Je vždy velmi pěkné, když vás k návštěvě nějakého místa inspiruje hned několik věcí. Nejde jenom o to, že jsem na této akci byl v roce 2017, že propaguji na Soutoku integrované systémy dopravy, že mám k hromadné přepravě osob i zejména historickým autobusům vztah a vrací mě to v čase do dětství i mládí, ale byl to i takový legrační přechod během jednoho dne od motocyklů k autobusům, po kterém ještě následovalo další dlouho plánované pokračování.
Jenže, tentokrát to bylo po krásné dopolední části v centru města a dobrém obědě od samého začátku vše takové nějaké lehce divoké. Musel jsem vymyslet, jaká jízdenka je pro mé plány vlastně nejvhodnější a pořídit si ji, ale tentokrát si i sehnat nějaké drobné, kterých je potřeba do automatu na cestu tam i zpět nemálo.
Praha je totiž takový vyjímečný oříšek. Vy už díky Soutoku víte, jak laciné jsou celodenní výlety někam na Šluknovsko, či k hranicím Karlovarského kraje, když zakoupíte celodenní jízdenku DUK za 140 Kč. Ta navíc platí i ve výletních lodních linkách na Labi, nebo v nostalgických lokálkách. Mimochodem, obdoba této jízdenky stojí ve Středočeském kraji bez Prahy 180 Kč.
Praha je něco úplně jiného a podobná jízdenka by vás tam stála 300 Kč, aniž by platila na lodních linkách po Vltavě, jako v Ústí, či v Litoměřicích na výletních lodích na Labi. Obvykle tak tedy člověk přemýšlí, zda se i se svými plány vejde do nějaké časové jízdenky. Ono je totiž někdy zbytečné platit za obě cesty 2x 80 Kč, když můžete odjet za 110 Kč s tím, že budete nejpozději za pět hodin zpět.
Dobu odjezdu do Prahy nikdy neřeším, protože věřím, že tu každou chvíli něco jede a navíc ani nevím, kdy vyřídím vše nezbytné. A tak se stalo, že najednou bylo 14.20 hodin, nejbližší autobus měl jet z Nového Boru do Prahy- Střížkova ve 14.40, a pak klasická 369 do Ládví někdy v 15.07.
Zaradoval jsem se, že se také jednou svezu prvně do Střížkova v dálkovém autobusu a budu v Letňanech už snad dokonce v 15.20. Abych překlenul 20 minut čekání, tak jsem vykročil ještě na procházku přes potok, a když jsem se vracel s telefonem u ucha, tak jsem si všiml, jak mě kdosi nesympatický sleduje.
Ti lidé to mají obvykle vepsané ve tváři i v pohybech a žel jsem tentokrát přes onu lávku prostě jít musel. Stále jsem hovořil, jako kdyby se nic nedělo, ale po očku jsem pozoroval asi 40 letého muže. Ten se na mě neustále díval a na můstku se začal zcela nesmyslně nebezpečně přibližovat.
To už byla téměř vzdálenost na nějaký úder, či bodnutí, možná strčení a člověk neví, co mají třeba i opilá a zfetovaná hovada v hlavě. Náhle jsem drze zařval : ,, Co chceš ?!" , a jakoby nic jsem pokračoval v hovoru, který to dokonce zaznamenal. Neotáčel jsem se, ač mohl zezadu následovat nějaký útok, ale za mnou se ozvalo hrozné nadávání : ,, Já ti dám co chceš, až ..." , ale tomu už jsem nerozuměl.
Později jsem se ohlédl, jak vypadá situace, ale člověku to moc nepřidalo. To si uvědomíte, jak je ten osud vlastně křehký. Dívám se znovu na odjezdy a u linky číslo 400 do Střížkova svítí 17 minut zpoždění.
Tak to tady tedy stát nebudu. Pokračuji procházkou na Pražskou na zastávku ke hřišti, kde už nacházím celkem sympaťáka v podobném věku, jednu rodinku a hned všem zvěstuji zpoždění linky. Čas utíká, ale zdá se, že doprava nejspíše někde mezi Mělníkem a Liběchovem kolabuje. Muž z Prahy tu byl po 10 letech na návštěvě, ale detailů vás ušetřím a hlavní bylo, že to čekání nebylo až tak ubíjející.
Považte, že jsme čekali až do 15.15 na linku číslo 369 a vůbec jsem si nevšiml, že by nás cestou do Prahy číslo 400 předjelo. Bývám zvyklý cestovat do Prahy busem tak 40 minut, ale byl to horor, který mi připomínal školní léta, kdy řidič volal : ,, Postupte si dozadu !"
Když už jsem to ani nečekal, tak od Bořanovic jsme již jeli, jako nějaká vyloženě pražská linka. Považte, že Ládví nás přivítalo někdy v 16.05 - 16.07 a v Letňanech jsem byl až na závěrečných 45 minut ( v 16.15), kdy již někteří prodejci uklízeli stojany s posledními nezáživnými a nerozdanými materiály.
Vážně bych nevěřil, že se na místo dostanu za takovou dobu. Co se dá dělat ? To by si asi člověk musel něco odpustit, a to by bylo tuto sobotu moc škoda.
Nafotil jsem tedy aspoň celou řadu fotografií a zasmál jsem se, když mi asi 18 letý ,, klučina" pyšně říkal, že tímto autobusem jezdí, pakoval se ze sedadla řidiče a zval mě k volantu. Ne, nebylo to v legendárním RTO :-). Prošel jsem si tedy všechny exponáty, nasál atmosféru, poslechl si ze sousedního stadionu hudbu skupiny Rammstein, která tu má za týden koncert a asi v 17.08 pokračoval do metra, abych nastoupil cestu k poslednímu turistickému cíli dne.
Tedy, když jsem mimochodem dnes dopoledne v 10 hodin začal psát svůj první asi dvě hodiny trvající článek, tak jsem zažil něco, co by bylo před několika desítkami let neslýchané. V kalendáriu mi připomněli , že se 10. května 1957 narodil baskytarista skupiny Sex Pistols Sid Vicious.
Ale, pojďme zpět od muziky k autobusům. Konečně, každý jsme z něčeho nadšení více, z něčeho méně, nebo se nám něco dokonce i nelíbí a zrovna na mladé Pistole se rád podívám, když s nimi někde běží video :-).
Ještě bych měl dodat, že tentokrát tu žádný vlečňák Jelc nebyl, ale to červené Škoda RTO mi připomínalo autobus dětství. Byla to první linka MHD na Mělníku a říkalo se jí Nádražák. Pendlovala na trase Mělník, Mlazice - Pšovka. - centrum Fibichova aut. nádr. stanoviště číslo 3 ( zpět číslo 7) -Blata - nádraží ČSD.
Konečně, je tu i ještě jedno starší červené RT s žebříkem na zádi, které zase připomíná film Anděl na dovolené :-).
Vlečňák si však můžete prohlédnou zde :
Pěkný den, který se nám venku trošku zatáhl.
Žádné komentáře:
Okomentovat