Máme tu poslední sváteční den a zítra ráno opět mnozí nasadíme na dobrých 8 hodin roušky a vyrazíme za povinnostmi. Ještě však máme několik hodin volna, a jak tak koukám z okna, tak už se začíná zhoršovat počasí tak, jak to uvádí předpověď.
Nám to však nevadí a navíc tu mám k disposici nejčerstvější fotografie toho, co je jen kousek od nás a k čemu máme pochopitelně mnozí určitý citový vztah. Byl jsem totiž včera na hřbitově, a tak už to doslova volalo, abych sešel dolů k řece.
Díky tomu zde mám již i nejčerstvější fotografii cyklistického odpočívadla, které je jen nedaleko starých lázní. Zdá se, že už chybí jen mapa cyklotrasy a odpadkový koš.
Dole u řeky jsem si uvědomil jednu důležitou věc. Zavzpomínal jsem na rok 1992, kdy jsem prvně přišel na pozvání do Pegasu a začal jsem zkoušet poezii. Byl jsem tehdy přesvědčený o tom, že muž básník sice může také rád opěvovat krásy města, ale měl by být tak trochu takovým jakoby revolucionářem, či snílkem. Tak to známe i ze školy.
Oslavovat a něco chválit, tak to je vždy to nejjednodušší a nikoho tím neurazíte, avšak také nepovzbudíte k novým myšlenkám, ale vyslovit určitá přání a dívat se, jak se občas i navzdory nějakému odporu a problémům věci uskutečňují, tak to potěší.
A ty věci se pomalu uskutečňují. Sice to už trvá skoro 30 let, ale určitě člověka pohladí, když si vyjde občas za podmínek za výhledem i do ochozu mělnické věže a přitom spatří naše tři krásné slavné zvony, které mu občas vyzvánějí. Když pluje po Labi i mělnická výletní lodička. Když se můžete zajít podívat ke středověké studni, nebo do nějakého středověkého sklepa.
Zajít do našich krásných kostelů, nebo prostě vzít jízdní kolo a vydat se na některou cyklostezku k Labi, nebo Vltavě. Je prostě vidět, že ty myšlenky jsou zdravé, protože kdyby nebyly, tak by je další vlivnější lidé neuskutečňovali.
Zatímco jsem tu tedy kráčel prvně pěšky po asfaltu za krásného bílého dne, aniž bych to mohl nazvat podvečerem, jako posledně, tak tu již jezdilo mnoho lidí na jízdních kolech a další mladší ročníky na in-line bruslích.
Nechci tu rozebírat, kdo měl roušku oprávněně sundanou, kdo ne, a leckdo ji stále ještě měl předpisově nandanou, ale pravdou je, že krásné teplé počasí a prodlužující se den budou stále více a navzdory všemu mediálně vyřčenému lidi táhnout k delším výletům, a roušky budou častěji snímány.
Covid -19, to je neskutečné téma, které píše zajímavou velkou celosvětovou historii. Nejde jen o počty nakažených a mrtvých, ale vůbec o to, jak kde k problému dosud přistupovali a přistupují.
Vždyť zatímco u nás se dával mediální důraz na ochranu nejvíce ohrožených seniorů, tak jinde lidi nad 65 let už ani neléčí ( Švédsko). Zatímco šli Češi do roušek, tak jinde se tomu divili a někde se i kolektivně tančilo na balkónech.( záběry z balkonů ve Španělsku ?). Zatímco Češi, kteří byli zvyklí už v dobách socialismu si leckterou věc opravit, nebo i dle svého umu vyrobit, tak v USA někoho napadlo ( nedávný novinářský článek), že by si je mohli také zkoušet doma vyrábět sami.
Na druhou stranu to jsou právě média, která utváří emoce mezi lidmi, vštipují jim představy o mezinárodní i domácí situaci a my jsme většinou převážně zvyklí číst média, kam nás hodí web https://www.seznam.cz/ a dívat se na Českou televizi a další česká televizní média. Teprve, když třeba někdo náhodně zahlédne zprávy například ze Slovenské televize, tak už zase může vidět i jiné věci, které ho mohou i dokonce překvapit.
To jsem však odbočil. V každém případě jsme díky relativně velmi dobrému startu obrany proti covidu-19 ušetřeni hrozivých scén z naší blízkosti právě tak, jak to vidíme v televizi hlavně ze zahraničí a ani nechceme moc věřit, i díky zatím úspěšným statistikám, že by to mohlo být tak hrozné. Snadno se nabízí iluze, že tady bude brzy po všem, jinde za delší čas, a myšlenka na nějaké zhoršení situace nám s postupujícím jarem připadá divná.
Vždyť okres dává pouhých 60 zjištěných nakažených, a ta černá jednička připadá leckomu až zbytečná .
Pomaličku jsem došel k Hadíku, kde tři rybářské pramice utváří léta již takové zajímavé romantické fotografické zátiší.
Podíval jsem se na místo, které kdysi za časů našich babiček bylo restaurací a napadlo mě to samé. Vždyť i ta dřevěná kůlna o kus dále vypadá, jako nějaký bývalý krytý taneční parket. Inu, raději ty nápady zase trošku přibrzdím. Stejně to má majitele a město jím rozhodně není.
Na protějším břehu na Ouporu jsem viděl, jak si lidé vysvětlili větu, že bychom měli chodit hlavně do míst, kde se skoro s nikým nepotkáme :-). Za chvíli tam projela kolem nějaká dvě osobní vojenská historická vozidla značky Gaz.
Bylo to proti slunci, ale když jsem fotografii přitáhl, tak jsem byl překvapený. Vidíte tam vzadu nějakou chatu ? To tu nebývalo. Co to je, tak to nevím. Když si vzpomenu, jak tam jednou přijeli kluci na čtyřkolkách, tak začínám mít pocit, že ta klidná rezervace Oupor s vysokou zvěří, se stává pomalu asi minulostí.
Aktualizace v 17.10 :
Tak to je optický klam. Vypadá to, že se v hloubi rezervace mezi stromy objevuje neuvěřitelně podobná chata té vedle starých lázní s nějakým třeba restauračním vybavením pro černou párty. Ve skutečnosti to je opravdu chata vedle starých lázní :-). To poznáme hlavně na obrázku nad tím. Tak aspoň takovou zajímavost. Chata bývá obývána, občas poblíž ní v minulosti stávalo auto a v době rekordních povodní v roce 2002 z ní koukal jen komínek a vrchní část střechy.
V srpnu 2002 v době kulminace. Vltava tehdy doslova obrátila chod řeky Labe proti jeho toku tak, jako se v malém zvedla hladina říčky Pšovky až za zimní stadion, kde zcela zaplnila umělé koryto až téměř na úrovni s okolním terénem.
Více fotografií: http://mujmelnik.webzdarma.cz/Povodne.html
Když nás Luděk Munzar v roce 1998 provedl po rozhlednách, k pramenům řek a k vzácným dlouholetým stromům, tak jsem si ve jménu popularity seriálu také vyhlédl jeden takový svůj strom :-). Ono je to k smíchu, ale ačkoliv se v případě pramenů nic nezměnilo, tak to vysílání mělo neskutečný vliv na naše rozhledny.
Některé se opravdu opravily, jiné vznikly ( Vrátenská hora byla zpřístupněna 28.10.1999) a mnoho jich roste každým rokem dodnes. Česká republika je krásným rozhledovým královstvím.
Chudinka má celý kmen již zničený, ale přesto vždy ještě obroste a rozkvete. Připomíná lidský život. Otázkou je, kdy začne nějakému člověku vadit tak, že se rozhodne ji už pro ten nemocný kmen uříznout. A navíc stojí právě v blízkosti starých lázní.
Napadlo mě, že by bylo pěkné také vyfotit nějaké rozkvetlé stromy, ale na Mělníku přichází toto období velmi brzy, koronavir nás přivedl na jiné myšlenky a jiné případné rozkvetlé stromy už nebudou nejspíše ty mělnické. Ale, na druhou stranu jsme se mohli díky fotografiím ze zahrádky pana Lojky na FB historické skupiny potěšit obrázky stromků, které lze prakticky také považovat za mělnické :-).
Inu, když jsem viděl, jak se v posledních letech rozrostl Brabčov i Skuhrov, tak bych se ani nedivil, kdyby se to všechno spojilo a Mělník se katastrálně po více než 100 letech opět rozrostl.
Hezký zbytek neděle!
Žádné komentáře:
Okomentovat