Nebyl bych to já, abych také nevlezl na každý ostrov. Zkrátka, kam nevkročí noha pěšáka, jako kdyby člověk nebyl :-). Ulice se jmenuje Nábřežní, a po 309 metrech dojdete takovým zvláštním obloukem k plavebnímu kanálu. Kdyby byl dostatek času, tak bych možná šel až tam, kam by mě cesta podle něj pustila, ale představa programu a stejná cesta na most ( jiná sem nevede) mně to již nedovolila,
Vždy je to zvláštní pocit, když někde za řekou vidíte chodit lidi a pěší cesta k nim není zdaleka tak přímá, jako pohled na ně. Čekalo mě 309 metrů zpět, ale to není nic proti dlouhým kilometrům do místa soutoku Labe a Vltavy.
Jedna z restaurací je hned na ostrově při hlavní silnici, ale toto je z druhé strany právě ta restaurace, kterou jsem z mostu a přes vodu v minulém dílu fotil. Myslím, že je díky dvoru v sezóně vhodná i pro cyklisty. Possibilita :-).
U plavební komory sejdete spolu s modrou turistickou značkou dolů z mostu a čeká vás příjemná pasáž, která vede později otevřeným terénem až do části Houštka. Je to vlastně poutní cesta Blaník - Říp, která je tu však z důvodu památek odkloněna do centra Staré Boleslavi a tudíž dočasně ze značky.
Pochopitelně, že v čase pouti po modré značce s pozdním svátečním odpolednem tudy plynou davy lidí, ale to není nic proti situaci v Lázeňské ulici, která si nezadá se situací v sobotním podvečeru našeho vinobraní v Tyršově ulici.
Pouť tady je zase něco úplně jiného, než u nás v ulicích města. Vše se odehrává na obrovské louce, která snad může navodit atmosféru našeho Hořínského parku v 70.- 80. letech, kdy si matně vzpomínám také na velkou louku a fotbalové přírodní hřiště. Inu, dnes chodím po turistické značce obcí a podle laterálního kanálu, odkud není do parku prakticky vidět. K dalším obrázkům je myslím zbytečné, se nějak vyjadřovat, byť občas někde s komentářem přijdu.
Zde jsem tedy přišel pro zachycení atmosféry se dvěma videi. Předpokládám, že vám videa fungují stejně tak, jako mně minimálně na dvě kliknutí s malou časovou prodlevou. Nemyslím teď jenom tato videa :-).
Ulice Houštka a dále pojmenovaná tak, jako Lázeňská má téměř kilometr délky. To znamená, že tu je v délce 1 km nepřetržitá fronta stánků po obou stranách, což přináší zvláštní efekt. Trošku mi to připomíná jedno Mělnické vinobraní ze začátku 70. let 20. století, kdy poslední stánek na Pražské ulici byl až téměř u hřbitova sv. Václava, nebo dole v Krombholcově ulici. Jsou to jen takové matné vzpomínky z dětství. Není to ale tak, že bych tady chtěl kritizovat velikost našeho placeného Mělnického vinobraní. To je jen cestopis. Tak to tam prostě je, a jako Mělničan budu pochopitelně vždy všude vše porovnávat.
Ze snímků je ale patrné, že mám k takovému zajímavému efektu blíže, než k samotnému sortimentu stánků, které jsou především pro děti a mládež. Ostatně, bylo asi 16.20 hodin a já chtěl stihnout odvoz relikvie v 17 hodin, kdy jsem dosud nikdy nechyběl. Znamenalo to fotit jen v rychlosti za chůze a prodírat se nejen mezi lidmi, ale mezi mnoha vozíčkáři. Pohyb byl místy mnohem obtížnější, než v blízkosti atrakcí na travnaté ploše.
Stánek s indiánskými ponči.
Jako určitý ctitel hudby si vždy rád prohlédnu drahá trička skupin, kde nejčastěji vítězí ty metálové náměty ve stylu Iron Maiden. Nu, pokud vás zajímá, za kolik se to tu prodávalo, tak kus stál asi podle velikosti od 450 do 490 Kč. Pouť je tu od 28. září do 1. října, tak se jistě něco prodá.
A vůbec, všimli jste si, že když je v televizi nějaká reklama, nebo dají nějaký seriál ve stylu Ulice, tak jim tam vždy hrají ( v Ulici v rádiu) ty naše zlaté osmdesátky ? Že si nikdo nevezme do reklamy něco mladšího :-)? Tak třeba teď nejčastěji zaslechnu Oh l'amour - Erasure a bohužel i Queen s hrozným začátkem, ale vůbec nevím, na co ty reklamy jsou, protože koukám do PC :-).
Aktualizační vsuvka z 5.10. ve 21.35 :
Zázrak. Sice se v televizi ještě někdy zapomenou, ale už je ta reklamní písnička od Queen zbavena toho znetvořeného začátku a zazní jenom zpěv a hudba Queen. Asi už šel ten ,, zpívající" mladík na nervy více lidem :-).
Už mi nějak chyběl flašinetář, tak tady je.
Odjezd relikvie měl být dle programu v 17 hodin, jako vždy, ale asi někoho napadlo, že by to třeba z bezpečnostních důvodů mohlo být jinak, a tak jsem po cestě z místního IC za kostelem Nanebevzetí Panny Marie potkal už v 16.40 hodin kolonu směřující s relikvií na dálnici. Tak trošku smolná tečka za akcí, ale není vždy posvícení. Možná zase další ponaučení :-).
Významný svatostánek v poklidném městě.
FF band jsem vám představil již v prvním dílu.
Interiér tohoto chrámu, který je spatřitelnou dominantou již od mělnického zámku si oblíbíte. Vůbec se rád dívám na stavby, když vím, že jsem je viděl i z interiéru. Tím vším si získává občan vztah k hodnotám své země.
Nu nic, čas pokročil, je tu zase neděle, začal říjen a musí to tak být, tak si užívejte pohodový zbytek pro mnohé prodlouženého víkendu a zítra vykročte šťastnou nohou za povinnostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat