Před 30 lety neměly firmy i úřady ze zaměstnanců starších 50 let radost, ale dnes mají dnešní padesátníci zachránit společnost. Co máme rády ? Právě byla otevřena výstava mladoboleslavských malířek.

 

Poslední dobou to mediálně vypadá tak, že se všichni topíme v obrovských problémech a prakticky snad u nás v Čechách není obor činnosti, kde by se dalo ze situace nějak radovat.

Včera jsem četl o problémech automobilového průmyslu a možného velkého propouštění zaměstnanců, nedávno to bylo o energiích a nehorázných cenách hlavně u elektřiny, o problémech zdravotnictví, kdy   zubař, či obvoďák jsou stále častěji imaginární bytosti a dnes o problémech školství. Přesto se možná nejvíce článků týká poslední dobou připravované důchodové reformy a je velmi zajímavé sledovat názory lidí. Jsme totiž od přírody náchylní vidět věci tak, jak se nás zrovna právě teď týkají a máme podstatné omezení vidět problémy z jiných úhlů. pohledu. To se týká každého i poslanců.

Ono totiž díky těmto diskusním článkům dochází k rozeštvávání určitých skupin lidí mezi sebou. Mladé rodiny mají často pocit, že důchodci již nepracují, nejsou vystavení žádnému pracovnímu stresu, údajně nic nepotřebují a tudíž by měli být rádi i za almužnu, a ne aby jim pořád někdo přidával, jako v posledních letech. Ti jim zase oponují, že oni si  na rozdíl od mnohých různých skupin lidí již své odpracovali, odváděli část svého platu systému, potřebují peníze zase třeba i na léky, nejdou žebrat o almužnu, mají právo na důstojný život, kde mohou realizovat to, co dosud nemohli a část chyb je u mladých.

Jaké ? Chybí jim prý hlavně skromnost. Když na něco nemám, tak si nepůjčuji, nesplácím, nedostávám se do problémů a prostě spořím, nebo se vysněného cíle třeba i jen dočasně vzdám. Ale, o tom by se daly psát předlouhé články, protože i pracující člověk zase volá : ,, Přidalo se různým záchranným složkám, penzistům, lidem ve státní správě, a kdo bude přidávat plat těm v podnikatelské sféře, kde je třeba tvořit výkony a plnit zakázky ? :-)

Já si nedávno uvědomil jeden takový kontrast, který se zase nikde nepíše, protože to možná není asi žádoucí, ale tak to opravdu je. Ti mladí už to nevědí, protože to nezažili a asi jim to ani nikdo říkat nebude, ale za zveřejnění to stojí.

Dnes to vypadá tak, jako kdyby měl někdo mocný pocit, že jim v průběhu nejbližších 10 - 15 let odejde poslední generace, která byla zvyklá poslouchat, pracovat v nařízené pracovní době, která je na mnoha pracovištích leckde ještě nezbytná, a navíc je ještě poměrně šikovná. Jak si jinak vysvětlit ten obrovský  zájem udržet právě tuto skupinu lidí co nejdéle v pracovním procesu ?

Že na to máte řadu odpovědí ? A věříte, že to bylo na začátku 90. let přesně opačně ? Ano, tenkrát to bylo úplně jinak. ,, Člověče, co tady ještě, nebo nyní chceš ? Tady je mladý kolektiv, plný mladých myšlenek, který umí na PC i čerstvě anglicky právě ze školy a nejsme zvědaví na staré struktury, kterým je přes 50 let, natož na penzisty, kteří zabírají mladým jenom místo za pěkný peníz." 

Dnes to najednou nevadí, že ta stará odcházející generace má zabírat místo těm mladým, co se,, hrnou do práce ? "Že je dnes málo mladých ? A co ty vlády dělaly celé ty roky proto, aby nebylo málo těch budoucích pracujících dětí ? Ve středu jsem překvapivě zjistil, že se na ZDŠ už léta nevyučuje předmět pracovní vyučování a nějaká škola to nově zavádí .-).  Chyběla jim dílna .

Tak to byla taková má glosa, jak by to nadepsali třeba na sledovaném www.seznam.cz tamní autoři článků.

Nicméně, neskončíme snad tak pesimisticky. I s tím covidem-19 to vypadá dnes už tak, že jsme jej přijali, jako běžnou nemoc a ani na něj mnozí nevzpomeneme, byť bychom se nedávno snad i povraždili díky veřejnému mediálnímu tlaku na povinné očkování. Tady také pořád někde někdo pracuje, kdo by měl odvádět peníze do systému a je to skutečně v rukou vlád, jak a co budou vymýšlet, aby ty peníze byly. Nebo snad populace přibývá a pracujících ubývá ?

https://soutok.blogspot.com/2021/11/sos-sou-neratovice-inzeruje-dokonce-na.html

Včera odpoledne mi přišel nový materiál z RMM a k mé radosti to byly i takové snímky, kde bylo vidět plno obrázků. Rád to sem dávám, protože to má něco do sebe a jde o zajímavou spolupráci dvou mladoboleslavských malířek, kde je návštěvník odměněn možností prohlédnout si na jednom místě dva zcela odlišné směry tvorby.

CO MÁME RÁDY?

Regionální muzeum Mělník – malý sál 24. 2. – 26. 3. 2023

Zářivou krásu květin, romantická zákoutí krajiny, abstraktní fantazie i realistické portréty to vše můžete vidět na právě otevřené výstavě v malém sále Regionálního muzea Mělník. Výrazné olejové barvy, střídá něžný nádech akvarelů…Obrazy mladoboleslavských malířek Květuše Burešové a Zuzany Muzikant Jeřábkové Vás chytí za srdce.

Výtvarnice vystavují společně již 7 let a přestože je dělí velký věkový rozdíl, staly se nerozlučnými kamarádkami. Obě jsou členkami mladoboleslavské malířské skupiny Vlna i Sdružení výtvarníků ČR. Společným učitelem jim byl akademický malíř Ildar Youssupov. Květuše Burešová se v současnosti věnuje zejména realistické olejomalbě a malbě na hedvábí. „Malování je pro mě důležitou součástí života, dodává mi radost z tvorby, chuť poznávat nové techniky, možnost nových kontaktů, nových přátel, jednoduše řečeno naplno žít.“ popisuje své malířské nadšení Květuše Burešová.

Zuzaně Muzikant Jeřábkové v současné době učarovala technika akvarelu. V Mladé Boleslavi vede malířské kurzy, z ryze realistických námětů (portréty, krajina…) přechází občas i do abstrakce. „Často ani nemám představu, jak bude obraz nakonec vypadat. Je to směs nápadu, momentální nálady a pocitů, které ve mně postupně vznikající obraz vyvolává.“ popisuje tvůrčí proces Zuzana Muzikant Jeřábková.

Výstava obrazů s poetickým názvem Co máme rády? je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. do 26. 3. 2023.

-RMM-

Pohodový víkend !