Nejkrásnější města na severu Českého království. Zhořelec je mnohem víc, než jen perlou na Nise.

Před téměř týdnem jsem vás pozval na levný výlet vláčkem do hlavního města Horní Lužice, kterým je Budyšín ( Bautzen). Letní den přece jen nabízí od časného rána, či dopoledne nevídané možnosti a tak jsem pokračoval na stejnou jízdenku ( Libnet+ .... 150 Kč) do nedalekého Zhořelce, který samozřejmě také patřil k našemu království a dodnes, se k němu hlásí. Však tam také v čase mého příjezdu probíhala zrovna nějaká výstava o vzájemných vazbách. Musím se přiznat, že město na mě udělalo svojí historickou tváří opravdu velký dojem.

V ulicích města, se zde prohánějí tramvaje a přitom je tu tak nějak útulno a cítíte určitou uvolněnost. O městě nejlépe vypráví stránka na Wikipedii  http://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6rlitz a cítím jistou povinnost zde uvést i domovskou stránku města http://www.goerlitz.de/ . V německých vlacích máte u vstupních dveří regálky s propagačními materiály. Jak jsem se blížil k cíli, zalovil jsem v regálu a podařilo se mi sehnat rozumně velkou mapku i s vyznačením okružní pěší trasy nejzajímavějšími místy města.

Ještě v roce 1990 měla německá historická část města 70 000 obyvatel a polská za hraniční řekou Nisou 30 000, ale  podle zprávy http://www.luzice.cz/home/zpravy/zpravy.dot?id=18608   , se město vylidňuje a německá část má nyní již jen asi 55 000. Důvodem je prý nedostatek práce ve městě a zřejmě i v blízkém okolí. Prý se Görlitz ( Zhořelec) stal městem penzistů a omladilo ho několik tisíc příchozích Poláků z východního směru, ale, jak článek uvádí, tak se pokouší zlákat i Čechy prostřednictvím určitých úlev na nájemném ( 3 měsíce zdarma) i na dopravě ( volné tramvajenky). Snad je to příležitost pro ty podnikavé, co vládnou Německým jazykem. Na druhou stranu se ví, že Německo a i Lužice dávají českým zájemcům práci prostřednictvím burzy práce, která se koná například v Mostě, Ústí nad Labem, Liberci, ale také třeba Drážďanech, Žitavě. A tak si tak trochu člověk říká, že je prostě Německo veliké, v různých jeho částech jsou různé mzdy a místní mladí lidé chtějí trochu dobrodružství a stěhují se.

Jak je však patrné z obrázků, tak oku lahodí různé historické slohy a také tu pěkně kvete turistický ruch, jako ostatně všude v historických městech.

Bohužel jsem se dostal v Görlitzu do takové zvláštní situace. Nevyjížděl jsem z Liberce žádným ranním vlakem, ale až někdy v 8.45, což je již téměř dopoledne a někdy v 10.40 jsem dorazil do Budyšína. Tomuto městu jsem věnoval cca 2- 2,5  hodiny, a pak mě čekalo asi dalších 20-40 minut ve vlaku, tak jsem na Zhořelec už měl asi jen 2,5 hodiny. Tentokrát jsem se rozhodl zakoupit cestovního průvodce ( barevné obrázky s popisem i historií) v Polsku, což se ukázalo, jako velká chyba. Pokud vás tedy zajímá opravdu přesně, co že je na obrázcích, tak použijte internetu. Právě ta zakoupená barevná literatura člověka donutí, aby nekochal jen své oči, ale také si o památkách něco přečetl.

V ulicích města nechybí samozřejmě kašny ...

.....ani krásné patrové domy.

Německý Görlitz je také městem  různých nádherných hodin. A to, jak věžních ručičkových, tak slunečních, jak ještě uvidíte.

Opět jeden z krásných domů.

Tato budova s hodinami je snad radnicí, ale čas utíká a člověk pozapomíná.

Nepřipomíná vám to něco?  Mělníček a jeho soutěž v pátrání po zajímavých veřejných exponátech.

K ozdobám patří i různé domovní znaky.

Tyto sluneční hodiny jsou na malém náměstí, kde je těch hodin více, ale hlavně hned nad dalšími sousedními dvěma okny jsou další sluneční hodiny.

Opět jedna krása nad vchodem.

 Místní věhlasná katedrála je symbolem města. Hned pod ní je u řeky restaurace s venkovním posezením a naproti přes řeku mají posezení zase Poláci.

Pohled na řeku Nisu směrem k Čechám. Ty jsou vzdálené snad jen dokonce 20 km. Snad časem v mapě změřím :-)

Pohled na katedrálu z mostu vedoucího do Polska. Proti proudu je ještě železniční most, kde snad ani nic nejezdí a druhý silniční most, kde jsem právě vyfotil tu fotku polského papeže, kterou znáte z jednoho dílu seriálu Polská zastavení, který jsem tu dával u příležitosti fotbalového ME v roce 2012.

To jsou ty druhé sousední hodiny.

A nakonec mi to nedalo, abych nedal aspoň jednu fotku z předměstí ( pravý břeh Nisy) v Polsku. Tady je vše v pořádku, ale budovy proti mostu byly snad v nějaké rekonstrukci a bez oken.

Tak to byl  Zhořelec-Görlitz-Zgorzelec ( Zhorjelc.. Lužicky)

a nyní směr jih.

1. aktualizace : 22.2.2014      Ze Zhořelce na česko-polskou hranici Zawidow-Habartice ( Frýdlantský výběžek) je to 17 km. Ze Zhořelce přes Žitavu na hranice Zittau- Hrádek nad Nisou je to 37 km. Mezi Žitavskem a Frýdlantským výběžkem je vklíněna část Polska s městečkem Bogatynia. Zejména elektrárna Bogatynia je objektem, který je vidět nejen z Ještědu, ale i ze vzdálených vrchů v Lužických horách.

Lužičtí Srbové mají i internetové rádio ( a další média). Stanice, se jmenuje MDR Sorbischer Rundfunk ( 100.4 MHz) a vysílá prý podle webu  v lužickém jazyku ( Hornolužický jazyk, Dolnolužický jazyk) takto: týden 5-19, so 6-10, ne 8-14, po 5-22 . Zatím neotestováno. Více zde na http://www.mdr.de/serbski-program/livestreams114.html

2. aktualizace:  Rozhlasovou stanici lze také hledat pod názvem MDR1 Radijo Sakska.

Lužice má své vysílání i v televizi. Najdete jej na internetu, nebo na  satelitu Astra 19.2 E na stanici MDR. ( regionální televize Sasko). Jde o magazín Lužyca ( cca 30 minut). Často bývá v sobotu od 11.30 do 12 hodin v Hornolužickém jazyku s německými titulky. Obsahem dnešního magazínu byl hlavně masopust v Chotěbuzi ( Cottbus) . V Lužici je opravdu zakořeněná hluboká folklorní kultura a smysl pro patriotismus. Vždyť i dnes má vedle Němčiny i své dva jazyky, dvojjazyčné nápisy, vlastní kulturu a vlajku se třemi vodorovnými pruhy v pořadí shora ( modrá,červená, bílá) Pro nás je příjemné, že jde o území, které se hlásí k Čechám ( historicky) a Slovanství.

3.díl... http://soutok.blogspot.cz/2014/03/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho.html

SŠ.