Říp je krásný v každé roční době.
Asi se mnou budete souhlasit, že největší současnou technickou masovou vymožeností je chytrý mobilní telefon a mnozí lidé si život bez něj nedovedou již ani představit. Pamětníci vědí, že ty první přístroje byly obřích rozměrů, byly velmi drahé, objevily se tu tak někdy v roce 1995 a zejména v podnikatelské sféře.
Učitelka ve škole pak jistě žákům vysvětlí, že do dvou let došlo k minimalizaci přístrojů i cenové dostupnosti širším vrstvám obyvatel a možná přidá i to, že dnes jsou kvůli nezbytné čitelnosti displejů chytrých telefonů opět o něco málo větší. Něco vám však učitelka nikdy neřekne, ale Soutok ano :-).
Pro mě je to totiž dost podstatná věc a významnější, než bych sám kdysi očekával. Lidé se věnují mnoha zájmům a pokud nás ty zájmy nějak nezajímají, nebo je někde na veřejnosti nepotkáte, tak o nich ani nevíte. Co vám říká slovo radioamatér ?
Většina lidí si možná představí blázna, který vstane ráno ve 3.30 hodin jenom proto, aby zapnul vysílačku a díky podmínkám pod rouškou tmy navázal nějaké spojení s cizím člověkem z USA, nebo třeba z Brazílie, a na památku tohoto spojení si nějak poslali vzájemně ozdobnou QSL cards.
Jenže to byli právě nadšenci radioamatérství penzijního věku, kteří využili toho, že k nám bylo již také možné dovézt ze zahraničí občanské radiostanice ( vysílačky), které pracovaly s malým výkonem, nebylo na jejich provoz potřeba žádného oprávnění a placený telefon, tak získal zdánlivě neohrabaného, ale v médiích nepříliš oblíbeného neplaceného konkurenta.
S vysílačkou jste se sice nikam do práce, nebo do nemocnice nedovolali a pokud jste neměli známého zasvěceného člověka, tak jste o její existenci ani nevěděli, ale byla to věc neskutečného významu. Již při samém skokovém ladění po kanálech ( pásmo kolem 28 MHz) jste zjišťovali, jak je ten náš život široký.
Na jednom kanále se bavily dvě ženy o nějakém kuchařském receptu, na jiném si povídala banda chlapů, jako kdyby seděli v hospodě u piva, na dalším navigoval dobrovolník kamioňáka při průjezdu Mělníkem, na dalším si někdo žádal otevření vrat u garáže, aby nemusel při příjezdu domů vůbec zastavit.
Z Pražské vyhlídky je krásný výhled do daleka i na sousední obce. Pod námi je Ctiněves, místo které má k pověsti o praotci Čechovi nejblíže. Mimo záběr vlevo jsem ke své radosti zde objevil i chmelnici.
Protože si lidé kupují nové věci a starých se zbavují, tak je někdy věnují těm nezasvěceným, kteří mají možnost proniknout o něco dále do vědomostí. Někoho to osloví a jiného vůbec. Pro jednoho radost a pro druhého ztráta času a zbytečnost. Ti nejvíce zapálení pak zkoumali, kam až se dá takovou stanicí domluvit, poznávali se na různých oficiálně vyhlášených srazech, vznikaly po celé ČR kluby a také různé akce společenského a soutěžního významu.
https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html
Ne každý zapálený člověk však bydlí tak dobře ( mnohdy je to přesně opačně), aby měl možnost se slyšet a mluvit z domova s těmi lidmi, se kterými se domluvil třeba váš soused z jiné části města, kterého jste často znali z nějakého srazu.
I tady se to dá hodně přirovnat ke sportu. Někdo si chtěl po vysílačce jenom třeba pokecat s nejbližšími sousedy, ale značná část lidí neodolala a aspoň jednou jela někam na kopec, aby se ke svému příjemnému až euforickému překvapení dozvěděla, do jakých dálek jsou až někdy schopní se domluvit.
To právě neměli rádi ti nezasvěcení, když se navečer objevili třeba na vršku známého kopce Nedvězí a naše odpověď zněla, že se někdy domluvíme jenom třeba tři kilometry daleko a jindy a jinde to může být i 200 km. Nelíbilo se jim to, ale bylo to tak, a bylo třeba o věci aspoň něco malinko vědět.
Proč to tady všechno píši ? Protože to má všechno souvislost s určitým druhem zábavy lidského dobývání, která ve vás nějakým způsobem může v určité formě přetrvávat a je zcela jedno, zda máte v ruce rozhlasový přijímač, nebo nějaký jiný přístroj, který vám něco ukazuje.
To znají ostatně například mladí motorkáři, sportovní cyklisté, či automobilisté, kterým občas ten tachometr nedá spát, a takových odvětví najdete spousta. Horolezec chce vystoupat výše, turista zase třeba ujít co nejvíce kilometrů, cyklista se také rád pochlubí občas slušnou porcí najetých kilometrů, a tak by se dalo nějak pokračovat.
Takovou hračkou může být právě i ta mobilní aplikace pro hledání kopců. My víme, jak se jmenují, ale jsme zvědaví, zda je aplikace opravdu a správně zachytí. A aby toho nebylo málo a bylo vše ještě zajímavější, tak nám úspěchy podává osud někdy po kouskách, abychom si je opravdu užili a nebyli jsme hned věcí nabaženi.
Parádní chatu na Řípu snad nelze nevyfotit a tentokrát mi přinesla pěkné překvapení. Ostatně, jsem rád, že mě před několika málo lety napadlo usednout i do jejího nitra ( jeden vánoční článek).
Proto jsem tu začal tou vysílačkou. Když zjistíte, že se dají na kopci ulovit dálky, tak si myslíte, že na krásném otevřeném místě v požadovaném směru budete mít také úspěch a ono přijde zklamání. Očekáváte, že budete slyšet rozhovory na Šumavě a nejvzdálenější hovor máte na kopeček nad soutokem Sázavy a Vltavy.
Jenže jste na stejném místě za týden, úplně cítíte, že tam je něco signálem z větších dálek a najednou zjistíte, že se nemýlíte a mluvíte s někým až od Tábora. Je to ale maximum ? Není. Přijdete třetí víkend a mluvíte na šumavský Svatobor u Sušice. Prostě máte štěstí, že tam je někdo stejně praštěný tak, jako vy :-).
Podobnou zábavou v těchto pro různý příjem neúspěšných dnech je aplikace na určování kopců. Najednou zjistíte, že je úplně jedno, zda je kopec vidět, nebo není a musíte se smířit s tím, že je někdy o nervy to i jen nějak přibližně nasměrovat, aby se to blížilo skutečnosti, ale protože ty směry i kopce znáte, tak zase zkoumáte, který se vám tam jménem i se vzdáleností a případnou nadmořskou výškou ( dle nastavení) načte.
Malebný kopeček uprostřed snímku je již našim čtenářům známá Sovice s vinným svahem roudnické révy. Níže pod kopcem se nachází několik malebných vísek i chatových kolonií a na levém břehu řeky Labe pak vede cyklostezka do Roudnice nad Labem a Hamburku. Na druhou stranu samozřejmě do Prahy a k prameni řeky Labe v Krkonoších.
Protože mi ten Říp fakt letos už moc chyběl, tak tu byl konečně důvod tam jet. Přece jen je to zase výše než Mělník, není to daleko, je tam příroda a můžu tam otestovat dvě mobilní aplikace. Kompas v mobilu mi potvrdil, že je to tam tak, jak se o Řípu tvrdí.
U kapličky ukazoval sever správně, o dva metry dále se už otočil o 180 stupňů, aby se později zase natočil správně. Také nadmořská výška si dělala co chtěla, ač u mělnického zámku dala těch správných 220 m.n.m. Tady u kapličky najednou vykouzlila dvakrát 476 metrů, ač má být 455 a někde se uvádí 461. Jsou ty mobilní aplikace opravdu k něčemu, nebo jen hračky ? Člověk to stejně musí pořád doma porovnávat s vrstevnicemi map.
Výhled občas utvářel dramatické scény. Snad deště na Karlovarsku.
S kopci to bylo obdobné. Vrch Raná byl vidět celou dobu a teprve v podvečer se zobrazil na displeji mobilu opět až na Pražské vyhlídce. To již byly ve svitu slunce vidět bídně i Krušné hory. Byl jsem zvědavý, zda aplikace také dokáže určit kopce vzdálené více než 50 km. Asi ano, protože jeden měl hodnotu přes 50 km, ale i ta viditelnost je prostě tristní. Jsme opět u toho. Dostávám to znovu po malých dávkách tak, jako před 20 lety.
Z Brabčova jsem viděl jenom Vrátenskou horu, tady se načetl později Bezděz, Rálsko, dokonce Klíč, ale na vzdálenější zápis Ještědu si budu muset s napětím počkat. Ono se to totiž k večeru nějak celkově vše vylepšilo a vyjímkou nebylo ani rádio, které zachytilo konečně i pohraniční bavorské multiplexy. To vše však přišlo již příliš pozdě a bylo třeba se vrátit domů.
Příští víkend v sobotu je ještě relativní klid, ale pak by již 26. června měl být Mělnický hrozen, tak si hlavně přejme příjemné počasí a snad i v této flexibilní době volnou sobotu.
Tak to je moc fajn! My jsme ještě tento rok snad ani nikam nevyrazili a doufám, že už se to brzy napraví, protože nám z toho domova jde pěkně už hlava kolem :) Co je ale na tom to nejhorší je to, že jsme si nedávno zjišťovali, že snad některé hospody nepřijímají samotesty a musíte si dělat ty ofiko... Co my ale budeme tedy teď doma dělat s těmi antigenními ? To je máme jako vyhodit? Nehoráznost.
OdpovědětVymazatTak to se tedy nedivím, že jde z toho člověku hlava kolem. Mnohdy nepochopím, že se někdo dokáže zavřít na dva až tři dny doma, aniž by si vyšel ven. Procházky do blízkosti bydliště mají sice něco do sebe, ale občas to chce jet někam dále. Žijeme v době, kdy to, co se včera vyhlásilo nemusí již zítra platit. Musíme to tak brát a opravdu se může stát, že nám zásoby něčeho můžou být na nic.
Vymazat