Mělník, to jsou také tradiční sobotní farmářské trhy a zejména jaro je obdobím, kdy lidé shání nejen různou konzumní zeleninu, ale také sazenice na záhony i třeba do skleníků.
Musím se přiznat, že se mi po náročném pracovním týdnu ( už jen to vstávání :-)) zakončeném cyklistickou projížďkou a krátkou velkou noční bouřkou příliš vstávat nechtělo a s aktivitami to bylo podobné. Ostatně jsem tu již psal, že nějak ta energie k šesti křížkům ubývá a je stále těžší přejít k činům . To se ale zřejmě netýká těch, kteří vymysleli, že dnešní den je Světový den kulturní rozmanitosti a zítra v neděli 22.5. oslavíme Mezinárodní den biologické rozmanitosti.
Tady je myslím té energie na rozdávání dost. Inu, byl jsem se tedy za hezkého počasí aspoň trošku projít, abych zde připomněl něco, co k městu v sezóně pravidelně patří a zkusil jsem se poprat s takovým svým určitým problémem. Nevím čím to je, ale vždy když fotím nějaké stánky a lidi zejména v domácích vodách, kteří někdy i něco konzumují, nebo jenom tak někde posedávají u stolků, tak je to takový zvláštní pocit.
Člověk totiž obvykle chápe, když kolem něj někdo fotografuje nějaké exponáty, nebo učinkující na scéně, ale v okamžiku, kdy začnete fotit nějaké stánky, nebo lidi, tak už je to na obou stranách fotoaparátu takové zvláštní, někdy se i objeví tázavé pohledy a nemusí každému dojít, že někdo hodlá zdokumentovat atmosféru pro nějaký web, nebo pro FB.
Na druhou stranu už dnes vím, že nejjednodušší fotografování je mobilním telefonem, kdy si fotografovaný naivně myslí, že si čtete nějakou SMS zprávu a ještě je ten obrázek kvalitnější, než u značkového fotoaparátu. Jenže, vyhoďte dva roky starý foťák automat jenom proto, že má méně pixelů než mobil a nejde ani ručně nastavovat.
Konečně, obrázky zde mají spíše informační charakter a pokud jim sluneční osvit pomůže občas k lepším výsledkům, tak jedině dobře. Zde je tedy několik snímků z dnešního hlavního dění v centru.
Ovšem, jako romantik jsem si stejně nemohl odpustit něco ze zcela jiného soudku a okořenit tím trošku jednotvárné téma.
Pak však přišel sám od sebe nápad a já zavítal do míst, kam buď snad nikdo nechodí, nebo jen pochybné hloučky lidí, o čemž svědčili na konci této cesty čtyři lavičky obrácené k sobě a ozdobené několika prázdnými lahvinkami tvrdšího alkoholu.
Už je to notná řádka let, co tu tento oddělený uzavřený kout vznikl, když si někdo vlivný uvědomil, že zdejší zdi jsou vlastně cennou historickou upomínkou na středověký obranný systém a možná se i inspiroval jinými městy v okolí.
Dovolím si tedy ještě jeden odkaz na chvíle, kdy to tu celé teprve vznikalo :
Jen si dovolím upozornit, že odkazovaný web již přišel o počítadlo i o možnost komentování a nebyl od roku 2011 aktualizován. Asi bych s ním již ani neuměl pracovat :-). Na druhou stranu jde o pohledy až do roku 2008, nebo je tam i zamrzlé Labe v roce 2006, povodně v roce 2002 a leccos dalšího. Až někdy sám žasnu, když se jednou za čas na ty fotografie podívám a uvědomím si, co vše se tu za nějakých posledních 15 let změnilo.
Ze soboty je to tedy vše a čtenářům přeji pěknou neděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat