Mělník je branou do Polabí, Porta Bohemica do Čech. Společná akce RMM a Oblastního muzea v Litoměřicích měla neskutečnou atmosféru i návštěvnost. Obří hradiště poblíž slavných Tří křížů bylo zřejmě českým Stonehenge a dodnes, se o tom můžete přesvědčit. Obří fotogalerie.

Oblastní muzeum v Litoměřicích je skvělým typem na krátké listopadové bílé dny. Najdete tu snad vše od trilobitů až po druhou světovou válku. Středověký pranýř z obce Kravaře by jistě našel varovné uplatnění i dnes.https://www.muzeumlitomerice.cz/


Nemohu začít jinak, než na Mělníku. Ostatně, vše je tak propojené a provázané, že je i dobré vše  takto vnímat. Vždyť právě na mělnických vyhlídkách potkávám turisty z celého světa, kteří chtějí vidět soutok dvou našich největších českých řek, aspoň takto z dálky bájný Říp, a pak se ptají na Prahu, odkud často přijíždí.

Mnozí z nich buď cíleně, nebo nevědomky dojdou až k vyhlídce na České středohoří (  Böhmisches Mittelgebirge )
 https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD

..., kde je uchvátí pohled na pozůstatek sopečné činnosti u nás. České středohoří je nesmírně malebné.

Libochovany, obec poblíž dvou významných míst. Směrem k jihu Porta Bohemica ( Brána Čech), směrem k severu leží nejširší místo na Labi v ČR ( 320 metrů šíře v celé své celistvosti po zatopení ostrova v řece v důsledku vodního díla Střekov)

Mělník je prostě strategicky dobře položeným městem nedaleko Prahy a současně stojí na pomezí dvou typů krajiny. Rovinatá Polabská nížina na jihu a krásná kopcovitá krajina zejména k severozápadu a severu. Lze ho tedy nazvat také branou do té nejcentrálnější oblasti Čech a není bez zajímavosti, že jenom kousek odtud probíhala historická hranice až tří krajů ( 1850) , kterou později vystřídala i nechvalně slavná hranice protektorátní.

Jenže, každý občan, který někde žije, tak by měl znát krásné okolí svého bydliště, vnímat ho a rád se  do tohoto okolí vracet. A takovou nápovědou a typem na výlet byla pro mě společná akce místního RMM s Oblastním muzeem v Litoměřicích ke Dni archeologie, který se konal tuto sobotu 19.10. 2019 za velmi pěkného počasí. Mimochodem, na cíl sobotní cesty, se můžete na dálku podívat také z vyhlídky :-).

I tady u Libochovan jsem přidal nějaká zvířátka, jak se na mé cestopisy sluší :-). Netušil jsem, že pak už uvidím jen  pod Radobýlem sedět na lavičce starší paní s morčátkem v náručí, což bude tentokrát vše a ještě to zapomenu vyfotit. Vždy mě fascinuje, co všechno potkám. Tedy, nepočítám psíky, kteří nás doprovázeli a byli roztomilí.

Protože akce začínala v 10 hodin na nádraží Libochovany, tak jsem vyjížděl osobním vlakem v 8.52 z Mělníka s příjezdem do Libochovan v 9.35. Pokud vás bude článek motivovat k výletu, tak vás bude možná zajímat, že jednosměrné jízdné stálo 77 Kč.

Krásné barvy podzimu.

Odtud vychází zelená turistická značka, která vás vede k cíli akce ....
https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/bylo-na-obrim-hradisti-hradku-u-libochovan-ceske-stonehenge-40195468

Cestou můžete zahlédnout nedalekou hradní zříceninu Kamýk, kam jsem vás již také několikrát  v článcích zavedl.

Cesta k hradišti není dlouhá, je celkem pohodlná a stoupá jen mírně. Nedíval jsem se na hodinky, ale myslím, že to na místo netrvalo ani hodinu.

Pokud se chcete dozvědět o hradišti nějaké podrobnosti, tak na internetu najdete několik odkazů. Je tam pochopitelně i stručná Wikipedie ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hr%C3%A1dek_(Porta_Bohemica)

Nicméně, všechno toto zdaleka významem přesahuje překrásná kniha mladého autora, který nám byl i jedním z průvodců, jak jsem pochopil situaci, a o které bude ještě řeč. V tuto chvíli vám prozradím, že val, na který jsme lezli byl až 14 metrů vysoký, a že šlo o opravdu neskutečně obrovské hradiště.

Mým cílem na takovýchto společenských akcích bývá pochopitelně fotografické zdokumentování předmětů, kvůli kterým člověk někam přijde, ale také se snažím zachytit účastníky, aby se jednak třeba i na některé fotografii našli, a pak to také nejlépe vypovídá o účasti a druhotně o počasí. Proto zde u některých snímků nenajdete žádné komentáře. Odborné věci také raději přenechávám těm, kteří mají hlavní podíl na skutečnosti, že se taková akce s výkladem může vůbec konat.

Jak vidíte a ještě uvidíte, tak k disposici účastníkům sloužily i další fotografické materiály.

Protože byl člověk ve styku s lidmi, kteří se zajímají o archeologii, tak se tu dozvěděl opravdu zajímavé věci. Většina z nás by měla vědět ze základní školy, že bronz je slitinou mědi a cínu ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bronz  Jenže, jak vidíte, tak ono je to o něco složitější. Nicméně, snad každý, kdo si aspoň občas přečetl něco o starověku, kterému dominovalo především helénistické Řecko a nakonec velký Řím, tak musel být uchvácený zprávou, že již tehdy ve Středomoří věděli, že právě tady u nás v Krušných horách najdou potřebné zdroje.

Vždyť je toto antické období dějin vázáno především na oblast Středomoří a až teprve s římskou expanzí přes Dunaj zejména na jih Moravy ( například tábor Mušov), se dozvídáme o určitých spojitých bodech mezi germánskými kmeny a antikou. Tím není ovšem pochopitelně nijak vyloučeno, že tu již dávno předtím velmi pravděpodobně probíhal výměnný obchod, nejpozději za časů Keltů.

https://www.academia.edu/10363841/C%C3%ADnovec_v_Kru%C5%A1n%C3%BDch_hor%C3%A1ch_-_zdroj_c%C3%ADnu_pro_st%C5%99edomo%C5%99%C3%AD_C%C3%ADnovec_in_the_Ore_Mountains_-_source_of_tin_for_the_Mediterranean

Rozhodně nebylo jednoduché, se na vrch nejvyššího valu vyškrábat. Ovšem, za tu námahu to stálo. Uvědomte si, že stojíte na něčem, na čem před vámi již stál někdo například v době bronzové. Pohled odtud byl impozantní a  jen stromy bránily ve výhledu.

O něco výše nad valem, se nachází tato pohodová poklidná planina, která poskytuje nejen překrásné výhledy, ale jak se později dozvíme, tak i mnohem více.

A jsem u té nádherné publikace, která se týká místního hradiště, a která vyšla v roce 2016 v jednom nakladatelství v Teplicích. Samozřejmě, že když hovoříme o pravěku, tak stejně nakonec skončíme u Keltů, jakož u prvního etnika, které již dovedeme pojmenovat, a které navíc dalo jméno této zemi a této řece tam dole.

O jejich životě se dozvídáme díky antickým dějepiscům, protože jak je známo, tak Keltové žádné písmo neměli. Měli však své svatyně, své četné svátky a rádi se ve významných dnech zdržovali na kopcích. Vyhledávali mystická místa.

Na stránkách Soutoku jste se mohli například seznámit s akcí Keltský telegraf, která bude mít na jaře tuším již snad svůj jubilejní 10. ročník. U nás v Čechách velmi často běží jedna její větev z Prahy na Slánsko, aby se nejvíce k Mělníku přiblížila na Řípu, a pak přechází do Českého středohoří, kde tančí po mnoha obsazených kopcích.

Zde se s velkým překvapením dozvídám, že vlastně anglické Stonehenge je proti místnímu hradišti nezajímavým místem. Všimněte si zejména toho obrázku vpravo dole v knize. Podle západu slunce v mezerách mezi kopci začínají různé keltské svátky a zároveň některé korespondují pochopitelně s významnými kalendářními slunečními body současnosti ( slunovrat, rovnodennost atd.).

Když k tomu přidám ty místní výhledy na známé kopce i do otevřené krajiny směrem k jihu, tak je prostě toto místo hodné k tomu, abychom se sem opravdu pokusili občas vydat na návštěvu.

Teď mě tak napadá, že když se dívám od našeho zámku v červnu na západ slunce, tak zapadá až kdesi vpravo od Řípu, ale nikdy jsem to detailně nezkoumal a spíše mám prozkoumané povodně.

Ovšem, zlatým hřebem těchto míst je skalní vyvýšenina nad řekou Labe, která nese název Kalvárie Tři kříže. Na obnaženém skalisku se vysoko nad údolím, zvaném v tomto místě Porta Bohemica ( Brána Čech) nalézají tři kříže, od nichž je skutečně nádherný výhled.

Musím se přiznat, že když jsem tu byl naposled, tak to zde tak krásné nebylo a rekonstrukce v roce 2009 tomu nesmírně prospěla. Kříže jsou zmiňovány již roku 1587 ! Představte si, že právě v tu chvíli, co jsme tam pobývali, tak se zcela vyjasnilo.

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/kalvarie-tri-krize-u-velkych-zernosek

Na svém sobotním výletě jsem nafotil neuvěřitelných 188 fotografií a tento článek věnuji pouze akci Den archeologie. Také vás zajímá,co to je na obrázku ? Dozvídám se, že nejde o žádné strážní sídlo, kterým by nacistická armáda za druhé světové války kontrolovala řeku, ale o obyčejný pozůstatek malého viničního domku. Hned vzpomínám na naši Trojslavu u Malého Liběchova.

K severu tu tolik vidět není, ale České středohoří má na Labe tolik skvělých vyhlídek, že to vůbec nevadí.

Pokud bychom měli triédr a nebyl by mlhavý opar, tak zřejmě i odtud uvidíme možná náš mělnický zámek. Zcela určitě je vidět z nedalekého Radobýlu u Litoměřic.

Víte, jak mám  železnici rád :-).

A zvlášť zde, kde se jako had klikatí po obou stranách řeky v romantickém kaňonu.

Využili jsme nabídky a šli jsme se podívat k ostatku viničního domku. Čekal mě souboj. Fotograf versus fotograf, jako v antice :-).

Porta Bohemica. Místo, které si zamilujete. Dnes naše vlast pokračuje ještě asi 15 km za Děčín, ale je třeba si uvědomit tu její krásnou historii. Ve skutečnosti lákala slovanský živel otevřená zemědělská krajina směrem na jih a sever vlasti byl zejména v dobách Otakara Přemysla II. dosídlen takzvanou vnější kolonizací.

Přátelé, nevybral jsem všechny snímky, protože si jsou mnohé podobné, byť někdy ještě něco přidávám dodatečně krátce po vydání článku. Na úplný závěr jsem vybral takové foto, kde máte vůbec ty, kterým patří velký dík za to, že jsme mohli prožít takový skvělý den a ještě rozšířit své obzory, což nám už nikdy nikdo nevezme a je to pro život moc důležité.

Na tomto snímku však chybí ještě jedna velmi důležitá osoba ( najdete ji zde na jiných snímcích), bez níž by se toto nezrodilo. Ano, ředitelka RMM paní PhDr. Miloslava Havlíčková.

Vidíte, jak to opět všechno souvisí se vším ? Bez nápadu nějaké osoby a následné aktivity by se žádná akce nezrodila. Neviděl bych žádnou reklamu a nádhernou sobotu bych třeba strávil úplně jinak. A možná i jen doma u knihy, protože teď čtu o 106.

Všem jim patří velký dík, a také všem účastníkům, jejichž spoluúčast na akci dala všemu tu správnou milou atmosféru, na kterou se bude hezky přes zimu vzpomínat :-). Vždyť člověk je tvor družný, a i když toužíme být leckdy sami, tak masové akce mají také něco do sebe.

Můj výlet měl ještě pokračovat. Rozloučil jsem se s účastníky, kteří prý pokračovali dolů k řece a zpět po cyklostezce do Libochovan, jak mi řekl později v Litoměřicích na nádraží jeden z účastníků, který tam přijel vlakem z Libochovan  a udělal si jejich návštěvu.

Já pokračoval pěšky do Velkých Žernosek, a pak přes Malíč a Michalovice na Radobýl, abych skončil v Litoměřicích. To už je však na jiný článek, který asi jistě udělám, protože to je krásný bezstarostný materiál na web a turistika mě vždy baví .-).

Snímky jsem z časových důvodů neupravoval, projevuje se zejména na těch dálkových vliv oparu a občas se nedalo vyvarovat focení proti světlu.

Související, aneb pokračování výletu: http://soutok.blogspot.com/2019/10/od-tri-krizu-nad-porta-bohemica-pres.html