Na ty nejdelší výlety jezdím obvykle o letní dovolenou a v období Vánoc. Jinak tomu nebylo ani letos. Motiv mi dal další můj oblíbený časopis ČD pro vás, který při troše štěstí objevíte zejména začátkem měsíce ve stojanech v mnoha budovách našich nádraží, ale lze si časopis i objednat.
Jednou z mých oblíbených rubrik časopisu je pozvánka do nějakého kraje v ČR a nutno říci, že to ČD umí. Na prvním snímku je vždy výhled z nějaké městské, nebo nedaleké rozhledny, případně výhledového místa a v obrázku máte jednotlivé kopce a významné objekty popsány.
Z praxe totiž vím, že je sice milé koukat na nějaké hezké kopce, ale mnohem více si to užijete, když je znáte, víte kde leží a máte přehled o vzdálenostech a mapě. Druhá část pozvánky patří obvykle větší fotografii nějaké místní hezké stavby, výpisu všeho zajímavého, co můžete ve městě a v okolí objevit, a doplní to i několik menších obrázků.
Poslední část je odkrokována nějakou místní lokální tratí, kde jednotlivé kilometry doprovodí malý obrázek místa a jeho popis.
V říjnovém čísle byla pozvánka do Hodonína, rodiště našeho prvního presidenta. Sice jsem jej už v roce 1973 projel autem, když naší další zastávkou byly vykopávky v Mikulčicích, a rovněž i několikrát vlakem do Břeclavi, ale kam nevstoupí noha pěšáka, tam jako kdyby člověk nebyl :-).
Co je všechno v Hodoníně ? Už jsem to psal zde pod třetím obrázkem článku:
http://soutok.blogspot.com/2018/12/spolecnost-tereos-ttd-vyrobila-na-prani.html
Velkou nevýhodou je, že město toho v létě nabízí přece jen mnohem více a letní veselý bílý dlouhý den nemůže mít konkurenci. Jenže, nemůžeme přece pořád čekat jen na léto. A tak bylo třeba najít ještě nějaký další opravdový magnet.
Zde mi zase pomohl časopis Živá historie, který mi připomněl, že se chci také podívat k nejstarší církevní stavbě z období Velkomoravské říše, která leží jen relativně kousek od Hodonína. To byl tedy největší magnet mého výletu. Ovšem, pověstnou třešínkou na dortu byl i svět DAB+ a malé rádio nesmělo pro pokus chybět :-).
Cena výletu byla příznivá. Chtějte zkrátka tzv. Celodenní jízdenku za 579 Kč, která platí do půlnoci daného dne a můžete si přesedat a vystupovat, jak je libo.
https://www.cd.cz/typy-jizdenek/vnitrostatni-jizdenky/-25903/
Sice je ráno nepříjemná tma a člověk si vzpomene, že za pá dní budeme v těchto podmínkách muset fungovat, ale co se dá dělat ? Vstávání za světla v 9 až 10 hodin skončí.
Na výlet se však jezdí vždy lépe a přináší to nové poznatky.
Jedete tedy opět populární spojí v 5.40 ( rychlík Střekov) do Kolína, kde jste v 6.40. Tam si můžete koupit noviny, časopis, projít ven apod. V 7.02 odjíždí rychlík na Varšavu, kterým jsme jeli v létě do Ostravy. Pokud nejste v kupé, tak můžete koukat na internet.
Tyto vlaky jezdí již po celém koridoru velmi často rychlostí 160 km/ hod, což můžete sledovat na informačních panelech. Už v 8.44 vystupuji v Olomouci, kde mají pěkné nádraží, vyjdu i před něj a přesvědčím se, že toto krásné město je zcela bez signálů DAB+.
Jezdí odtud pravidelná linka po trase Olomouc- Přerov-Hulín-Otrokovice-Hodonín-Břeclav- Šakvice- Brno dolní nádraží. Spěšný vlak odjíždí v 9.09 a v 10.14 jsem již v Hodoníně
Červená značka mě vede do nějakých uliček a začínám se obávat, že chce snad obejít centrum. Skutečně se vracím na velkou třídu, kde bych jinak obešel významné IC ( Hodonín má dvě, ale druhé je na značce) u místní knihovny. ,,Přijdu hned" praví cedulka. Na toto jsem již opravdu alergický a dokonce i z Mělníka ( ne z infocentra !!). Daleko od domova, potřebuji pohledy, vizitky, možná informace a ztrácím drahocenný čas. Otevřeno do 12 hodin.
Za 15 minut se objeví paní, kývne na mě a stále kašle. To je tedy paráda, tak já riskuji chřipku. To by lidé kolem mě, včetně mě měli radost. Ptám se na případné pohledy, nebo dokonce vizitky slavné stavby na Slovensku, která je odtud jen 9 km za řekou Moravou.
,, Co myslíte ?" Kriste, startuji tablet a je to nekonečné. Nepamatuji si totiž název obce, ani památky. Jak tahle paní může pracovat v IC, když tohle neví??!! Na druhou stranu se vám možná již někomu stalo, že jste hovořili s člověkem, který se doslova přiznal, že to dělá jen jako práci, ale jinak ho to nebaví a nezajímá. To je pak tragedie.
Přitom kdekdo by to dělal lépe, ale nedělá, protože za to nejsou žádné slušné peníze.
Nabírám téměř 30 minut zpoždění a již si to valím k nejhlavnějším památkám, jak říkají občané některých částí Moravy.
Mezi ty památky patří hlavně kostel sv. Vavřince, ale především místní radnice a zpívající fontána. Fontána je však dle očekávání vypušťena a na zvonkohru z radnice čekat téměř hodinu nebudu. To již mířím na Slovensko. Samozřejmě vyndám již před mostem přes řeku Moravu rádio a testuji, co vše se mi po ,, velkém pátku" podaří zde zachytit. ( minulý článek)
Na jednom místě před mostem, na mostě a na slovenské straně řeky jsem opravdu nascanoval ČRo-DAB+ na kanále 12D, ale nejsem zde jen kvůli tomu. Zelená značka k obci Kopčany pokračuje otevřenějším terénem podle řeky a přichází další předpokládaný záchyt. Na 12C tu jede signál z bratislavského vysílače Kamzík. Ještě nejsem spokojený. Přichází mírná zákruta řeky a je to tu.
Nějakých 99 km odtud na věži Donau-Tower ( Soutok ve Vídni, červenec 2015) ve Vídni je zatím jediný pořádný rakouský multiplex 11C a já už to mám komplet. Více toho zde zachytit ani nešlo. Po našich a německých stanicích, se tedy do seznamu zapsaly i stanice slovenské a rakouské :-).
https://www.ukwtv.de/cms/slowakei-dab.html
https://www.ukwtv.de/cms/oesterreich-dab.html
Kostel sv. Vavřince.
radnice
fontána
most přes řeku Moravu.
Přecházím řeku, které se nemohu nabažit. Vždyť je to po Labi a Vltavě naše třetí největší řeka, která je dnes i řekou hraniční. Přijde vám, že je v ní málo vody ? Bude bohužel dlouho trvat, než se řeky vrátí do normálu. Vidíme to doma u kachýnek vedle našeho autobusáku, kde pod mostíkem není stále voda. Navíc si vzpomeňte na léto 2016, kdy jsem fotil tuto řeku z mostu u Hohenau na Moravském poli.
Před sebou vidím dvojici osob a již jsem zvědavý, zda jdou také do Kopčan, zda také přijeli vlakem a z jaké jsou dálky. Mimochodem, trochu si tu připadám, jako u nás na cyklostezce u Vrbna, před jejím vyasfaltováním :-).
Přicházím ke dvěma mužům a starší říká něco ve smyslu : ,, Tak z ďaleka prichádzáš chalane ?" :-) To jsou místní z Holíča. Najednou mi dochází, že tohle Slovácko je vlastně rozděleno od 1.ledna 1993 jenom administrativně, ač zdejší území za řekou bylo v dobách společného státu slovenské. ,, Znáte Jožku Kotůlku ze Skalice ?" vzpomínám na spolubojovníka ve zbrani :-). No jistě že ne, po těch desetiletích, ale náhody se někdy dějí. Oni se vlastně pořád dějí, protože vše vzniká na základě nějakého rozhodnutí a setkání.
Tahle slovácká řeč, kterou tak rád slyším od 80. let je mnohem bližší k té naší, než ke klasické slovenštině. Měl jsem opravdu radost, že jsem kápl na tyto lidi, protože byli velmi družní,starší pán kdysi v Mělníku pracoval a vzpomínal na naše víno jménem Ludmila.
Bylo vidět kde žijí, protože je velmi zajímalo i to, jak je to u nás. Ostatně, na Slovensku se platí Eurem, a když je slovenský Holíč od našeho Hodonína vzdálený pouhých 5 km a jezdí tu autobus, tak jsou samozřejmě občas i u nás.
Rozuměli jsme si naprosto ve všem, a teď nemyslím jenom řeč :-). Cesta nám krásně ubíhala a já navíc získal dva skvělé průvodce. Od nádraží ČD je to totiž ke Kostelu sv. Margity Antiochijské po značce nějakých 9.8 km a díky průvodcům to bylo asi jen 8.4 km. Sice jsme zablátily boty, ale jak starší muž řekl : ,, Nejsme přece nějací manekýni ", tak jsem se rád vrátil do vojenských let.
Konečně, oni to mysleli se mnou jedině dobře. Čím dříve budu zase zpět v Hodoníně, tím dříve přijedu domů a ještě užiji večer.
Kostel v obci Kopčany.
Kostel sv. Margity Antiochijskej.
Strom vysazený na počest 100 let státu Čechů a Slováků.
Pán byl dokonalý znalec místního prostředí. Dozvěděl jsem se, že toto je ještě nějaký pozůstatek domu, kde bydleli hospodáři v časech, kdy Morava ještě nebyla regulovaná a tvořila zde meandry. Prý se říká, že mohl být dokonce zmíněný kostelík na západním břehu řeky. Prý tu tehdy sídlilo i obrovské množství kachen a dalšího ptactva.
Význam této památky nabývá na síle. Jak vidíte, tak z Mikulčic sem má vést přes řeku Moravu lávka, která má být hotová příští rok v srpnu. Nyní se buduje i nějaká nová a přímější komunikace směrem k Holíči.
Cesta do Holíče by moji procházku již velmi protáhla, focení by nemělo smysl a zbytečně bych měl starosti i s návratem. Muži si se mnou ještě ťukli vynikající domácí slivovicí, popsali mi, co vidím na obzoru, ukázali cestu a odebrali se udělat směrem k řece ještě malý ohýnek a cosi opéci.
Ještě jednou jsem jsem jim za vše poděkoval , zavzpomínal kromě nich na příjemného kamaráda ve zbrani, který odtud pocházel a uvědomil si, jak různorodá společnost člověka obklopuje na všech místech, kde se zrovna vyskytne.
Holíč a v pozadí Karpaty.
Digitální zoom je bohužel méně kvalitní ....
..... ale kdy se to povede vidět po dlouhé době zase nádherný pravoslavný kostel ?
Krajina je tu krásně otevřená s dálkovými výhledy na Karpaty. Zrovna mě tak napadlo, že zde v Mělníku máme pocit, že je ten východ a Slovensko strašně daleko a Euro si spojujeme s nedalekým Německem, případně Rakouskem. Přitom se ranním vlakem dokážeme dostat už dopoledne k řece Moravě, která je takovým klíčem zase ke druhé straně.
Je sem přitom paradoxně lepší a rychlejší spojení, než na Ašsko ( léto 15, nebo 16 ?) a také na Domažlicko ( loni). Tam nás navíc obklopuje pásmo hor, které tu mají možná malinko odstup. Inu, koridor a 160 km/ hod je znát.
Závěrem jsem ještě vyfotil holíčské letiště a zavzpomínal na scénu práškovacího letadla v komedii Vesničko má středisková.
Kolej sice spojuje obě města, ale provoz je jenom autobusový. Trošku škoda.
Celkem jsem nachodil necelých 18 km a asi dva km uspořil. Poslední benzina před hranicí.
Kolik za to chtějí :-)?
Že já nepřijel svým skvělým tankem T- 34 :-).
Administrativní hranice a geologické body mají něco do sebe.
Není to krása ? Jak nám ty pivovary jenom vzkvétají.
Stadion Václava Nedomanského, který byl snad prvním hokejistou ČSSR v NHL jsem objevil náhodně. Pokud jste chtěli vědět v 70. letech 20. století, jak je v tamní lize úspěšný, bylo třeba naladit stanici Hlas Ameriky..
https://www.youtube.com/watch?v=8-5x5p3VrDA
Dnes mi přijde, že jsme již vším tak nějak překrmení a je všeho příliš, ale tenkrát mladí lidé tak nějak užívali krásnou pop- muzic i rock, úplně jinou a lepší formuli 1 , než je dnes a měli jsme snad lepší i ten fotbal a hokej. A když nám část toho někdo bral, tak jsme si ty informace opatřovali prostě jinak. ( seriál Rádio včera i dnes z listopadu 2011)
Kdybych přišel do Hodonína o 15 minut dříve, tak jsem mohl být už ve 20.15 doma. Nebyl a nemohl jsem se rozloučit s pohledy na krajinu, která byla svojí rovinou a horskými velikány na pozadí ( škoda té viditelnosti) tak nějak příjemná a díky vzdálenosti od domova nesmírně vzácná. Na druhou stranu již přebrala svoji vládu tma.
Málokdo ví, že barvy lokomotiv ČSD nebývaly v minulosti náhodné. Červená barva patřila střídavé trakci 25 kV a zelené elektriky zase trakci stejnosměrné 3 kV. V severní části území se používá trakce stejnosměrná a v jižní střídavá.
https://www.szdc.cz/o-nas/zeleznicni-mapy-cr.html
Čtvrtý odkaz shora (PDF) ukazuje trakce, počet kolejí atd.
Odjížděl jsem v 16.28 do Břeclavi, kam jsem přijel v 16.40.
U řady stanic ČD je plno prázdných cyklověží ( na obrázku Břeclav). Na druhou stranu dnes není třeba tahat svá kola. Ta si můžete za příjemný poplatek a vratnou kauci půjčit ve stanici ( článek o cestě na Moravské pole ,červenec 2016)
Tady je rekonstrukce nádraží a já čekal do 17.05 na EC Metropolitan z Budapešti do Prahy. Dole máte vlak, který jede naopak z Berlína do Budapešti a je plný. Vše tahá lokomotiva řady 380, což je náš tuzemský nejrychlejší stroj.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_380.
Vlak stavil pouze v Brně, v Pardubicích, Kolíně a v Praze. Co je mi platné, že jsem byl už v 19.30 v Kolíně, když poslední sobotní vlak na Mělník a do Ústí jel v 19.15 . Chápete ten smysl a tu návaznost ??? V Praze jsem byl ve 20.05, a protože nejlepší vlaková návaznost mi ukazovala spoj ve 21.47 z Prahy přímo do Mělníka s příjezdem ve 22.50, tak jsem ještě obětoval 62 Kč na lístek za metro a na autobus ve 20.30, který jsem naštěstí stihl.
Je to tedy pěkné kodrcání tím číslem 369, ale člověk byl aspoň už někdy ve 21.30 doma.
A co vy, nevyrazíte se někam protáhnout a třeba si i rozšířit obzory ?
V loňském roce jsem se na Soutoku snažil udělat takový silvestrovský pohled, kde jsem chtěl nějak provázat téma silvestrovského ohňostroje a různých hvězd a hvězdiček širokého spektra hudby, kterou si rád poslechnu.
Je možné, že když budu mít čas a chuť, tak třeba ještě složím nějakou novou pohlednici, ale to přece není podstatné. A tak vám to spíše napíši.
Přeji vám čtenářům Soutoku, aby jste za rok mohli říci, že je vám fajn, že vás nic nebolí, že máte ještě dost elánu na hezké věci, a že ten rok vůbec nebyl špatný.
Váš Soutok.
Žádné komentáře:
Okomentovat