Naše Vindobona ve stanici Břeclav.
V podobné situaci jsem byl tak trošku letos i já, ale vzhledem k tomu, že mi dva výlety v létě 2014 dovolily povrchně poznat převážnou většinu staveb Lednicko- valtického areálu a ještě i přejít přes Mikulov po červené značce celou Pálavu, tak jsem si mohl s klidným svědomím dosadit na první místo svoji zábavu, a pak teprve to, co osud přinese.
Pálava z okna autobusu před filmovou obcí Pavlov.
Někdo zkrátka vymyslel, že vlaky Railjet ( Vindobona) v Kolíně stavit nebudou, byť nádražím projíždějí rychlostí 40 km/ hod ( rychloměr ve vagonech) a zákazník musí přesednout v Pardubicích, nebo v České Třebové.
Již v 8.10 tu máte svůj vlak jedoucí z Prahy přes Vídeň do Grazu. Ten den dopoledne jsme cestovali ve vagonu mezinárodního vlaku ČD v počtu 6 osob. Jedna rodina + dva. Svezení tichoučké a velmi příjemné, jen jsem se divil, proč to až do Brna jelo jenom 80 km / hodinu, když jsme na koridoru.
Bývala obec Mušov byla zaplavena a dodnes z ní kouká jen kostel. Při povodni 1997 z něj koukala jenom špička. Římské hradiště se nachází na břehu poblíž obce Pasohlávky.
Tam se jen muselo přestoupit do přistaveného autobusu ( 10.30), který objížděl celou Pálavu přes filmový vinařský Pavlov a po západním úbočí za obcí Horní Věstonice, se točil na pomyslný silniční vrchol hřebenu Pálavy v obci Klentnice, aby skončil v Mikulově.
Klentnice byl hlavní cíl mé cesty a přijel jsem sem v 11.12 hodin. Byl jsem trošku nervozní, protože jsem se měl ještě sápat na Sirotčí hrádek, kde se otvírají hlavně výhledy k jihu směrem na Mikulov a dále do Rakouska.
Sirotčí hrádek.
Pohled k jihu. Vpravo zámek Mikulov.
Doma se dozvídám zajímavou věc, ale dalo to trochu práce. Dívám se do vzdálenosti 33 km, kde se nachází dva významné radiolokátory. Ten vlevo je vojenský ( Steinmandel 482 m.n.m.) a pravý slouží civilnímu leteckému provozu nad východním Rakouskem ( Buchsberg 491 m.n.m.)
Krom toho jsem objevil skvělé panorama ...https://peakvisor.com/peak/kahler-gipfel.html?yaw=4.35&pitch=4.78&hfov=60.00
právě z tohoto prostoru. Jeden podobně praštěný kolega mi v diskusi na internetu místo doporučuje k návštěvě právě pro krásný výhled.
Nostalgický motoráček přezdívaný Hurvínek.
Jenže železnice začala čarovat. Obrovskou radost z toho, že jsem v 15.48 stihl v Mikulově vlak ze Znojma do Břeclavi, vystřídalo zklamání nad zprávou, že je můj vlak z Břeclavi na Prahu o 60 minut opožděný. Prý zase někdo skočil pod vlak. Tak jsem si aspoň prohlédl Hurvínka, který teď nostalgicky jezdí do Lednice a bylo to v televizi.
Rakouská lokomotiva Taurus bývá u nás nejčastěji vidět v čele mezinárodního rychlíku Vindobona, ale také obstarává spojení osobních vlaků z Břeclavi do Rakouska.
To zpoždění mi vlastně přišlo vhod. Koukám na Taurus, který má jet do Rakouska a napadlo mě, že při troše štěstí mohu pořídit vlastní videosekvenci zpívajícího vlaku. To se mi opravdu dvakrát povedlo, ale vzhledem k délce nahrávek ( více než 40 vteřin) je tu nemohu publikovat. Tak tedy aspoň odkaz na článek s odkazy, kde o tom píši.
Vlastní zpoždění a navíc fakt, že občas internet některá spojení neregistruje způsobil, že jsem se vracel domů přes Prahu, což však přineslo dva zajímavé poznatky. Ten první mi cestovatelsky řekl, že vlak mezi Přeloučí a Prahou jede opravdu převážně opět rychlostí 160 km/ hod, a ten druhý, že na hlavním nádraží v Praze už mají zase nějaké nové automaty na jízdenky PID :-).
Zámek Lednice.
Vše se až do Lednice dopravně opakovalo. Jen jednu věc jsem podcenil, a to jízdní řád. Vždyť je přece pracovní den. No právě. Ta návaznost v Lednici je jen ve volné dny a svátky. Takto jsem tu musel strávit trošku nedobrovolně a trošku nakonec i rád hodinku.
Aspoň jsem zase viděl nádherný zámek ....
Zámecký skleník.
Minaret se budoval v letech 1797 - 1804, vysoký je 62 metry a má 302 schodů a tři vyhlídková patra.
.
Cestou k Děvínu.
Vysílač Děvín.
Slovinský multiplex na 10D sem letí ze vzdálenosti 273.9 km od městečka Maribor.
Vysílač u Mariboru je odtud 273.9 km vzdálený. Za vynikajících podmínek při inverzích, se tu však již lidem povedlo i zachytit muxy až z Chorvatska a Srbska.
Tomu se však příliš blýská anténa a znovu mě začínají agresivně napadat vosy, které se možná i odrazem vidí. Prchám od vysílače a tím moje mise končí, protože na příhodnějších otevřených místech s výhledem k jihu již Slovinsko nechytnu. Jsou tu již jen rakouské multiplexy. Opatrně se ještě později druhou stranou zelené značky vracím, ale už není ani signál a a ni vosy.
Měl jsem zkrátka obrovské štěstí, že jsem to v samém závěru podmínek kolem 13. hodiny dal.
Moravské moře tvoří tři propojené nádrže na řece Dyji.
Protože mám rád i jiné věci, tak jsem samozřejmě i aspoň trošku fotil, byť nic nového pod sluncem :-).
Dolní Věstonice jsou pověstné svojí archeologií a mají i nedaleko zastávky muzeum, kam jsem před 6 lety v rychlosti zavítal.
Dozvídám se, že je z Frýdku Místku a připravuje se na závod Beskydská sedmička.
To člověk jen kouká, jak je svět kolem něj pestrý, když někam vyjede, a to byl začátek.
Nechal jsem se odvézt autobusem do Šakvic, pak vlakem do Břeclavi a v 18.07 jsem odtud odjížděl našim nejrychlejším vlakem ( ani sklopná souprava Pendolino nemá jet rychleji než 160 km/ hod) do Pardubic.
Vše se zdálo, že to klapne a budu ve 22.15 doma, ale omyl. Prvních 30 minut zpoždění jsme nabrali ve městě Svitavy. Prý ošetřování nějakého staršího člověka přímo ve vagonu. Zpoždění vůbec nevadilo, protože bych stejně musel čekat 25 minut v Pardubicích a Silesia od Ostravy měla 10 minut zpoždění kvůli výluce mezi Přerovem a Olomoucí.
Tady jsem byl zvědavý, který vlak právě přijede do České Třebové první, a jak to vyřeší, ale byl to s předstihem náš vlak. Situaci jsem kontroloval díky síti wifi a službě babitron.cz . V Pardubicích jsem tak čekal asi jen 5 minut a vše se o těch pět minut opozdilo
V Pardubicích nebyl čas chodit ani s peronu do budovy. Většina lidí odjela Silesiou na Prahu, a tak jsem najednou zůstal na peronu sám ,ale ne zcela. Tentokrát jsem neměl štěstí na zpáteční cestě ve vlaku na hovory, a tak jsem k té jedné jediné slečně na peronu pronesl větu : ,, Vy určitě musíte jet směrem na Ústí ?" Jela do Všetat. Vlastně jsem měl ten den štěstí jenom na samé mladé lidi.. Jenže mělo přijít ještě jedno překvápko a hned kousek za Kolínem.
Ve stanici Libice nad Cidlinou nám průvodčí sdělil, že spadla na trolej nějaká větev a zpoždění 30 minut. Prý nemá nikdo vystupovat a mládež z Poděbrad vracející se z Kolína domů začala dělat z vagonu techno párty Radovali jsme se, když se to rozjelo, ale netušili jsme, že nás zastaví v Poděbradech na dalších 40 minut. A tak jsem nakonec místo ve 22.15 dorazil někdy ve 23.30, ale nakonec spokojený.
Na dráze bývá i hůře. Vždyť jsem něco viděl, ulovil jsem Slovince, poznal řadu zajímavých lidí i krásnou krajinu a hlavně .....
Nezapomeňte, že běžný lístek z Mělníka do Břeclavi stojí 470 Kč, zpátky už to máte celkem za 940 Kč a Jízdenka na léto stojí bez slev 1 190 Kč na 14 dní. Teď tam jedete dvakrát, k tomu si dáte Bruntál i Českosaské Švýcarsko, a kdyby nebylo potřeba dělat i jiné věci ...
Není o čem mluvit. Jednoznačně nejlepší jízdenka, která ročně přiláká k cestování po ČR kvanta lidí.
Další případné dálkové cesty během roku si pěkně sáhneme do peněženek :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat