Pokud jsem chtěl jet do Štětí tak, abych zcela určitě stihl akci již na jejím počátku, kdy oficiální hodinou srazu účastníků slavnostního otevření stezky a pochodu do Liběchova byla devátá hodina, tak jsem nemohl odjíždět autobusem v 8.44 z Mělníka.
Vypravil jsem se tedy za krásného slunečného rána k automatu na jízdenky PID, který máme v Mělníku na autobusovém nádraží, abych odtud pokračoval asi dvě minuty na nádraží vlakové. Tam mi měl přijet v 8.15 rychlík společnosti RegioJet, s příjezdem v 8.27 do Štětí.
Jaké však bylo mé překvapení, když všechny mé mince různých hodnot automatem propadaly. Nu nic, naprostá většina lidí, se kterými jezdím mimořádně několikrát v roce směrem do Prahy si kupuje jízdenky u řidiče v autobuse a úvodní mediální novinářské plány o úspoře času při nastupování vzaly dávno za své. To jenom tak na okraj.
Pokračuji tedy k vlakovému nádraží a doufám, že bude pokladna ČD otevřena. Proč zrovna pokladna ČD ? Inu, vracel jsem se loni z Moravy na Jízdenku na léto a v Kolíně jsem přesedal na RegioJet. Tam nemají vedle nádražní budovy na autobusovém nádraží automat vůbec a uhlazený elegán v pokladně RegioJetu sedící u PC mě pro jízdenku PID poslal k pokladně ČD, kde mi ji paní ochotně prodala.
Jenže to dopadlo tak, že pokladna ČD na Mělníku byla zavřena a koukaly na mě dvě zajímavé věci. Na jedné se psalo, že má být otevřeno, a tou druhou byl jakýsi reproduktor, na který jsem zkusil zaklepat. Náhle se za mnou ozval hlas, a po otočení jsem viděl ženu v obleku ČD. Začala mi cosi vyprávět, že pokladní snad přijde později a abych si koupil lístek ve vlaku.
Jak tak jdu kolem pokladny RegioJetu, tak zjišťuji, že i tam mají zavřeno. To už jsem vybuchl a začal nadávat, ale brzy jsem se uklidnil, protože jsem si uvědomil, že přesně toto hraje do karet těm, kteří chtějí, abychom v důchodu buď dále pracovali, nebo se ho nedožili. Bohužel to společnost dotáhla tak daleko, že dnešní prací ustaraní padesátníci, či pětapadesátníci jsou lehce nervózní a šedesátníci doufají, že už to nějak dají.
V RegioJetu to byla samozřejmě taková obvyklá zápletka. Mladinká vlakvedoucí ( tak si říkají průvodčí této společnosti) byla z mého souhrnu informací zaskočena ( Jednu PID na tři pásma za 30 Kč z Mělníka do štětí) a tvrdila mi, že nejsou pro takové koupení jízdenky vybavení potřebnou technikou, ale že si mohu koupit pouze jízdenku jejich společnosti.
Mimochodem, dostal jsem se také loni do situace, že již jsem neměl také v Kolíně dostatek času na nákup PID, kterou mi nechtěl průvodčí ČD v jedoucím vlaku kdesi u Čáslavi prodat. Naštěstí byla průvodčí RegioJetu v Kolíně rozumná a hned u dveří mi řekla, že mi ji napíše. Když už se blížily Poděbrady, tak skutečně přinesla ručně napsaný lístek PID.
S touto dívenkou jsem kousek před stanicí Štětí nediskutoval, ale co kdybych chtěl jet někam dále ? Co kdybych chtěl ráno koupit celodenní DUK a jet na Klínovec, jako relativně nedávno ?! Všeobecně se ví, že jízdenky těchto společností jsou někdy i mnohem dražší, než ty speciální, nebo regionální. Sice se mi podařilo od průvodčí zjistit, že jejich lístek na krátkou vzdálenost do Štětí stojí jenom 27 Kč, ale trošku divně i s děkováním se dívala, když jsem ji dal těch 30 Kč, a že nazpět nic nechci.
Umím si představit, že sem přijde nějaký chytrák a bude mě poučovat o výhodách elektronického nákupu jízdenek po mobilním telefonu, ale je snad pořád ještě povinností chodit všude do práce a sloužit lidem. Navíc je člověk alergický, když mu někdo něco vnucuje a nemá více voleb.
Zase jenom zbytečný bordel. Ale proto vznikl web Mělníček.cz i magazín Soutok, aby se pokusil poukázat na ty problémy, které potkávají běžného občana, a aby se je ti vlivní měli pokusit nějak řešit. Ono to několik let na Mělníku fungovalo. Na Mělníčku se živě diskutovalo, chodili tam i někteří regionální politici, kteří přece pracují pro občany a mělo to svá pozitiva.
Jenže pak přišla éra FB, některá se uzamkla, nebo tam bylo zakázáno šířit podle pravidel skupiny některé odkazy na jiné weby. Pod hrozbou vyloučení ze skupiny. A tak se dnes většinou jenom dávají na FB obrázky, laiky a politici všeho druhu se jenom smějí, když někde narazí na kritiku.
Ve Štětí jsem tedy vše stihl a byl jsem velmi překvapený, kolik lidí se tu na jednom kousku přírody jenom několik desítek metrů od řeky Labe sešlo. Asi za 20 minut již bylo vidět, že tu pobíhá několik kameramanů, natáčí se tu nějaké rozhovory, a pak už to vypuklo. Přivítal nás starosta města Štětí, který krásně řekl to, co už jsem tu někde publikoval. Občané Štětí mají prostě radost především ze svých dvou železničních nádraží, kde zejména to levobřežní ( Hněvice) umožňuje dálková spojení do všech koutů republiky i Saska.
Vědí, že blízkost Kokořínska ( CHKO), každá další turistická trasa, každá aktivita nějaké lokality je potenciálním turistickým přínosem pro město i zdejší oblast. Přivítal účastníky, kteří přijeli od Děčína, z Roudnice nad Labem, Litoměřic, Ústí nad Labem atd. Já zaregistroval při výstupu z vlaku ve Štětí dva zřejmě manželské páry z Mělníka a postarší paní, která přijela z větší dálky.
Náhodou jsem se později na pochodu dozvěděl, že přijela až ze Žďáru nad Sázavou a původně jich mělo přijet více, ale ostatní nějak nemohli. Jenže si to prý vynahradí zítra v pondělí ( 1.5.), kdy jedou na Pálavu.
Pak nás také ještě krátce přivítala starostka Liběchova. Ta nás zvala hlavně v cíli k posezení pod slunečníky, ale Liběchov nabízel i zpřístupnění zámku a laskavý pan Turzo umožnil účastníkům prohlídku svého mlýna. Tam všude jste již se Soutokem nejednou byli.
Pro mě to byl po dlouhé době spíše takový masový pochod a konečně pravý jarní den. Sice máme v červnu na Mělníku Mělnický hrozen, ale on je přece jen rozdíl, když vyrážíte na pochod individuálně a občas někoho dojdete, nebo ztratíte někde na trase slovo s případným pořadatelem a mezi masovým jednorázovým startem, kdy se nám to pole roztrhá na různé hloučky.
Štětí má obrovskou turistickou základnu a šlo s námi neuvěřitelné množství všelijakých pejsků i psů. O věkovém průměru turistů je těžké hovořit, ale pomalu docházím k názoru, že zcela chybí mládež tak od 16 do 30 let. Asi se starší lidé snaží žít zdravěji a více je to baví. Na druhou stranu je pravda, že v jistém věku má člověk asi jiné zájmy, než někde šlapat v přírodě a není to jenom o počítačích, které kdysi nebyly, nebo o nějakém běhání za míčem, či hokeji.
Já těch fotografií opět nafotil moc a věřte mi, že psát tady článek a dívat se, jak je za oknem krásně, když i práce doma stojí, tak to není příjemné. Uděláme to jinak. Tento článek nazývejme prvním dílem a jsou tu jen fotografie ze startu akce. Příště se podíváme i po jarní krajině a s účastníky se setkáme opět na Pelunce, kde jsem prvně spatřil i místo, kam až musím dojít. Jenom ještě doplním, že na úvodním snímku vidíte starostu Štětí zcela vpravo a starostka Liběchova stojí vedle něj.
Snad budu mít v příštím dílu čas je i představit jmény, ale nyní jsem chtěl nejen zaznamenat atmosféru začátku akce, ale představit i to, jak se může člověk rozzlobit již na začátku krásného dne, než jenom někam vyrazí, když se všude kolem něj dlabe na povinnosti. Tak prostě každý cestovatel vnímá místa, kterými se právě pohybuje.
Aktualizace 1.5. 2023 v 15 hodin:
Sympatický starosta Štětí, se jmenuje Miroslav Andrt, věk 45 let, a zde je pěkná vizitka :
Štětí má také svoji KTV ( kabelová televize), kde vznikají jednou týdně zprávy,. Tam se zřejmě brzy dočkáme na adrese níže i reportáže z pochodu.
Starostkou Liběchova je paní Vladimíra Zralíková.
V případě Liběchova mě v relativně nedávné minulosti poněkud znepokojila zpráva o možném zrušení místního železničního nádraží. Přeci jen má město bohatou historii a bylo kdysi městečkem zvlášť významným pro turistický ruch i pro lázně v Boží Vodě . Tuším, že tu zastavovaly v dávných časech i výletní parníky. Moje generace vzpomíná na letní kino a restauraci Beseda, která v současnosti čeká na svůj další osud..
Aktualizace 2.5. v 19 hodin :
Tak už tu máme první mediální počinek významného média :
Kvůli webové bezpečnostní službě Captcha, kterou společnost Google vložila do tohoto webu mám velké problémy reagovat na příspěvky. Neustále nějaká nemožnost se přihlásit ke službě, která mi ani nic neříká a nemožnost tak reagovat na komentáře. Kdyby mi to nevyšlo, tak anonymu odpovím zde :
Děkuji za komentář. Každý máme nějaké nároky a je běžné, že se nám někde líbí něco, co třeba u nás doma nemáme. Protože žiji v Mělníku celý život, líbí se mi nádherné výhledy od zámku do dáli, starobylé budovy města, Polabský park, okolí řek Labe, Vltavy, říčky Pšovky, blízké lesy, cyklostezky v okolí, občas nějaké akce i celkem jinak výborná strategická poloha k cestám po celé ČR, tak si na místní bytí nestěžuji. Nejmenoval jsem jedno své hobby vyžadující kopeček :-).
Pravdou je, že tu jsou problémy s dopravou ( dlouhodobá akce obchvat), některé problémy jsou zbytečné ( viz . úvod článku), něco by šlo řešit lépe ( to záleží na vedení každého města) a covid-19 nás naučil, že nemusíme nutně navštěvovat supermarkety, ale je to prostě o nárocích každého občana i určitém vztahu k domovu. Škoda, že se ti méně spokojení občané odnaučili ozývat tak, jako jsme my kdysi diskutovali na webu Melnicek.cz a pokoušeli se tak svojí troškou přispívat k našim představám o domově a jeho lepšímu okolí.
Ano, ze Štětí se stalo mnohem příjemnější místo k životu, než-li u nás na Mělníku.
OdpovědětVymazat