Toulky 11

Na Jizerské louce lze spatřit různou květenu :-).

Když se řekne název Jizerka, většina z nás si vybaví jedno ze dvou nejstudenějších míst v republice. Nebylo tomu jinak ani letos. Prvenství v mínusovém teplotním rekordu měla meteostanice Perla na okraji Jezerní Slatě poblíž Kvildy na Šumavě, kterou následovala meteostanice v osadě Jizerka. Přitom, jak už to tak bývá, tak drsná místa patří k nejkrásnějším a to lze směle říci právě i o osadě Jizerka. Oblast je označena i jako oblast přírodní tmy bez četných umělých osvětlení.

Z Mělníka sem vede mimochodem poměrně dobré železniční spojení, zvlášť pokud se vydáte ranním rychlíkem v 7.40 do Všetat. Odtud jezdí v 8.07 od Prahy přímý vlak do Tanvaldu s příjezdem v 10.04. Odtud pak pokračujete zubačkou do stanice Kořenov, která by vás cca v 10.30 dovezla až do známého střediska Harrachova. V dnešním výletu však vystoupíme v Kořenově, a pak nás čeká opravdu náročné a nekonečné stoupání o délce asi 7 km, ale zato pěknými lesními partiemi po poměrně příjemné asfaltce s občasnými výhledy do Krkonoš. Pod horou Bukovec na samém vrcholu pěšího stoupání se nachází obrovské placené parkoviště, které využijeme, pokud se sem dopravíme automobilem. Tady nás přivítá horská restaurace i bufet, ale také to nejdůležitější a tím je počasí. Dnes v době internetu rozhodně doporučuji použít před odjezdem některou on-line kameru a nezapomeňte, že hory jsou zrádné, mnohdy mnohem studenější, než náš téměř v Česku nejteplejší Mělník. ( Za nejteplejší místo bývají tuším považovány Tišice.) Proto se vám nikdy neztratí ani v parném létě nějaká ta bunda či svetřík v zavazadlech.

Osada Jizerka

Sotva se vydáme z parkoviště k osadě Jizerka, octneme se na planině, která dle mého názoru přináší překrásný pohled. Samotná osada je asi kilometr před námi tak trošku v dolíku, což nám umožňuje ji již z dálky prohlédnout v celé její kráse a jistě nepřehlédneme modravou stuhu řeky Jizery, která jen několik málo kilometrů odtud pramení a tvoří zde i státní hranici s Polskem. Daleko na obzoru nás pak zaujmou rozhledová skaliska vrchu Jizera a ještě o něco dále nejvyšší kopec Jizerek Smrk ( 1 125 m.n.) na kterém stojí myslím od roku 2003 krásná rozhledna s jedním z nejkrásnějších výhledů u nás.
Vlastní osadě dominuje dřevěný kostel a několik staveb restauračního a ubytovacího typu. Nechci teď hledat oprávněnost svého tvrzení na netu, ale mám dojem, že sem byl přivezen z Norska a znovu smontován. Najdeme zde také budovu Jizerského muzea a Hnojový dům, který dostal své pojmenování díky tomu, že v době svého objevu byl až po střechu zaplněn hnojem. Dále se nám bude jistě líbit přítomnost domácího zvířectva na okolních pozemcích, která dává všemu osobitý charakter.

Domácí chovná hospodářská zvířata jsou typickým doplňkem osady.

Hned za osadou nás uvítá po levé straně krásná kaplička se zvonicí a vpravo uvidíme onu zmiňovanou meteostanici. V létě se ani nechce věřit, že tu panují v zimě takové mrazy. Po několika stech metrech odbočuje vlevo z asfaltky turistická stezka k rašeliništím Jizerky ( nezaměňovat s Jizerou), která nás obloukem dovede zpět na asfaltku. Tuto stezku rozhodně doporučuji projít a patří k tomu nejhezčímu, co Jizerky nabízejí. Průzračná voda s příměsí obsahu železa dává říčce charakteristické hnědavé zabarvení a je plná ryb. Pokud bychom pokračovali po asfaltce dále, dostali bychom se po několika kilometrech k dalšímu velkému parkovišti u chaty v osadě Smědava. Ta je výchozím bodem k oběma nejvyšším kopcům Jizerských hor, ale také významným bodem rozvodí. Zatímco Jizera odnáší své vody pomocí Labe do Severního moře, tak říčka Smědá teče severozápadním směrem do Nisy a Baltského moře. Jelikož je nadmořská výška Smědavy kolem 900 metrů a Frýdlantský výběžek leží o 600-700 metrů níže, tak není divu, že tento nenápadný potůček ze Smědavy udělá často o pár kilometrů dále takovou paseku. Mnozí máme v paměti ještě srpnovou povodeň z roku 2010, která v této krásné části Čech napáchala takové škody.

Meteostanice Jizerka.

Nejsme-li motorizovaní, měli bychom zvážit, zda se po absolvování naučné stezky vypravíme zpět do Kořenova, nebo zda máme ještě dost sil k tomu, abychom byli schopní dojít až do obce Bílý Potok, která je již železničně přes Raspenavu spojena s Libercem. Ovšem, než se do takových případných úvah pustíte, tak rozhodně doporučuji pomocí internetu zjistit, jak na tom právě lokálka z Raspenavy do Bílého Potoka je, a kdy jede. ( Jen několikrát za den). Z Kořenova pak můžeme pokračovat k domovu obdobným způsobem. Jednou denně odpoledne jezdí z Tanvaldu přímý spoj do Všetat bez nutnosti přesedání v Železném Brodu a Turnově. Závěrem tedy nezbývá, než si přát, aby už jaro brzy přišlo, abychom se opět mohli toulat po naší krásné Zemi, blízkém i vzdálenějším okolí, či ještě někde dál.

V pozadí Krkonoše, vpravo kopec Bukovec, v popředí Jizerka z naučné stezky.

http://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-12.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.