V Plavební ulici probíhají důležité stavební práce. Malá fotoreportáž. Hořín je milou vískou na druhém břehu řeky Labe.

 

Již to mohu směle prozradit,  ale sobota 20. května roku 2023 vstoupila do mých osobních dějin, které zřejmě zase brzy zapomenu :-), jako první den, kdy jsem letos usedl na jízdní kolo, a zároveň to bude možná i nejpozdější termín, kdy jsem tak v životě učinil.

Dalo by se to samozřejmě svést na pozdější jaro, ale spíše je již člověk s přibývajícím věkem i rozvážnější.  Každý člověk snad ví, že mladé tělo snese neuvěřitelné věci, ale později už vidíte, že se objevují  určité problémy. Proč to píši ? Nu vidíte, ani už nevím, kolik je to let nazpět, když jsem na konci března mířil ještě v rukavicích a kulichu přes horkovod do Zálezlic, abych projel Veltrusy a po druhé straně Vltavy se vrátil zpět.

Sobota 20. května 2023 tedy bude již navždy krásným dnem, který mi přinesl četná překvapení. Ta první mě čekala hned na Mělníku. Nevím, zda každý rok přibývá takové neuvěřitelné  a až neúnosné množství aut, ale hustota provozu v některých místech mě opravdu překvapuje. Třeba taková Tyršova ulice. Jak tam může být v sobotu ve 13 hodin takový provoz, tak to je mi záhadou. Přitom tady máme ulici Bezručovou, Řipskou, nové přemostění přes trať a stejně je ta osobní doprava silná.

Mimochodem, musím připomenout hned dvě věci. Nedávno tu byly zprávy, že jakmile se dokončí druhá etapa obchvatu, tak se bez nějakého čekání ihned naváže dalšími pracemi na obchvatu, abychom prý čelili nebezpečí, které nám hrozí po obchvatu obcí na trase z Mělníka do Mladé Boleslavi. Nechci ten článek  ( stáří asi tři měsíce ?) teď hledat, ale nějak mám pocit, že se vůbec nic neděje. Konečně, právě proto, že jsem byl letos dvakrát ve Štětí, tak si vždy vzpomenu, jak jsem ve městě přecházel hlavní silnici z Liběchova do Litoměřic a nikdy jsem tam neviděl jet nějaké auto. To jsou paradoxy.

Plavební ulice mě zajímala. Jakoby se Mělník rozpomněl, že má také čtvrť Rybáře. Tedy, ono se to ví již dlouho, ale ten nový život sem přichází takovým zvláštním způsobem. Vždyť snad ještě na tomto webu mám někde snímky ( možná  ještě na  http://mujmelnik.webzdarma.cz/ ) , kdy byly po povodních vidět ze starého mostu obnažené koleje z časů, když zde ještě kotvily nákladní lodi a náklad se překládal na vagony.

To už je všechno pryč stejně tak, jako chvíle, kdy zde měla stát loď s gastronomickými službami, nebo sluneční lázně. První novodobou tvář čtvrti vtiskla osobní lodní doprava ze zahraničí, a pak molo místních rekreačních linek. Později se začalo ukazovat, že přístavní prostory mají široký univerzální potenciál a zdrženlivost radních zde něco tvořit je na místě. Vždyť prostor slouží mnoha společenským akcím a nebýt prací v Přístavní ulici, tak tu máme příští víkend automobilové a motocyklové depo ke 101. výročí motorsportu na Mělníku. Nesmím ani zapomenout, že během Vinobraní zde našel své místo například i výletní heliport

Mimochodem, procházel jsem ve stejný den bývalou starou silnici vedoucí od mostu k Vrázově vyhlídce a vzhledem k tomu, že tu každý rok projíždí rychlé motocykly i auta, tak si myslím, že se stejně tento úsek možná dočká podobně nového povrchu tak, jako Plavební ulice. Ostatně, musíme myslet i na cyklisty. Nakonec nám tedy výraznější práce v Rybářích odstartovala myšlenka zde umístit hlavní oddělení MP ( městská policie), což bývá vysvětlováno lepší dopravní dostupností a operativností.

Křižovatka, kde se stýká Tyršova a Plavební ulice po novotě.

Současný stav Plavební ulice směrem ke starému Strakovu mostu.

Již nám zde vyrostlo několik krásných širokých chodníků , a po rozšíření vozovky i prostor pro parkování.

Pro svoji univerzálnost v rámci pořádání akcí, se zatím jeví holý mělnický břeh řeky v Rybářích, jako dobré řešení.

Krásná bývalá restaurace tu až na jednu jepičí aktivitu zatím zeje celá desetiletí prázdnotou.

Hořínský park. Jako mávnutím čarovného proutku, se ocitne rázem návštěvník starobylého města v příjemné zeleni, pokud je ochoten se rozloučit s výhledy, sestoupit desítky metrů mezi vinicí, přejít most a sestoupit až k samotné řece. To samé ho čeká i obráceně. Tedy do kopce.

K následujícím obrázkům, se i z časových důvodů nebudu nijak vyjadřovat a navíc je to zbytečné. Místní je notoricky znají a zájemci je jistě dohledají na wikipedii obce Hořín.

Ostatně, člověk mnohdy hledá nějakou krásu okamžiku a v mnoha případech mu je jedno, jak se ten, nebo onen kostel, či kostelík jmenuje. Vidíme prostě krásnou ulici, hezkou kapličku, krásná vrata do dvora hospodářského stavení, a když nás zrovna náhodou napadne si oprášit nějaké jméno, nebo letopočet výstavby, tak si to vyhledáme.

Hořínský zámek rodu Lobkowiczů není veřejnosti přístupný. Kdysi tu v 80. letech 20. století sídlilo zemědělské učiliště.

Minule jsem psal o těch nových turistických trasách u nás, tak tady máme  takovou jejich malou manifestaci v obci Hořín.

Pamětní základní kámen z roku 2009, kdy zde na popud výsledků povodně v roce 2002 vznikla tato protipovodňová zeď. Pokud si matně vzpomínám, tak hned někdy v letech po její dostavbě přišla povodeň, která ji bohužel o několik desítek centimetrů překonala, ale při několika následujících menších povodních již měla svůj efekt.

Pohled na příjezdovou asfaltku a začátek protipovodňové zdi.

Povšiml jsem si, že kvůli technické památce z roku 1907, která byla nedávno zcela nenápadně  modernizována, aby zde mohly proplouvat i větší plavidla, sem přímo do Hořína zajíždí autobusy cestovních společností.

A to je z první části mého prvního letošního cyklistického výletu vše. Je docela legrační i symbolické, že ve chvíli, kdy píši tyto řádky, tak na televizním kanále Film box zrovna končí klasický film U mě dobrý ! ( 2008), který končí právě tímto záběrem na město Mělník.