Praděd.
Bandita : ,, Korneli, Peterson taky říkal, že bychom se měli vrátit !"
Kornelovy kolty : Prásk, prásk. Bandita klesá mrtev k zemi.
Kornel: ,, Chtěl snad ještě někdo něco říct ?! Kornel pokračuje : ,, Chlapi, tak já vám teda povím vo co jde. Tam kam jdeme je zlato ! Plno zlata ! Plno zlata pro všecky ! Tak co, jdete se mnou ?!
Bandité : Jasně !!
Tolik tedy legendární indiánka Poklad na Stříbrném jezeře ( 1962). Myslím, že snad není nikoho, koho by neokouzlila krása a kouzelná barevnost Plitvických jezer v dnešním Chorvatsku. Jenže je to trošku z ruky a ani nyní nevím, zda snad není nyní tato oblast turisticky nepřístupná. Inu, krása a reklama udělala své.
Máme u nás také aspoň trošku podobné říčky a krásná jezera ? Barevnost řek není dána jen jejich čistotou, ale své sehrávají i rozpuštěné minerály a zejména v turisticky přístupných jeskyních býváme svědky i kouzel, které dokáží udělat barevné reflektory.
Tyrkysové zabarvení u našich řek nemáme, ale to vůbec neznamená, že by naše řeky a jezera nebyly krásné. Jedním z takových turistických magnetů bývají vodopády (v zimě i ledopády) a ty se u nás najdou.
Chata Ovčárna.
Jak jsem již mnohokrát psal, že vše souvisí se vším, tak tomu bylo i letos. Zatímco loni navštívil Soutok samotný Praděd, tak už tehdy mi bylo jasné, že kdyby jen bylo trochu více volna, tak pojedu ještě k vodopádům na Bílé Opavě, které měly velkou mediální reklamu. Jenže, tolik volna jsem zase loni neměl, a tak se věc odložila na letošní rok.
Velkou výhodou bylo, že od poslední návštěvy tohoto koutu republiky utekl jenom rok, a tak člověk nejel nikam zcela do neznáma. Použil jsem opět výhodný ranní rychlík v 5.40 z Mělníka, který přijede v 6.39 do Kolína na naše tradiční páté nástupiště. Po malém protažení přijíždí v 7.01 již také známý vlak Silesia, který spojuje Prahu s Varšavou. Ten odjíždí v 7.02 a přiveze vás v 8.44 do Olomouce.
V 9.05 vás pak odváží rychlík do Bruntálu, kam přijedete v 10.25. Ten by měl pokračovat přes Krnov a Opavu do Ostravy, ale stále tu mají mezi Bruntálem a Krnovem nějakou výluku. Ta nás v tomto případě ovšem nezajímá. Stejně tak, jako loni jedete autobusem v 11 hodin do zastávky Karlova Studánka, Hvězda rozc. , kam přijedete v 11.40 hodin. Ve 12.00 odtud odjíždí kyvadlová doprava do stanice Ovčárna točna , kde jste ve 12.15 hodin.
Tentokrát jsem se vůbec nezapotil a celou dobu jsem šel dolů. Až mi bylo divné, jaké potkávám zástupy v protisměru. Že prý je hodně vody, jistě se půjde dolů podstatně hůře, bude se to klouzat apod. Chvíli jsem byl z toho trochu nesvůj, ale ukázalo se, že nejsem rozhodně sám, kdo jde trasu obráceně a nebylo to tak hrozné, byť opatrnosti bylo samozřejmě třeba.
Trasa vedla nejprve po žluté, pak po modré, pak opět po žluté k vodopádům a konečně po modré do cíle v Karlově Studánce.
Na trase najdete opravdu spoustu krásných vodopádů, dřevěné mostíky i náročný terén, který by snad mohl konkurovat skalám někde ve Slovenském ráji.
Němčinu, ani žádný jiný cizí jazyk tu neslyšíte, podobně tak, jako loni v Beskydech. A protože se tu všem líbí, tak panuje dobrá nálada a lidé spolu prohodí i několik vět.Někteří jsou jen z nedalekého okolí a jiní přijedou i z jiných vzdálenějších končin republiky
Asi v 15 hodin jsem došel do Karlovy Studánky, kde se také tuším léčil bývalý prezident Václav Havel a snad byl ubytovaný ve Slezském domě. Na tabulce u domu se nic takového nepíše, ale je tam záznam, že se zde odehrává scéna z filmu S tebou mě baví svět ( 1982).
Karlova Studánka není nic složitého. Jedna hlavní silnice a prakticky u ní jsou všechny hlavní stavby. Na samém vršku je hotel Hubertus s autobusovou zastávkou, velkým parkovištěm a hlavně dost velkým vodopádem, který bohužel trochu znehodnotily spadané stromy ve středu vodopádu.
Ve středu najdete onen Slezský dům, IC, zastřešený pramen a v dolní části je druhý velký hotel Libuše, další velké parkoviště a místo, kde začíná autobusová linka do Bruntálu, ale i třeba ke Hvězdě, nebo dokonce na Ovčárnu.
Odjížděl jsem odtud v 16.07 s příjezdem do Bruntálu v 16.45. Tam si bohužel musíte počkat do 17.30, ale třeba si můžete něco přečíst, něco vyluštit, nebo zase přečíst nějaké články k lekcím z učebnic cizích jazyků apod. Samozřejmě můžete zavítat i do restaurace atd., nebo na procházku po městě, ale loni mě Bruntál zase až tak nezlákal.
Rychlík se jmenuje Praděd, jede z Ostravy přes Opavu a Krnov do Olomouce, ale vy už víte, že vlak tu stojí ve stanici a čeká na autobusy náhradní dopravy. V praxi to znamená, že už s předstihem 20 minut si můžete vybrat místo ve vlaku. Do Olomouce dorazíte v 18.50 a máte tu 30 minut čas, než vám opět pojede domů z Varšavy Silesia.
Ta má až 15 minut zpoždění, protože se zase něco buduje mezi Přerovem a Olomoucí, ale jsem paní průvodčí později ujištěn, že spoj z Kolína na nás bude čekat.
Někdo může remcat nad těmi všemi přestupy a čekáním, nebo i mimořádnými situacemi, ale když si vezmete v úvahu, kam všude se během několika dní prakticky zdarma podíváte, tak se vyplatí takové cestování i s tím, že prostě ten méně záživný čas nějak překlenete.
K tomu vám slouží veškerá technika, internet ve vlaku, knížky, nebo rozpravy se společenskými lidmi.
Z Kolína jsme tedy odjížděli místo ve 21.14 asi ve 21.20 a do Mělníka to přijelo prakticky na čas někdy ve 22.15.
Závěrem se tedy podívejte na některé snímky z této cesty a přidal jsem dokonce i jedno video. Měl jsem lepší a hezčí, ale redakční systém mi nedovolil vložit 40 vteřin, jen 22.
Slezský dům.
Budova s vřídlem.
Žádné komentáře:
Okomentovat