Křížová cesta v Liběchově.
Už mnohokrát bylo v médiích řečeno, že letošní Velikonoce jsou úplně jiné, než všechny ty dosavadní, které jsme prožili. A znát je to na každém kroku. Lidé si sice včera popřáli hezké svátky, ale na každém je vidět určitá rozladěnost vyplývající ze současné situace.
Jaképak svátky, když se v příznivém počasí řada věcí nemůže, venku je určitým způsobem nebezpečné prostředí a na roušku je již řada lidí alergických jenom když se na ni podívá a uvědomí si, že před cestou ven si ji musí vzít. Konečně, za ten všední týden se ji člověk nanosí dost.
Přesto bych chtěl dnešním článkem letošní Velikonoce nějak vyzdvihnout. A ono to půjde a naťukne se zase něco nového, než jsem tu psal všechny ty uplynulé svátky. Mimochodem, včera jste si prohlíželi hlavně články týkající se zeleného piva v minulých letech i ten poslední letošní, a tak je to vždy, když se něco známého blíží, nebo jde v televizi něco, co se u nás na Mělníku natáčelo.
K životu patří bohužel také nemoci i války, a tak si lidé utvořili božstva, která si udobřovali, aby jim bylo na světě dobře. Tak se zrodilo i křesťanské náboženství a s ním přišla i Bible.
Noemova archa. Tak nějak si museli připadat občané a návštěvníci Mělníka v srpnu 2002 u mělnického zámku. Kam jen oko dohlédlo, tam všude bylo obrovské moře vody. Přišel však den, kdy se oči všech upřely ke starému, později tzv. Strakovu mělnickému mostu, do jehož mostovky již nebezpečně narážely nejvyšší vlny. Otázka zněla : ,, Utrhne se most a popluje po hladině vstříc obci Vlíněves ?" To by mohla být velká tragedie.
Odpověď by se dala značně zjednodušit. ,, Nechť se stane vůle boží !" Ve skutečnosti dorazila na radnici pozitivní zpráva, že hladina Vltavy v Praze již kulminovala a voda by již neměla stoupat. To rozhodlo značnou měrou o tom, že most nebyl odstřelený rozbuškou a nepřišli jsme o něj.
Uteklo jen několik málo let a božský osud řádil znovu. Hořín sice svoji protipovodňovou zábranu dokončil včas, ale svojí výškou nestačila. Ta mělnická zcela dokončena nebyla, nebo aspoň ne tak, jak měla býti, ale nakonec ten nápor ustála.
Nicméně, i tady se rozhodovalo a výsledek mohl hodně ovlivnit opět sám člověk svým zásahem. Nabízelo se totiž řešení, že když se nechají staré Mlazice znovu podobně zaplavit tak, jako tomu bylo v roce 2002, tak nedojde k protržení nedokončené hráze a domy i téměř dokončenou hráz nesmete vlna tsunami.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tsunami
I v tomto případě k tak razantnímu kroku nakonec nedošlo, občané Mlazic si nesmírně oddechli a toto rozhodnutí bývá dodnes připisováno panu starostovi Ctiradu Mikešovi, jako nejdůležitější a šťastné rozhodnutí v kariéře regionálního politika.
Velké okamžiky jsou vůbec důležité pro popularitu politiků. S klidem můžeme vyzdvihnout osobu mšenského starosty Martina Macha, který si své jméno získal především díky úspěšnému tlaku na rekonstrukci lokálky do Mšena. Samozřejmě , že mu pomáhaly různé petice a dobrovolníci sympatizující s myšlenkou, ale takovou zastřešovací osobou s největší váhou na projektu byl pochopitelně on.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Mach
Letos tu máme další tragedii, která nejen ohrožuje ty, kteří žijí u řek, nebo někde v místech, kde zase půda trpí na zemětřesení, či jiné povětrnostní problémy, ale ohrožuje lidi prakticky na celé planetě. I tento boj má své vůdce a pokud bude úspěšný, jak všichni doufáme, tak i v tomto případě, se bude k nim ze strany lidí nějakým způsobem nahlížet.
V každém případě je to vždy věcí nějakých rozhodnutí nějakého pravomocného jedince a současně osudu, se kterým přichází příroda. Ta totiž rozhoduje, kolik vody pošle do koryta řeky, kde způsobí zemětřesení, a jak to bude s nemocemi a jejich případnými mutacemi.
Do určité míry je tedy celá situace v určitém podílu člověka i přírody. Mnohým z nás dnešní Velký pátek připomíná příběh Ježíše, který je tak často předkládán na křížových cestách. Tu nejbližší máme zřejmě v sousedním Liběchově.
Soutok navštívil křížovou cestu třeba i v Jiřetíně pod Jedlovou, nebo v obci Ostré u městečka Úštěk. Oba svatostánky přináší samozřejmě pastvu pro oči i prostor pro jisté zamyšlení, jak tomu v takových případech bývá.
Nechtěl jsem však hledat v archívech na flash kartách, či různých CD a použil jsem to, co už jste dlouho neviděli, nebo vůbec neviděli. Krás je kolem nás mnoho a vše je propojené.
Na obrázku máte rozhlednu na kopci Jedlová, odkud je skutečně nádherný výhled na tento náš krásný svět.
Není ani potřeba stoupat až do ochozu. Spoustu krásy a pohody máme leckdy přímo u nohou, zvlášť když je nádherný den. Pohled ze zpáteční cesty směrem k Varnsdorfu.
Velký dojem na mě udělala pouť ve Staré Boleslavi. Vládla zde taková určitá pohoda a dobrá nálada mezi poutníky zejména v sakrální oblasti poutě.
https://soutok.blogspot.com/2019/09/svatovaclavska-pout-ve-stare-boleslavi.html
Nechť vás tyto obrázky a snad i slova potěší. Přeji příjemné prožívání svátků !
A čím se dnes mimo jiné také bavil Soutok ? Nádhernou slovenskou krajinou. Sedím doma a přitom jedu vlakem z Košic do Prahy a kamerou se dívám na Hornád, na Vysoké Tatry ... :-). Nádhera.
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-zeleznicni-trat-kosice-praha-pohled-strojvedouci-lokomotiva-seznani-trati.A180603_133933_po-cesku_vrja
Žádné komentáře:
Okomentovat