Znáte opravdu své město Mělník ? Vážně si to myslíte ? Možná budete překvapeni, kde všude jste ještě nebyli, a co jste ještě neviděli. Od slavné poznávací soutěže na Mělníčku až po současnost.

Lidé jsou různí a bylo by jen ztrátou času to do šíře nějak rozepisovat. Znám lidi a patřím mezi ně, kteří mají jakousi osobní radost z toho, že navštívili prakticky všechny obce v domácím mělnickém okrese.

To se ví, že mnozí nemáme často téměř žádný důvod zajíždět do takových vsí, jako jsou Jenišovice, Jeviněves, Ješovice, Sedlec, Jelenice, nebo Truskavna, ale kam vás nezavede turistická značka ( Hradsko), ani práce, nebo inzerát, tam si můžete třeba i jenom tak zajet se podívat, když máte například cestu kolem.

Ovšem, nemusíte mít radost jenom z toho, že jste navštívili každou obec okresu, ale i z toho, jak dalece máte prošlé své město. I tady je to trochu problém, protože jsou uličky, kudy opravdu nemáte důvod jít, nebo vás to do nich ani moc neláká, ale na druhou stranu je nutno říci, že Mělník nemá jen zajímavé uličky v centru města, ale i daleko od něj.

A krásné je, že se na hranice města dostaneme prakticky i snadno po svých, nebo na jízdním kole. Já bych při této příležitosti dnes chtěl zavzpomínat na jeden významný počin Petra Raista Šťastného a jeho nejbližších přátel, kteří pro nás ostatní, kteří jsme tehdy diskutovali hojně na Mělníčku, vytvořil společenskou poznávací hru, která svým významem zašla ještě dále.

Vězte, že první díl této poznávací hry, se pro veřejnost narodil v sobotu 17. prosince 2011 v 17 hodin odpoledne. Zájemci měli za úkol zanést pomocí ružice v mapce s určitou malou tolerancí do  interaktivní mapky místo památky vyobrazené vedle na obrázku.

U běžných diskusí dochází někdy k vypjaté situaci a emocím, ale tato hra diskutující dočasně sblížila. Soutěžící se rádi podělili o své někdy až komické zážitky s ostatními, panovala uvolněná nálada a bylo se čemu zasmát, nebo  jste třeba získali inspiraci na další kolo.

Uteklo několik let, do měsíčníku Mělnická radnice začal přispívat kronikář města Martin Klihavec a hned v úvodu přišel s jednorázovou poznávací soutěží, která čtenářům prakticky oznámila velmi zajímavou skutečnost. Mělník měl tehdy 33 věží a věžiček, a úkolem účastníků soutěže bylo popsat umístění co největšího počtu z nich. Všechny byly zobrazené na zmenšených fotografiích, a jak jsem tak zjistil, tak si tuto soutěž v měsíčníku dodnes řada lidí vybaví.

Právě tuto sobotu o půlnoci jsem prožil nečekaně takové vzkříšení soutěže tohoto typu. Dopsal jsem totiž právě svůj dokonce třetí článek toho dne a vyjímečně dokonce všechny na jeden zátah,což byla porce přes 6 hodin tvorby.

Koukal na mě e-mail od Martina Klihavce a stálo tam  ( výňatek):

Vzpomněl jsem si, jak jsem ti před lety poslal fotku toho starého zrezavělého autobusového vleku a ty jsi dokázal zjistit a poznat, kde se nacházel. 

Tak ti teď pošlu pár fotek z místa, které je stále ještě na území Mělníka, má svůj název. Je to opravdu jen pár metrů od obydlených domů! A já jsem tudy nikdy v životě ještě nešel. 

Poznáš kde to je? 

( hádanka)

To se ví, že již u nedělní snídaně jsem prohlížel verze letecké mapy míst, kde by to asi mohlo být, ale s časem přicházela únava i určitá skepse. Bylo stále více jasné, že odpověď je možná zahalena stromy a je nutné se vydat pátrat přímo do terénu.

Bylo také možné, že objekt vůbec nenajdu, ale otevřelo mi to současně dveře do minulosti, kdy jsem byl ještě mladší, než je dnes Martin.

Tehdy byla mimochodem cesta mezi starými lázněmi a cukrovarem ještě absolutně plná obřích hald říčního písku, když mě tak jednu sobotu napadlo, že bychom se mohli po obědě vypravit po zelené turistické značce do Liběchova a poznat lokality, kam mě nikdy nic nějak v podstatě nezavedlo.

Najednou jsem stoupal  mlazickou ulicí V Kroupovci, ohlížel se k jihu za krásným výhledem a vzpomínal, jak si prý lidé z této lokality, podobně, jako ti z Vehlovic dopřávali ve starých časech celkem snadno dálkový pozemní televizní příjem i z Bavorska, když chtěli.

Bylo to zvláštní být ještě na Mělníku a vidět chrámovou věž tak maličkou. Tehdy jsem si při té procházce uvědomil, že mezi Mlazicemi a Vehlovicemi je ještě nějaké údolí, že to vlastně i ve Vehlovicích znám jen zčásti a je třeba tu všechno řádně projít a prozkoumat.

Jenže, jak to tak chodí, tak člověk pak zavítá někam dále od domova a nápad upadne v zapomnění. Až právě v sobotu Martin mi připomněl, že tu mám resty.

Tak jsem se prvně vydal mělnickou ulicí, která nese název V Rokli. O několik minut později jsem přemýšlel, jak je možné, že ty Vehlovice tu mají pořád ty kočičí hlavy, po kterých není příjemná jízda autem ani chůze s jízdním kolem.

Prvně jsem se také prošel ulicí s názvem Hroznová a začernil tak jedny z posledních bílých míst na mapě ulic města. Nechci tu již v beztak dlouhém článku popisovat svoji další cestu, ale vězte, že Mělník má daleko od svého centra spousta krásných zajímavých koutů, které stojí za poznání.

Třeba vás to potěší stejně tak, jako mě. A jak to dopadlo s hádankou ? Našel jsem ji, ale když vám napíši, kde to je, tak vás možná mnohé připravím o ten pocit radosti z toho, kdy nejprve žasnete, co že u nás máme, a pak o druhou radost z toho, že jste si to místo dokázali najít sami.

Mělník ještě neřekl všechno a nekončí to jen krásným centrem, které mnozí tak rádi opěvujeme už jen proto, že prokouklo a je to naše centrum. Je to centrum města, kde mnozí prožijeme celý svůj život.

Fotografií jsem nafotil ještě mnohem více, a to všechno je opravdu z Mělníka. Na druhou stranu snad není třeba hned vše nabídnout. Myslím, že když si jednou za čas uděláte podobnou procházku do méně známých částí města, tak vás to uvnitř určitým způsobem obohatí a poznáte pocity, které si musí každý najít sám.