Tak vypadala stavba obchvatu na Štědrý den. V nevlídném počasí lidé v rámci svých zvyklostí odnášeli potravu pro zvěř do lesů a navštěvovali hřbitovy. Několik zajímavostí ohledně Štědrého dne v Evropě.

Pokud bylo 22. prosince poměrně pěkné slunečné počasí, které přálo výletům, tak Štědrý den byl ve znamení bláta, zatažené oblohy, určitého občasného drobného mrholení  s nárazovým nepříjemným větrem a jistě se to nějakým způsobem podepsalo na naší náladě. Podobně tak, jako dnešní nemilý mráz venku, kdy jsme mnozí dávali přednost interiérům. Ale vraťme se obrazem ještě symbolicky v čase zpět do u nás významného dne.

Autorka ne nezajímavého článku níže v odkazu sice píše o tom, že patříme mezi 11 zemí Evropy, kde mají lidé 24.12. volný sváteční den přičemž většina Evropy a světa pracuje, ale je docela škoda, že také nezmínila, kolik všelijakých svátků se slaví v jiných státech. Nicméně jsem si připomněl, že volný den máme 24.12.,, teprve" od roku 1990 :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C4%9Bdr%C3%BD_den

Budí to pak tak trošku dojem, jako když občas někdo říká, že je někde v zahraničí něco ještě dražší než u nás, ale už neuvádí příjmy obyvatel. To mi zase připomnělo takový seriál ( BBC ?) z časů, kdy jsme vstupovali do EU, a kdy kamera navštívila obvykle nějakou lépe situovanou rodinu v nějakém státě EU a začala různě poměřovat jejich příjmy i  denní výdaje ( cesta do práce, potraviny) v rámci zemí Unie. Pamatujete ? Pak to nějak zapadlo.

Jinak ten docela zajímavý štědrodenní  článek o tom, jak kde mají volno a kdo tam kdy roznáší dárky tedy najdete zde:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-na-stedry-den-vetsina-evropy-a-celeho-sveta-pracuje-cesko-patri-k-vyjimkam-184225

Lidé často sledují nějaké veřejné stavby, a když se pak potkají se známými, tak dojde k takovému tradičnímu pouličnímu, někdy až úsměvnému rozhovoru, kdy najednou každý ví, jak jsou kde s čím jak daleko, a kde je nějaký problém. Rád si takové věci vyslechnu, ale beru to s rezervou a obyčejně si i někdy rád někam zajdu, abych to viděl na vlastní oči.

A protože se bavím u PC i pohyby počítadla u různých článků a mohu se i od čtenářů něco přínosného dozvědět, tak to sem rád dám. Někdo by řekl, že jde o naprosto nezáživné obrázky, které jednou, až na malé vyjímky v podobě historicky dokumentární fotografie ztratí cenu, ale myslím, že se vždy někdo najde, kdo se rád podívá na to, co je kde rozkopané, co je v zemi, nebo co se již kde vztyčilo.

Nuže, následující obrázky ponechávám bez komentáře. Myslím, že každý ví, že v zemi se nalézají odpadní roury, různé vodovodní řády, plynové řády, silnoproud, sdělovací a zabezpečovací vedení, a že to všechno stárne a občas je třeba provést revitalizaci.

 V případě sdělovacích vedení dnes již obvykle přecházíme na bezdrátové přenosy, což je veřejně nejlépe patrné u městského pouličního rozhlasu, ale v případě jiných vedení nejen silových elektrických zdrojů, se bohužel nevyhneme podzemnímu vedení, protože jistě víte, že ani roury, ba ani elektrické vodiče nad zemí nezdobí tam, kde jsou tato vedení i teoreticky možná. Někdy i ekonomicky výhodná ( horkovod), ale nezdobí.

Zvykl jsem si v posledních letech, že se obvykle také vypravím do nejbližšího lesa, kam se člověk zejména v dětství něco nachodil a podívám se do krmelců, kam lidé tradičně nosí na Štědrý den pro zvířátka nějakou tu potravu. Vždy tu potkám nějaké lidi a občas zažiji  dle  nálady pro zpestření i roztomilé chvíle.

Když jsem třeba potkal mladou, dobře naladěnou a slušně vychovanou rodinu, která mi uhnula kočárkem a i děcka mě pozdravila, tak jsem dostal nápad, že se jich zeptám, zda byla hodná, a jak se těší na večer.

Odpovědí mi bylo upřímné a emocí zabarvené povídání o dárcích, které s úsměvy dokončili dobře naladění veselí rodiče, kteří potvrdili, že děcka byla opravdu hodná :-).

Jen o kus dále jsem zase potkal obrovskou družinu táhnoucí od Velkého Borku, jejíž vůdci nejprve vybídli ostatní k uctění památky domácích mazlíčků i občas řečeného nejlepšího přítele člověka, aby se ujali s družinou obejít všechny známé krmelce, které ti nejmenší plnili  pamlsky pro zvířátka.

Zatímco hodiny před polednem a po poledni patří zvířátkám, tak pozdní odpoledne a večer patří tomu nejhlavnějšímu období, kdy se mnozí lidé jdou jakoby pozdravit se svými předky.

Tentokrát jsem však byl svědkem trošku neobvyklého jevu, Měl jsem pocit, jako kdyby si lidé zejména prostor před hřbitovem vyčlenili, jako prostor na setkávání se se známými a příbuznými. Jako, kdyby zejména těm starším ročníkům možná z určité opatrnosti v dnešní době trošku chyběla ta širší konverzace praktikovaná v obchodech i čekárnách lékařských zařízení a zde si to přirozenou cestou mohli vynahradit.

 Do jisté míry své sehrává i roční období, ale řada jedinců z města, nebo  třeba i z okolních vesnic jinak nemá mnoho důvodů k nějakým cestám i setkáním, a tak to bylo opravdu i takové trošku společenské setkávání různých známých pozůstalých.

 Máme tedy po svátcích, ale naštěstí mnozí z nás mohou před dlouhou a nekonečnou zimou načerpat ještě trochu oddychu i pohody. A tak vám přeji, aťsi ten utíkající týden ještě nějak užijete, a pak nám nezbývá, než si zkusit tu pohodu nějak udržet a optimisticky se dívat, jak se dny budou prodlužovat a jaro pomalu pomaloučku přibližovat.