Máte rádi staré české komedie ? Věřím, že naprostá většina z vás ano a krom toho jistě rozeznáváte i období jejich vzniku. Možná si to mnozí pořádně ani neuvědomujeme, ale ty nejstarší úspěšné komedie na našich televizních obrazovkách byly velmi často natočeny buď v předválečném období, nebo v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava, kdy jistě nikomu z herců a ani z diváků zrovna dobře nebylo. Vždyť to bylo období, kdy lidem šlo o život.
Dnes u nás mnohé filmy z této doby vyvolávají výbuchy smíchu a umíme někteří i nazpaměť různé filmové hlášky, ale přesto ty filmy ukrývají ještě něco, nad čím ani mnoho nepřemýšlíme. Je to obraz doby, tehdejší zvyklosti, chování, vyjadřování se apod.
S naprostou samozřejmostí a bez zamyšlení přijímáme skutečnost, že v některých rodinách z takzvané lepší společnosti bylo běžné zaměstnávat někdy i početnější služebnictvo a ani nás nepřekvapí dialog z filmu Kristián : ,, Kdo to byl Lojzíčku ? - No, kdo by ? Minerálka. "
Vlastně o tom ani dlouhá léta nikdo nepřemýšlel, že i takové služby do domu existují. Starší generace pamatuje socialistickou vesnici, která by se někdy dala nazvat takovou vesničkou ,, mou" střediskovou. V obci nesměla chybět nějaká prodejna, nebo obchod, hostinec a autobusová zastávka. Ty skutečné střediskové obce, pak ještě disponovali třeba zdravotním střediskem, kinem, knihovnou, třeba i společnou prádelnou s mandlem apod.
Kde neměli lidé prodejnu, tak tam aspoň přijela prodejna pojízdná. Místní jen museli vědět, že v úterý na poledne přijíždí masna, ve čtvrtek v 10 hodin se vozí mléko a jednou měsíčně ve středu plynové bomby.
To se však mělo postupně po roce 1989 měnit a nakupování se stalo záležitostí, která by mohla psát své dějiny. Lidé se postupně vydávali na nákupy do měst, kde byl vždy větší výběr zboží, levněji a zejména ti v produktivním věku zde nakoupili odpoledne při cestě ze zaměstnání. To nakonec vedlo ke krachu mnoha obecních prodejen, protože i staří lidé si nechávali podle možností aspoň občas dovézt nějaké potraviny od svých potomků.
Takovou další kapitolou byl nástup supermarketů zahraničních vlastníků, kteří se kromě lidnatých center obrovských měst specializovali hlavně na dopravně dobře přístupné velké pozemky na okrajích měst.Těm mohly menší obchůdky s menší nabídkou sortimentu a podstatně kratší otevírací dobou jen těžko konkurovat. Do problémů se dostaly i takzvané večerky, jejichž hlavním úkolem bylo vždy dodat to, co člověk zapomněl koupit a nutně to v danou chvíli potřeboval.
Na druhou stranu se objevilo něco, co trošku mohlo připomínat dávné pojízdné prodejny. Jako první se na scéně objevily dodávky, kterým se lidově říkalo zmrzlináři, ale jednalo se o širší sortiment mražených potravin. Ti vytvářeli pravidelné očíslované obslužní linky, jejichž jízdní řád přizpůsobovali zájmům konkrétních lokalit.
Známý byl a je také dovoz pizzy, nebo jiných hotových jídel na objednávku. Ovšem, příští rok si na Mělníku zřejmě připomeneme již 10. výročí existence pravidelné sobotní linky číslo 51 firmy, která se již zdaleka připomíná zvukem kravských zvonců a hlášením : ,, Vezem vám mléko ! Mléko z farmy !"
http://soutok.blogspot.com/2012/01/uz-rok-k-nam-jezdi-mleko-z-farmy.html
Skoro by se dalo říci, že nikoho dalšího již nic nového nenapadlo. Třeba nemám pravdu, ale již dávno jsem tu psal, že reklama je reklama, a ta se prostě musí lidem nějak vtlačit do povědomí. A reklama skutečně prodává, ale pokud některou pochválíte, už děláte někomu reklamu.
Virus covid -19 udělal službu, kterou již nelze přehlédnout. Opět jezdí auta několika firem, zastavují u různých domů a jejich řidiči vyndavají tašky s obsahem celých objednaných nákupů. Trošku mi to připomíná v úvodu zmíněný film Kristián, kdy zazvoní zvonek a objeví se pán s objednanou minerálkou.
Jedná se jen o momentální dobové a virem ovlivněné zpestření, nebo si zákazník uvědomí, že mu takové služby ušetří spoustu času a přinesou i jiné výhody ? Ať již se bude nákupní trend vyvíjet jakkoliv, tak jedno tu již zůstane natrvalo. Občan se bude rozhodovat o tom, kdy a jakým způsobem nakoupí
. Do jisté míry by to mohlo trochu pozměnit vžitou představu, kterou jsme v minulosti mnozí v běžném období prožívali, že supermarket není jen přehlídkou zboží,ale i místem setkávání s přáteli podobně tak, jako třeba farmářské trhy.
Sice stále ještě prožíváme období, které jednou dostane název, jako období koronaviru, ale přírodu, měnící se roční období a zdravý lidský chtíč nelze zastavit. Cyklostezka pod Mělníkem na mělnickém břehu je již v podstatě hotova, rekreačních cyklistů i in-line bruslařů přibývá a milovníci procházek, rybáři a pejskaři si posteskli, že je konec, a že šancí jsou jen procházky na druhou stranu směrem k soutoku a veslařskému klubu.
Objevuje se i kritika na cyklistickou neukázněnost, na to, že jezdí příliš rychle, jsou nebezpeční, ohrožují děti i psy a vůbec je to celé špatně.
Můj názor je ten, že je ještě třeba vykonat mnoho práce. Mám na jízdním kole projetý v podstatě celý úsek podle řeky z Mělníka až do Drážďan a nikde jsem se nesetkal s tím, že by v nějakém úseku chyběl asfalt, odpočívadla a občerstvovací stanice.
Zajímavý úsek byl těsně před městem Drážďany. V úseku asi 6 kilometrů byly střídavě po obou stranách cyklostezky asi po 50 metrech lavičky a cyklisté si ani náhodou nedovolili jet rychle, neboť ani nemohli. Dráhu totiž využívali na posledních kilometrech ještě hojně i maminky s kočárky, a tak pokud jste se k takové osobě přiblížili, tak jste si trochu zahráli možná i na kolovou.
To byl kdysi takový sport, ( fotbal na speciálních jízdních kolech) kdy bratři Pospíšilové z Favoritu Brno občas na těch kolech i stáli na místě :-).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brat%C5%99i_Posp%C3%AD%C5%A1ilov%C3%A9
Ti cyklisté musí pochopit, že na stezce nejsou sami, a když je hodně lidí a nechtějí na těch kolech někoho objíždět, nebo stát, tak buď půjdou také pěšky, nebo si sednou na lavičku, dají si sušenku a pití, a počkají, až se jim ten prostor trošku uvolní. To je prostě praxe.
Na druhou stranu je pravda, že zrovna před jmenovaným městem Drážďany jsou i trošku široké louky, a tam právě pobíhají na vodítku pejsci. Také míjíte několik venkovních posezení Je to založené na takovém všestranném respektu, který mnozí známe z druhé strany řeky. Mělník není jediným městem u řeky Labe ( ani v České republice) a všude si s blízkostí této řeky nějak ke spokojenosti všech poradili. Známé jsou třeba i Poděbrady a jejich asfaltky k soutoku i k Nymburku.
Chce to trochu cestovat a dívat se, jak řeší věci jinde. Mělníku zůstává skutečně i ta přírodní cesta k veslařskému klubu. Asfaltka má i tu výhodu, že když prší, nebo jsou povodně, tak můžete jít místy, kde dříve bylo dlouho pořádné bláto. Pořád nebude sucho, hodně lidí na stezce, a ta lepší část roku.
Hezký prodloužený víkend!
Já jsem začal za poslední rok nakupovat výhradně online. Dokonce se teď ve mě probouzí určitá sociální fobie, když si představím, že se mačkám s lidmi někde v HMku nebo New Yorkeru. Nehledě na to, že na internetu jsou velmi často o dost větší slevy díky slevovým kuponům a to mě samozřejmě taky přitahuje jak vosu sladká šťáva. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář. Je to všechno opět o lidech. Někdo to má téměř tak, jako společenskou akci. Předpokládá, že se přímo na místě bude rozhodovat, co nakoupí, že tam potká někoho známého, koho už třeba dlouho neviděl, a i když vidí, že si někteří lidé nechávají dovézt třeba i potraviny domů, tak usoudí, že to bude samozřejmě asi dražší, že to bude tak trochu kupování zajíce v pytli apod.
VymazatVůbec ten člověk neřeší, že tam může chytit nemoc, že třeba bude muset autem vícekrát pro benzín, že třeba budou zácpy na silnici i v obchodě problémy s parkováním a zabere to všechno spoustu volného času. Pak je ještě skupina lidí, kterým nestačí místní obchodní domy, ale musí na nákup do většího a do metropole, což považuje za sobotní výlet. Je ale pravda, že jsou situace, kdy si člověk nějaký výrobek docela rád takzvaně osahá, prohlédne, a pokud jde o knihu, tak ji rád nejprve prolistuje.