Když se na Mělníku posadíte do jakéhokoliv dopravního prostředku a vydáte se k severu, tak na vás čeká vždy malebná lesnatá a kopcovitá krajina, která občas nabídne i překrásný výhled na nějaký bližší, nebo vzdálenější kopec. Ty nejvzdálenější jsou pak vidět trošku dále a zejména ve vyloženě severním směru často již na linii horských pohraničních kopců. Kromě luk i horských stezek s občasnými bunkry opevnění a někde i říční hladinou, pak nabízí romantické výhledy k nám i k sousedům.
Jako kluk jsem často na starém autobusovém nádraží ve Fibichově ulici viděl i modernější autobusy, než byl tehdy krásný a populární autobus Škoda RTO. Nad velkými čelními okny se na mě dívaly exoticky znějící nápisy, jako Hřensko, Varnsdorf, nebo Hrádek nad Nisou, které vyjížděly z domácích lokalit již brzy po čtvrté hodině ranní do Prahy. Nejprve ty linky viděl člověk jenom prstem po mapě, ale netrvalo dlouho a díky automobilu poznal krásy Českého Švýcarska, Lužických hor i samotného Šluknovského výběžku.
Jenže, za našim Kokořínskem a Máchovým krajem leží vedle těch krásných hor ještě turisticky slavnější Jizerské hory i Krkonoše, kam veřejná doprava a mnohdy i naše automobily jezdí zase přes úplně jiné velké město s názvem Mladá Boleslav. Přiznám se, že mám tak trochu pocit, jako kdyby mě ta rozšiřující integrace do PID vracela právě nějakým způsobem až do dětství, kdy jsem rád zkoumal, co kam jede :-).
Ostatně, uvědomil jsem si, že jsem vlastně také relativně nedávno začal sbírat brožury, které nějakým způsobem začlenily postupně části našeho okresu do PID a finále tomu daly právě zmíněné linky číslo 400 a 410. Jenže, současně s nimi došlo i k integraci Mladoboleslavska, a to už je pořádná knížka plná linek mířících z tohoto důležitého města občas i daleko do všech stran.
https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/Integrace-Mladoboleslavsko_TISK.pdf
Železo je třeba kout dokud je horké, a tak se mi vlastně sám od sebe utvořil typ na první vánoční výlet. U nás jsem totiž takovou brožuru nikde neviděl, což je asi k dřívější integraci linky z Roudnice nad Labem přes Mělník do Mladé Boleslavi normální, ale něco mi říkalo, že by mohla být v nedalekém Mšeně a info na webu mi to potvrdilo.
Řekněme si na rovinu, že nyní nejsou žádné krásné dny ke vstávání, natož k cestování do přírody, ale toto mi přišlo tak, jako dobrý prvotní počin. Vlak v poledne jsem už nestíhal, ale tak si to mohu dát také jednou po mnoha letech autobusem. Tedy, původně to mělo být auto, ale sami si jistě dovedete představit, jak asi může dopadnout kombinace tristní dopravní situace ve městě, faktu, že nemusíte jezdit pro potraviny a ani počasí vás nikam netáhne.
Díky tomu jsem se stal po mnoha letech pasažérem domácí regionální linky Mělník-Mšeno a byl to zážitek. Nejprve jsem se dočetl, že z mého stanoviště číslo 8 odjíždí o tři minuty dříve linka na Řepín, která však má asi dvě minuty zpoždění. Když linka na Řepín odjela, tak si s mými nervy někdo trošku pohrál, protože se na tabuli na stanovišti i na hlavní tabuli moje spoj na čas ztratila a na stanovišti naskočila místo spoje ve 13.18 až spoj ve 14 hodin, která mi už nevyhovovala.
Když už jsem na výlet pomalu rezignoval, tak se přihnal odkudsi zřejmě mělnickou dopravou opožděný autobus a všechny ukazatele se vrátily do správných dat. Lístek stál jedním směrem krásných 30 Kč ( tři pásma), za což dnes nekoupíte ani litr benzínu.
Další vzrůšo přišlo hned na Blatech, kde nám nějaký kamion bránil u vjezdu do Blatecké ulice a museli jsme couvat. Při druhém najetí do ulice nám zase vadil nějaký zaparkovaný osobák, jehož řidič posléze odjel.
Docela jsem se divil, že ulicí, kterou jezdila před 50 lety od Borku jen jedna školní spoj denně je dnes vedena autobusová linka o několika spojích. Autobus do Vrutice a Hostína jezdil totiž přes Skuhrov. Mnoho nás nejelo a nikdo nikde nenastupoval. Jen jakási paní vystupovala v Mělnické Vrutici, a pak už jen my tři lidé ve Mšeně. Vím, že autobusáky regionálních spojů obdivuji, ale nyní to bylo prvně v domácích vodách.
Spoj totiž pokračovala přes obec Hleďsebe a ve Lhotce bylo umění se vyhnout s osobním autem s přívěsem, když šlo o centimetry a používala se zpětná zrcátka. To už jsem se pomalu smál těm, kteří vymysleli, že se obsluha tohoto regionu vyplatí autobusy. Vlakem, který jel o hodinu dříve by to asi bylo celé pohodlnější a bez klepání. Spoj pak pokračovala na lepší silnici do Střem, zajížděla do Jenichova, Nebužel, Velkého Ujezdu a zdálo se to tak trochu nekonečné a zbytečné, protože nikde nikdo na nás nečekal.
V Kanině se dokonce musí u zastávky trošku couvnout a krátce po 14. hodině přišlo Mšeno. Jaká byla má radost, když jsem hned za dveřmi knihovny v tamní budově MU našel asi 25 minut před zavírací dobou knihovny to, kvůli čemu jsem tam jel. Pak už jen přišla milá procházka do údolí Debř, kde nebylo ani živáčka a skončil jsem jen kousek od hájovny v Romanově, kde bylo vidět mezi stromy skalní útvar, o kterém jsem tu psal na jaře.
https://soutok.blogspot.com/2021/04/nejfotografovanejsi-skalou-na-prvnich.html
Autobus zpět mi jel v 15.40 a nebylo třeba spěchat. Cesta na Mělník už byla díky přímé cestě na Chloumek podstatně rychlejší, ale to už jsem věděl, že mám to, co jsem chtěl a nemohlo mě nic rozhodit, ba ani případné kilometry navíc. Ani ten řidič terénního vozu, který si uprostřed Bezručovky pohrál s mým osudem, jak jsem psal v dopoledním článku.
Pokud jste se u mé cestovní story trošku pobavili, tak jsem rád. Takové zážitky bych v autě neměl a navíc jsem se dostal do koutu obcí, kde jsem dlouho nebyl.
Tak tedy pěknou pohodu !
Aktualizace 18.12. :
Kdo máte zakoupenou knížku Mělnický uličník a v ní vloženou barevnou tabulku s hůře čitelným textem, tak máte možnost ji bezplatně vyměnit za tabulku s větším textem, pokud přinesete tu starou. Vyměnit ji můžete v místě zakoupení, nebo v TIC. To platí i po Vánocích ( leden, únor ?).
Žádné komentáře:
Okomentovat