jsem jenom udělat několik fotek, a pak už jsem mohl jenom nadávat. Když se však nechcete vzdát a nechce se vám z toho prudkého kopce po rozbahněné cestičce slézat, tak prostě promoknete někde pod keříky, které ani nechrání. Jenže to nikam nevedlo, já se vysápal znovu na vrchol a rozhlédl do kraje. Ačkoliv se nad Lužickými horami dokonce objevil kousek azurového nebe, tak všude bylo zataženo a déšť ještě přidával.
Dost nerad jsem se rozhodl pro sestup do místní otevřené kapličky. Nevzpomínám si, že bych někdy během deště prožil čekání v takovém interiéru. Na jedné straně svaté obrázky a na straně druhé pohled na louku a les. Zde jsem se dozvěděl, že dle radaru by měla přeháňka za 20 minut skončit , ale nebylo moc příjemné tu postávat v navlhlém prádle. Doma jsem pak zjistil, že je asi jen 7°C.
Co dodat ? Inu, jak píši v úvodu článku, tak prostě většina pracujících musí své záliby přizpůsobovat volnému času a mnohdy i neradi počasí. To v těchto dnech prakticky znamená uskutečnit nějaký nápad dle možností převážně o víkendech. Odkládat výzkum jsem již nechtěl. Většina diskutérů, kteří bydlí více v centru republiky, se asi celkem správně smířila s tím, že to díky potlačenému signálu ze Sněžných jam k nám asi nemá cenu, ale signály již mnohokrát ukázaly, že se umí i tak občas objevit někde dále od vysílače..
A tak z toho všeho byl na tu bídu nakonec takový zajímavý výlet plný všehochuti, kdy šlo tak trochu i o zdraví, ale s chladnou hlavou a určitými zkušenostmi to člověk neodstonal.
Pohodový týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat