Pohled na hrad Bezděz od hladiny dnešního Máchova jezera.
Více se o krásném romantickém výletě dočtete na .... http://soutok.blogspot.com/2014/04/skala-s-divcim-oblicejem.html
Když si dnes zadáte do internetového vyhledávače název první máj a něco tam asi přehlédnete, tak na vás vykouknou odkazy týkající se hlavně měsíce lásky.
Přitom stačí jenom pootočit zrak od monitoru do kalendáře, a tam stojí psáno ,, 1. května : Svátek práce ( 1890)."
Doba se změnila. Nicméně, básník Karel Hynek Mácha je obrovskou ikonou turistů, básníků, romantiků i milovníků našeho Kokořínska. Proto snad nikoho nepřekvapí, že jsem se například také jednou vydal pěšky ráno z Mělníka přes hrad Bezděz do městečka Doksy, a bylo to v závěru roku po Vánocích. Ale to už je skoro 30 let.
Jeho dílo Máj patří mezi nejčastěji vydávané publikace u nás a zejména starší vydání jsou opravdovými uměleckými výtvarnými skvosty.
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1j_(Karel_Hynek_M%C3%A1cha)
Mácha osobně navštívil 88 hradních zřícenin, které si načrtával do zápisníku. Nejčastěji chodil přes Mělník na Bezděz, ale známá je také jeho pouť do Krkonoš a do Itálie. Poslední nádherný výhled, se mu naskytl s vrchu Radobýl. Když viděl, jak v Litoměřicích hoří, spěchal v nepříznivém počasí lidem pomoci hasit požár, což později zaplatil životem v důsledku zápalu plic. Jeho posledním bydlištěm byly právě Litoměřice, kde má dodnes v domku své muzeum.
Dalo by se říci, že právě Mácha tak díky svému Máji udělal pro nás v naši zemi z měsíce května měsíc lásky. Jenže, ona je ta historie měsíce lásky mnohem složitější i světovější a nejlépe to vykládá odkaz ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_m%C3%A1j_(sv%C3%A1tek_zamilovan%C3%BDch)
O tomto tématickém pohledu píši již v článku zmíněném v odkazu níže nad zimním obrázkem.
Ve světě se ovšem stala v roce 1890 událost, kterou si dodnes nějakým způsobem připomíná celý svět. Je to tak rozsáhlé a složité téma, že doporučuji přečíst ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%A1tek_pr%C3%A1ce
V socialistických státech, se slavil svátek se zvlášť velkou pompou, protože kdo se zajímáte o dějiny ( třeba právě nedávná kniha Monarchie 1848- 1918), tak víte, že ta většina obyčejných lidí musela pracovat mnohdy v nelidských podmínkách denně nejprve i 16 hodin denně ( děti od 10 let snad o něco méně) a najednou se postupně pracovní doba v důsledku někdy i krvavých stávek a různých odborů snížila u nás i ve světě až na 8 hodin,( děti již nemuseli pracovat ) a ve Francii ještě méně.
To umožnilo i širším vrstvám více prostoru pro regeneraci, vzdělání i osobní vyžití. Letos je tomu tedy 130 let, kdy byly nastartovány události, které mají vliv na to, že dnes máme přijatelnou základní pracovní dobu a přijatelné pracovní prostředí s důrazem na bezpečnost práce.
Jak takový svátek v minulosti u nás probíhal, jsem popsal v článku ....
http://soutok.blogspot.com/2017/05/retro-prvni-maj-na-melniku-byval-pro-me.html
..... a pan Lojka na FB historické skupiny doplnil loni k vlastním fotografiím z oslav 1. máje také komentář, pokud si vzpomínám.
Mělničtí turisté v Deštné při jednom z nedávných ročníků pravidelného Zimního přechodu vrchu Nedvězí.
Je takovou zajímavostí, že letos je to i 130 let, kdy slaví Klub českých turistů Mělník své založení. Bohužel nám covid-19 odložil výstavu k téma v MKD na příští rok, ale to už je osud. Dovoluji si upozornit, že se mělnický KČT připomněl v posledním čísle Mělnické radnice a rozhodně tu jsou i velmi zajímavé informace.
Kdo z nás by jen řekl, že máme v okrese 372 km značených pěších tras a 280 km cyklotras ?! V každém případě klubu KČT Mělník gratuluji k významnému výročí i té spoustě obětavé práce, bez které by to všechno nebylo. Můžeme si jenom přát, aby již byl pokoj od covidu a třeba bychom se mohli opět účastnit i masové turistické akce, kde vždy potkáte příjemné lidi, dozvíte se nějaké zajímavosti a věřte mi, že máte opravdu na dlouhý čas na co vzpomínat.
Květen je také měsícem oslav ukončení druhé světové války a tím i osvobozením našeho města. Je mi neskutečně líto, že již teď přichází naše město kvůli covidu-19 o takové milé akce, ale co se dá dělat ? Zrovna to jaro k nám přináší každoročně do Mělníka na náměstí Míru i jinam tolik pěkných zejména venkovních společenských akcí.
V minulosti jsem tu představoval obrázky z oslav a propagoval i krásnou knihu Květen 1945 na Mělnicku. Dnes si dovolím propagovat na toto téma článek z posledního čísla Mělnické radnice. Pan Lojka tam velmi pěkně a prakticky na dvojstránce detailně popíše události vázané přímo na město. Fotografie jsou ze sbírky pana Bubníka. Pokud se k vám tisková verze nedostane, tak tu máme ještě i elektronickou podobu :
https://www.melnik.cz/mesicnik-melnicka-radnice/d-1118/p1=1031
Tak ano, jsou lidé, kteří říkají : ,, A mě žádná válka nebaví. Je to hnus. Stejně je to dávno pryč. Proč se tím vůbec zabývat ?" Na druhou stranu mnozí víte, že informace mohou přinášet mimo poučení i radost, působit na představivost a povznášet ducha člověka.
Macharova ulice byla relativně nedávno ještě příjemnou poklidnou romantickou ulicí vedoucí do Polabského parku, na jejímž okraji stála dětská nemocnice. Pak jsme najednou díky historikům a fotografům zjistili, že tu bývala hospoda a prostory směrem ke hřbitovu sv. Václava zely prázdnotou, či byly jakýmsi parkovištěm koňských potahů i jízdních kol.
Představa, která musela ohromit nejednoho vnímavého jedince. Teď si k tomu přidejte ještě ty fotografie stejné ulice s tanky, vybavte si celý ten příběh úniku německých vojsk přes starý most i obrovské štěstí, že žádná bomba nedopadla na naše náměstí Míru a musí vám nakonec vyjít souhrnný povznášející pocit, že to všechno aspoň trochu víte, umíte si to vybájit a ač jste něco zažili, a něco pro svůj věk ne, tak v tomto kouzelném zajímavém místě prostě žijete a máte tu i přátelé
Řekl bych, že dnes dějiny, ani různá výročí často lidi moc nezajímají a mnohdy ani nějaké sváteční tradice. To snad jen pro zpestření Není to snad už ani výtka, ale realita doby. Jsme obklopeni všelijakou technikou a zejména u těch nejmladších již dochází k situaci, kdy občas mění skutečnou realitu za realitu virtuální, jak vídáme někdy i v televizi.
Člověk má na očích nějaké zařízení a duchem je kdoví kde.Někdy to vypadá tak, že je vlastně jedno, co vlastně je. Nejdůležitější ze všeho je přece to, kolik máme dní volna, že nemusíme ráno vstávat a můžeme si sami organizovat program svého svobodného volného času dle svých četných zájmů a požitků.
Ten teď máme dost ořezaný, a to je květen. Máme před sebou mnozí něco přes dva dny volna a společnost čeká na uvolňování situace. Je příjemnější být doma bez roušky, než venku s ní, ale být zavřený a ještě třeba mimo venkovní realitu, tak to také nejde dělat dlouho a ani by to snad nebavilo, byť i tací lidé již dnes prý žijí.
(Závěr článku : http://soutok.blogspot.com/2020/03/stret-generaci-v-cesku-na-slovensku-tak.html )
Přeji vám, ať si zbytek volného prodlouženého víkendu nějak přijatelně dobře užijete a odpočinete si od všedních problémů i nepříjemných opatření současné doby !
Žádné komentáře:
Okomentovat