.: Sníh dnes ležel v okrese Mělník až na jeho královně kopců Vrátenské hoře. Zajímavý souboj fototechniky o Krkonoše, aneb tak krásně bylo na Vrátenské hoře.

Přiznám se vám, že po krásném výletě před týdnem do Roudnice nad Labem jsem si pro tento víkend docela přál nějaké ošklivé počasí. Člověk tak nemá pocit, že něco zmeškal, odpočine si, udělá co je třeba a hlavně toho mám pořád dost ke čtení a nyní i k turistickým tipům do budoucna. Ostatně, on člověk snad ani nemůže to všechno vidět, co ho zrovna napadne, ale je krásné si o tom třeba i jenom přečíst.

Jenže mě počasí zradilo. Jak už to poslední dobou bývá, tak pátek byl příšerný, sobota taková nemastná a dnešní neděle samozřejmě slunečná a krásná, jako vždy, když už druhý den zase začínají povinnosti :-). Nu, sice bych raději četl, ale což by nebyl touto dobou za takové situace hřích nevytáhnout paty ? Nejspíše by to spravila třeba i procházka do Hořína ke komorám, ale to by se nesmělo stát to, co se stalo.

Jistě jste zaznamenali, že nám poslední dobou dost foukal vítr, což bývá taková předzvěst, že by mohlo být vidět teoreticky dále do krajiny. Ve skutečnosti to zase takový zázrak nebyl, protože zrovna Krušné hory z Mělníka byly vidět spíše jen náznakem, ale ono to nemusí být vždy na všechny strany stejné a byla tu i jiná motivace. Konečně, má poslední návštěva Vrátenské hory skončila pod vyjímečně uzavřenou rozhlednou a těch lákadel tu bývá v okolí více.

Navíc to není daleko, opět nemusíte brzy vstávat a byla tu určitá šance na spatření Krkonoš a snad i známých dominant na jejich nejvyšším pohraničním hřebenu, kde už se člověk v minulosti něco našlapal.

Dá se říci, že cesta po téměř prázdné suché silnici v krásném slunném počasí neměla chybu a překvapilo mě až značně zaplněné parkoviště pod rozhlednou. Turistická značka sice nekopíruje cestu do bývalého vrchního lomu, odkud je krásný dálkový pohled na rozhlednu, ale já si tu vždy připomenu časy, když jsme sem začali s kamarádem před 25 lety jezdit z vysílačkou pásma CB a ani jsme netušili, že tu za dva roky bude stát rozhledna.

Tehdejší správce měl pro naše hobby pochopení, a tak nám nejednou propůjčil v sobotu v podvečer od rozhledny klíč, ale ukázalo se, že anténa na stožáru upevněná u oplocení je rovnocenná drátové anténě v ochozu rozhledny a pobyt v autě byl větším komfortem. Navíc se přibývající telekomunikační antény nad ochozem stávaly stále větším zdrojem rušení, ale z hlediska zážitkového bylo několik nezvyklých nočních procházek do samotného ochozu krásným zážitkem.

Dnes se tu v letní sezóně pořádá pro veřejnost několik nočních prohlídek do osvícené krajiny Měsícem v úplňku, ale zkušenost ukázala, že nejlepší efekt to má za jasného a bezmračného počasí.

Pokud mě fascinovalo, že silnice dostala nepatrný sněhový poprašek až ve vsích na úpatí Vrátenské hory a samotný sníh ležel až na pláni před rozhlednou, tak v ochozu to byla radost, že jsou po dlouhé době vidět Krkonoše. Nebyl to žádný zázrak, ale ona fototechnika některé detaily odhalí až doma. V každém případě jsem nelenil a hned jsem v přeplněném ochozu začal fotit mobilem panorama v nejzajímavějším směru.

Měl jsem sebou ovšem i Canon a ukázal se z toho zajímavý souboj, kterým hodně zahýbalo proměnlivé počasí. Zatímco Canon má méně pixelů, ale zase umí objekty přitahovat mnohem více, než mobil, tak mobil umí bezchybná nepřiblížená panoramata a maximálně přitažené běžné dálkové snímky mají více pixelů, což znamená menší zrnitost obrazu. Jenže tentokrát hrálo i velikou roli samotné počasí.

Může se vám zdát, že je pořád stejné počasí, a že jsou vidět Krkonoše, ale znalý člověk si všimne, že tam prostě chybí ty stavby, které tam mají stát. Ty opravdu vylezly v nevalné kvalitě až později, když už se člověk chystal pomalu dolů a podařilo se je zachytit pouze fotoaparátu Canon.

Na tomto snímku doma vidím polskou chatu jménem Schrenica ( kopeček vlevo),která je na hřebenu jen kousek vlevo a výše ad naší Voseckou boudou.

Tady již zahlédnete skalku Violík a vpravo od ní je známá stavba tvaru písmene ,,L" , které se říká vysílač Sněžné jámy.

A pokud se nemýlím, tak tady nám vpravo na pozadí vykukuje Sněžka, která je z Vrátenské hory vzdálená cca 82 km . Následně sem dám dnes ještě několik fotografií bez komentáře a upřímně musím přiznat, že na článek už nemám dnes takový čas, jaký bych si přál. To je úděl těch ještě prací povinných :-).

Samozřejmě, že jsem tu stejně tak, jako ten Švejk rozmlouval s ( vojáky) lidmi z jakého jsou útvaru a tak :-). Skoro všechno v ochozu byla Praha, jedny Nebužely, a pak až níže u parkoviště jsem měl štěstí na dvojici z Lobče. A to bylo moc dobře, protože mi slečna hned vysvětlila, proč jsem v tamním pivovaru dnes neuspěl. Byl jsem tam moc brzy. Vracel jsem se tedy stejnou cestou přes Nosálov, abych se dozvěděl, že se otvírá tak ve 13 hodin. V současnosti se tu ve staré varně prodává pouze lahvové pivo, nebo pivo v petkách ( výhodné pro řidiče) a na posezení si budete muset počkat nejspíše do března.

Můj výlet pak ještě zahrnoval krásné Bludiště, ale dnes sem dám jenom několik málo fotografií z Vrátenské hory. Ještě bych měl dodat, že v pokladně na Vrátenské hoře se zase zvedl počet turistických vizitek pro váš turistický deník.

Pohodový šestý týden roku 2023 !