Na slunečních hodinách hotelu Zlatý beránek stojí latinský nápis Vita pulchra est ( Život je krásný) , ale všichni víme, že by to chtělo doplnit. Krásný je, ale za určitých podmínek. Potřebujeme být zdraví a mít důvod k dobré náladě.
Sice se to dnes veřejně moc nenosí, ale řada lidí ví, že lidská bytost je zjednodušeně řečeno spojením těla fyzického a psychického. Ostatně, každý ví, jak je to nepříjemné, když nás třeba jen na čas přepadnou nějaké zdravotní problémy, které nám mohou překazit hezké plány, a jak je to zase naopak nepříjemné, když sice zdraví jsme, ale neumíme se příjemně zabavit, protože prostě nemáme žádné zájmy a nikdo nás k nim v životě nevedl.
V této souvislosti mě napadl zajímavý a poměrně slušně komentovaný článek, kde se objevila řada dobrých rozličných názorů. Třeba i narážka na fakt, že mnoho zahraničních penzistů s oblibou cestuje. ....
Proto musí být tato dvě těla v nás v určité harmonii , a takovou opravdu účinnou injekcí pro toto kvalitní spojení obou částí je rekreační pohyb. To vám například řekne snad každý cyklista, nebo turista, že když se dá do pohybu, tak jej naplní pocit neuvěřitelné radosti i síly z toho, že za cenu vydání svých určitých sil něco dokázal a okolní krajina je přitom dost podstatným společníkem.
Ovšem, bez tréninku by to nešlo. Nemůžete si říci, že vyrazíte na slavný masový pochod Praha -Prčice ( zrovna dnes se jde 55. ročník), když nemáte natrénováno. Nemůžete si říci, že se pojedete podívat na jízdním kole k Máchovu jezeru, když víte, že už vám není 30 let a po pěti kilometrech jízdy nebudete vědět, jak vůbec máte na kole sedět, aby to nebylo nepříjemné a až bolestivé.
Prostě musíte nějak ve volných chvílích zkusit aspoň trošku trénovat, aby váš život nebyl omezený jenom pohybem v autě, či v dalších dopravních prostředcích a minimem osobní fyzičky, což ocení zejména každý, kdo se rád projde někde po horách, chce toho v krátkém čase hodně vidět a sám cítí, že mu takovýto druh pohybu svědčí.
Stojí to samozřejmě drahocenný čas, ale sami musíme poznat, kdy je pro nás více taková milá projížďka na kole, než sledování on-line hokejového zápasu domácích na MS v základní skupině a v pohodě domácí pohovky. To samé se týká ostatních aktivit. Nelze vše dělat naráz a tento život nám to neumožňuje :-).
A tak jsem páteční podvečer věnoval místo plakátům s akcemi na tomto webu malé tréninkové cykloprojížďce, která byla okořeněna určitou vzrušující dávkou očekávání z příchodu veliké bouře.
Mimochodem, překvapila mě zpráva, že se Slavín u Tupadel stal dnes takovým dostaveníčkem přátel kulturního programu a jistě uvidíme, co se bude dít dále. ...
Vy jste již měli možnost navštívit Slavín v rámci DED v roce 2010 a 2016, kdy byl meditačním budhistickým centrem Samadhi ....
..a díky knize o rozhlednách v ČR jsme se zase dozvěděli, že bylo místo na prodej za neskutečné peníze ...
Nyní se tedy začíná psát nějaká nová a zatím tajemná historie tohoto objektu, kdy se jen dozvídáme, že se sem můžeme dnes přijet podívat a účastnit se i kulturního programu. Jako fanda rozhleden jsem si rád přečetl informaci o tom, že má být dominantní věž opravena, a že snad budeme mít jednou možnost na ni vystoupat. Kdo by to jen ještě nedávno řekl ?
Ale, pojďme již k páteční tréninkové cyklistické jízdě, která vedla místy, ke kterým mám za ta desetiletí života již slušný citový vztah. První tři snímky pod slunečními hodinami jsou z obce Hleďsebe. Staré selské stavení střídá mlýnský náhon a mlýn z roku 1840, který relativně nedávno dostal nový kabát.
Nebylo zvykem si této obce nějak více všímat kromě toho, že je zde významná odbočka ( polní cesta) vedoucí na mělnická Blata, či do Velkého Borku, ale nyní obec opravdu prokoukla a ten mlýn na říčce Pšovce za to může nejvíce Kéž by mělo více mlýnů na naši hlavní říčce takovou krásnou fasádu, když už zde nemůžeme navštívit původní mlynářskou expozici, jako na jiných místech v ČR.
Další perličkou je malé přírodní koupaliště někde v půli cesty mezi obcemi Hleďsebe a Lhotka, kde dnes dokonce najdete i malé občerstvení. Prostředí je zvlášť vhodné pro rodiny s dětmi a romantiku místa dokreslují již celá desetiletí občas projíždějící vláčky.
Možná i proto, že v této části poblíž Lhotky je to údolí takové otevřenější, než u Velkého rybníka poblíž osady Lhotka Důl, tak má místo takové své zvláštní roztomilé genius loci.
Když už jste ve Lhotce, tak se musíte zajet podívat na skalní dům. Sice kolem něj zřejmě za měsíc asi opět půjdu a ačkoliv jsem jeho interiér již několikrát navštívil, tak do něj možná opět zajdu, ale to prostě stojí za návštěvu. Obvykle se v den pochodu Mělnického hroznu povede počasí a skalní byt je nejen zajímavým hezkým místem, kde už se člověk může cítit, jako doma :-), ale je to i příjemné místo pro určité ochlazení v letním klima.
Pokud by vás tam obtěžoval ten plot, tak tady to máte i bez plotu a pěkně i s dvorečkem.
Zrovna jsem v centru obce fotil májku, jako symbol nejkrásnějšího měsíce roku, když se ozvaly tóny jedné mé oblíbené skladby. Nebyla to moc příjemná zpráva, ale byla celkem řešitelná. Pokyn z depa zněl : ,, Již se snaž zajet co nejdříve do boxu, neboť bouře již překročila hranice republiky a žene se takovou rychlostí, že asi ve 21 hodin by mohla být tady."
Ani jsem netušil, jak moc je tato situace přesná a rozhodně nebylo co řešit. Pomalu se šeřilo a bylo třeba jet co nejkratší trasou na Chloumek. Dokud vedla silnice otevřeným terénem a zrovna nebyl moc provoz, tak se jelo ještě dobře, ale když náhle provoz zhoustl, já se ocitl v lese a ještě více se šeřilo, tak jsem ještě rád z hlavní silnice odbočil.
Měl jsem ostatně v plánu, se ještě zastavit na západním úpatí Chloumečku, odkud je výhled na České středohoří, podívat se, kde je bouře a samozřejmě proladit rádiové DAB+ pásmo, které může při změnách počasí přinést i vzdálenější vysílače, třeba až ze vzdálenější části sousedních států a nejen těch, které leží kousek za našimi západními hranicemi.
Ne, nechci vám tu dnes psát o rádiu, ale pokud jste aspoň trošku v obraze a již jste slyšeli slogan Doba dabová, nebo co to ten DAB+ vůbec je, tak vězte, že právě v uplynulém týdnu vstoupila do tohoto pásma i místní oblíbená stanice Signál, kterou ve svých starých přijímačích stále ulovíte na frekvenci 99.9 MHz. Vysílací anténa pro Mělník je umístěna na hotelu Ludmila. Stanice dává české i zahraniční písničky z let 60. až 80. a večer pořad Varieté.
Jenže, jak jsem se tak blížil na kole ke křižovatce nad restaurací U České Koruny, kde se stýká Chloumecká ulice s Lesní ulicí, tak bylo stále hlasitěji slyšet Michala Davida a jeho megahit Nonstop. Na jedné straně jedete podle svého programu a na druhou stranu vám vrtá hlavou, jestli tam fakt někde zpívá, nebo je to jen nějaký klasický diskotékový hluk.
To se asi nedozvím, ale vy se dozvíte , že jsem ze své určené zastávky pokračoval ulicí Pod Chloumečkem, kde bydlel filmový Pepan z letního Kameňáku 5, abych se na Chloumecké ulici podíval směrem k restauraci. V patře na sále jsem spatřil otevřená okna, různá barevná osvětlení a propadl jsem se ve vzpomínkách do poloviny 80. let :-). Ale, tak už to je.
Užil jsem si svezení s kopečku a měl jsem ,, z pekla štěstí", protože za nějakých 15 minut po příjezdu do ,, depa" přišlo něco, co jsem zkoušel aspoň jako videosekvenci. Žádný zázrak, protože obloha sice zářila mezi tmou barvami, ale klikiháky se na videu nekonaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat