Je sice pravdou, že když někdo shání práci, nebo hledá nějaké studium, tak se dnes vrhne především na internet, nebo si nechá poradit od známých, ale občas se někde objevují i inzerce na bilboardech. Naše učňovské školství je po roce 1989 a zejména příchodu počítačů s internetem mediálně zvláštní kapitolou.
Nejprve se objevily nářky, že není o klasická řemesla již zájem, že se každý vidí nejlépe na židli za počítačem a ačkoliv takových reportáží v televizi mnoho nebylo, tak bylo vždy konstatováno, že taková je současnost. Veřejnost si pak právem mohla občas klást otázku : ,, Kdo tedy bude jednou ta potřebná řemesla dělat ?"
Na to hodně dlouho nikdo v médiích neodpovídal. Až o mnoho let později jsem se dozvěděl, že už je to zbytečný problém k řešení. Kdo bude dělat ona řemesla ? Přeci zručné a laciné pracovní síly z východu Evropy. Že prý to naše lidi vlastně ani moc motivačně neláká a někdy i nabízená mzda.
A tak docela rád vidím i bilboard, který nabízí možnosti vzdělání naši mládeži v prostorách továrny, která byla vždy určitým pojmem a je pro mnohé z nás vlastně i určitou nostalgií.
Vše se děje tak rychle, že člověk dnes už jen stěží stačí vnímat, jak vše vlastně historicky po sobě následovalo. Vždyť snad loni na podzim jsme ještě nosili vlastnoručně vyráběné látkové roušky a ani vám už neřeknu, do kdy se předpokládalo, že ranní měření teplot zaměstnanců před příchodem do práce covid - 19 jistě odhalí.
Na jaře již bylo z nařízení vlády nutné užívat chirurgické roušky, především respirátory a pomalu se začal zvyšovat mediálně nenápadně tlak na očkování i pro mladší ročníky s tím, že tu jsou nové virové mutace, které jsou nebezpečnější. Současně byly zavedeny samotesty, testovací veřejná místa, nebo v některých podnicích docházelo k hromadnému testování.
Tehdy jsem si uvědomil, jaká jsme vlastně pestrá komunita druhu homo sapiens. Někomu již docházela z toho věčného šťourání v nose trpělivost a lidem se nelíbila různá omezování osobní svobody. Hlavně nemožnost vycestovat do zahraničí apod. Zdraví bylo až někde dále na žebříčku hodnot, protože čím je člověk mladší a čím je sportovnějším typem, tím méně si připouští nějaký možný skrytý zdravotní problém.
První tedy byli ti, kteří se rádi sdružují k hromadné zábavě s různými přáteli a rádi cestují. Je teď jedno, zda jde o návštěvy všelijakých restaurací, hospod, kulturních podniků, nebo o soukromé mejdany v bytech. Častou odpovědí tedy bylo a je, že hlavním důvodem k očkování je osobní omezování příjemných aktivit. Později však přišla nová kapitola covidových dějin, kterou odstartovala již známá a nepříliš příjemná zpřísněná vládní nařízení.
Společnost se rozdělila na ty, kteří věří, že očkování je prospěšné, a na ty druhé, kteří si myslí, že je to všechno jen kšeft jistých společností a o zdraví tu vůbec nejde. Navíc se objevují i zprávy, kdy lidé vypovídají : ,, První dávka dobrá, ale po druhé už mi moc dobře nebylo." V současnosti to všechno nějak připomíná hon na čarodějnice a říkají to leckdy i naočkovaní jedinci.
Najednou není jisté, kdo vlastně má covid, kdo ho nemá a dokonce jsou pochybnosti, zda se k lidem z českých médií dostává celá pravda. Až dosud bylo paradoxně téměř jisté, že jedině člověk, který se nechal otestovat měl jistotu, že covid nemá. To naočkovaný jedinec okomentoval slovy : ,, Právě proto jsem se nechal naočkovat, abych už na žádná šťourání nikdy nemusel a nebyl jsem omezován. Za mě tečka." Kvůli neočkovaným se zase zpřísňuje.
Když tak přemýšlím, kdo má k nakažení blíže, tak mi vychází, že to je právě ta první skupina, která se kdekoliv ráda sdružuje a zejména v tomto období v uzavřených veřejných místnostech. Porovnejte to s lidmi, kteří nikam nechodí, neshlukují se a jejich činnost mimo domov a zaměstnání se odehrává téměř vždy v méně nebezpečných exteriérech. Konečně, zavzpomínejme, jak to kdysi začalo.
Myslím, že na zaplněných lyžařských svazích a hotelech v severní Itálii, odkud se vraceli nakažení jedinci k nám domů. Ti to měli tenkrát na talíři nejvíce.
Dále je zajímavé, jakým způsobem se vůbec přistupuje k léčbě. Kdosi to shrnul takto : Máš covid ? Dej si nějaký běžný lék, jako když máš chřipku. Když to ustojíš, tak je to OK. , když ne, tak pojedeš do nemocnice, ale to už bude pro tebe pozdě. Léky prý sice už nějaké snad jsou, ale prý moc drahé.
Zajímavé. Nebylo by logičtější, když je ta situace tedy tak krizová, kdyby se spíše dal důraz na velmi rychlou výrobu těch údajně spolehlivých léků, které jsou spolehlivější, než pochybné vakcíny s neznámými možnými vedlejšími účinky, kterých je potřeba několik dávek ? Nebo se budeme mediálně dohadovat, zda bude v nemocnicích více těch neočkovaných, či oněch očkovaných a sledovat kvanta grafů?
Pardon, už se nedohadujeme, ale ,,máme jasné viníky, proti kterým je třeba to stále utahovat, aby byly potrestáni ." A to přesto, že na rozdíl od první skupiny raději v tomto ročním období nikam do většího počtu lidí nechodí, když nemusí, protože nehodlají moc riskovat své zdraví. Může to být menším rizikem, než neznámá reakce třeba i nepříliš zdravého těla na jakousi směs látek.
Ne, nechci to už dále natahovat a krom toho si myslím, že určitě všichni máte internet :-) , a tam si můžete přečíst nejen články, které si snad mnohdy i odporují, ale můžete si přečíst i komentáře obou stran s velmi silným hodnocením. Dovolím si závěrem jeden z těch vzácnějších odkazů na článek, hrající spíše pro odpůrce vakcíny kterých opravdu není ( těch článků) na seznamu.cz mnoho. Obrázek s komentáři patří k reakci na dnešní většinový článek.
Aktualizace 5.11. ve 23 hodin : Nový lék údajně snižuje riziko úmrtí o 89 %.
Těší mě váš slušný zájem o téma a přidávám asi hodinu starou aktualitu :
Aktualizace 6.11. v 16.40 : A ještě něco v podobném duchu z ČR.
Možná, že už snad brzy přijde konečně doba, kdy si půjdeme do lékárny v případě včasného zjištění covidu pro nějaký prášek, jako dnes chodíme pro acylpyrin, či paralen. Vždyť žijeme v úspěšném vyspělém vědeckém světě 21. století, kdy jsme schopní leccos vyrobit a proti něčemu se zase bránit, nebo ne ?
Pěkný víkend !
Žádné komentáře:
Okomentovat