V sobotu se šel za velmi vydařeného počasí již 38. ročník turistického pochodu Mělnický hrozen. Jeden z účastníků přijel z Velkých Opatovic na Malé Hané. Na účastníky pochodu čekal navíc průjezd několika autoveteránů a na mě i Renault 8 :-).

 

Když se o někom řekne, že je to příznivce turistiky, tak je to neskutečně široký pojem. Značná část turisticky, či snad spíše výletně založené populace si libuje v individuálních, či rodinných akcích a jejich touha po cestování je různá. Pak je to skupina lidí, kteří zase naopak vyhledávají někdy i slavné masové pochody různých délek, aby zase zažili úplně jinou až společenskou atmosféru a mohli říci, že se daného podniku účastnili a okomentují ho.

Další skupinou jsou lidé, kterým není ani jeden z obou druhů turistiky cizí a občas třeba od individuální akce přeskočí k masové. Nakonec musím zmínit ty, jimž je turistika skutečným koníčkem, mnohdy jsou přímo součástí nějakého KČT, poznávají často společně různá místa a právě díky jejich aktivní činnosti a obětavosti vznikají pro šírou veřejnost právě ty časem periodické a slavné akce, kterým lidově říkáme pochody.

Ani mělnický KČT není vyjímkou, a pro šírou veřejnost dvakrát v roce pořádá masovou, či  společenskou akci. Zimu nám tak zpestřuje Zimním přechodem vrchu Nedvězí a v červnu tu máme Mělnický hrozen.

Ani letošní rok nebyl vyjímkou a před zájemci tu byl v nabídce již 38. ročník Mělnického hroznu. Mělnický hrozen je zase úplně jinou akcí, než Zimní přechod Nedvězí a není to jenom počasím. Dostavíte se v libovolný čas  v rozpětí 6.00 - 10.00 na autobusové nádraží, zapíšete svá data kvůli diplomu, cestovnímu rádci s okénkem pro kontrolní razítka  a odznaku s diplomem v cíli, a jen osud rozhodne, kolik pěších spoluúčastníků, odkud, jakého věku, apod. s vámi zrovna v daný okamžik vyrazí na trasu, nebo kde se potkáte.

Bývá naprosto běžné, že mnohé části trasy jdete zcela osamocení, pokud sebou nemáte společnost a jinde vám naopak osud nabídne společnost zcela cizích lidí, se kterými si však velmi často v oboustranně příjemné atmosféře sdělíte i řadu zajímavých věcí. Tím se vlastně jedná o velmi pestrý pochod, protože přírodu zřejmě nejlépe cítíme individuálně, ale jakékoliv zpestření je radostí.

Trasa všech tras vedla klasicky podle parku a říčky Pšovky až k supermarketu Eva, odkud pokračovala po chodníku až na okraj chloumeckého lesa. Příjemný větřík a občasné mráčky byly pohlazením. Odtud  vedla účastníky delších tras žlutá značka lesem kolem střelnice, aby vás protáhla polní cestou kolem krásné ZŠ ve Strážnici a jen asi 100 metrů před menhirem u silnice do Chodče vás vzala vpravo na krásnou eurosilničku s výhledy vedoucí do obce Vysoká.

Tentokrát jsem dálkové záběry před Vysokou vypustil nejen proto, že moc daleko vidět nebylo a jistě jsem je tu už v minulosti presentoval, ale i proto, že i taková docela obyčejná polní cesta kdesi na poli má své kouzlo a dokáže v člověku vyvolat i řadu vzpomínek.

Právě zde jsem si trošku popovídal s prvními souputníky, kterými byla mladší dvojice z Mělníka a bylo to spíše takové milé. Každý někde pracujeme, každý tam někde u toho druhého někoho zná, každý se tomu cestování i turistice věnujeme jinak, a každý máme nějaké zkušenosti, které si můžeme vzájemně sdělit.

Vysoká patří k těm výše položeným místům našeho okresu, bývá z její blízkosti krásný pohled do okolí a zejména mladé rodiny s dětmi projíždějící zde na jízdních kolech, se rády zastavují v místní cukrárně Arnika.

 Řeknu vám, že je to krásný pocit svobody, když si jen tak za krásného dne při sluníčku jdete obcí a pozdravíte se s úplně cizí rodinkou na kolech, kde všichni svým úsměvem prozrazují, že právě v tuto chvíli mají obrovskou radost ze života a částečně je to i díky vám. Pouhé pozdravy mezi lidmi dělají na cestách v přírodě moc a rozhodně jimi nešetřím.

Mladší generace je totiž leckdy na pozdravy trošku skoupá a možná si i myslí, že jde proti jenom tak nějaký otrávený dědek. Jenže, pak stačí jeden úsměv a docela obyčejné vodácké ,, Ahoj lidi !", a úplně vidíte, jak u všech stoupne nálada snad o 100 procent. V přírodě to jde.

Bohužel mi tentokrát Vysoká přinesla určitou směsici pocitů. Představte si, že jste asi dvě hodiny na cestě, máte za sebou 10 kilometrů pěšky a potkáte bývalého známého z práce. Až potud je to jistě veselé zpestření. Jenže se pak zeptáte ještě na jiného kolegu ze starších časů a jeden z těch starších kamarádů vašeho známého vám řekne : ,, Teď zrovna umřel. Tam v zatáčce na info panelu má parte. Můžete se tam podívat. " To je prostě život.

Na okraji Bosyně byla kontrola na trase, která pro mě osobně byla ještě větším přínosem, než bych vůbec očekával. Červen máme na Mělníku spojený s autoveterány v kempu, či na Blatech, nebo i s Mělnickým okruhem ( články zde), a najednou taková krásná auta jedou kolem vás, aniž by je člověk vůbec očekával.

Když se kolem míhal snad dokonce Ranault 8, tak už jsem to nevydržel a rychle jsem vyndaval foťák. Snad na poslední chvíli bez ostření jsem to stihl. To bylo radosti. Pamatujete, jak jsem tu psal, že bych chtěl také jednou v kempu mezi autoveterány vidět bugatku ? A splnilo se to již snad za rok na prvním Mělnickém okruhu v roce 2018 ( články zde). Pak zase někde píši, že bych chtěl vidět Renault 8. No to byl zážitek. Je to tu :-)!

https://cs.wikipedia.org/wiki/Renault_8

Čím je pro mě Renault 8 tak vyjímečný ? Téměř každý jsme někdy dělali autoškolu a mně dodnes uvízlo v hlavě něco, co dnešní mládež bere tak, jako naprostou samozřejmost. Co ? Pohled z kokpitu jedoucího závodního vozu na závodní dráhu. To má generace viděla prvně v kině Oko ( pozdější Sokol) ve filmech Grand Prix a Le Mans. Později samozřejmě v televizi v závodech formule 1.

Jenže, právě i v té autoškole ( dnes budova u pošty, kde máte noční podniky pro mládež, večerku Žabku atd.) nám pan Krejča tenkrát pouštěl čelní pohled právě z tohoto vozu. To je prostě ta nostalgie života :-).

Abych se však vrátil k té turistice, tak zde byl na kontrole nejen místopředseda KČT Mělník pan Večl, který samozřejmě již něco viděl a díky mým výletům z dovolené, které tu obvykle v červenci prezentuji tak, jako pozvánku ke krásám kolem nás, tak jsme si měli co povědět a byla na to opravdu nálada na obou stranách, jak se zdálo.

V Bosyni jsem potom třeba i vyfotil roztomilé kozenky, ale pořád nechápu, že sem dávám fotky o 106 a mých náhle opět volných celých 15 GB objemu, zůstává najednou už snad dva měsíce neměnných. Nechápu to. Že by snad něco skrytého od Romana ? Fakt nevím. V každém případě jede letos Soutok 10. ročník, někdy až skoro stojí a ani já sám nad tou svojí činností moc nepřemýšlím. 

Poslední dobou jsou občas někde u nějakých článků od nějakých lidí zřejmě i z jiných míst ČR nějaké komentáře, ale fakt do toho moc nevidím :-). Za Bosyní jsem došel dvojici mužů z Prahy, kteří se podivovali, že tu už nefunguje ta krásná restaurace na konci Bosyně, kterou využívali hodně cyklisté. Tak jsem jim řekl, že to tu není již hezkých několik let a řeč přešla na Prahu a krásy jejich zalesněných parků v severních okrajových čtvrtích.

Na Harasově jsem toho v minulosti nafotil dost a nikdy se to neokouká. Aspoň ten hlavní objekt fotografů.

Zde mělo kdysi sídlit také mělnické CHKO Kokořínsko, ale to nakonec zůstalo na velmi pěkném městském místě pod restaurací  Dobrý Kanec ( bývalé U Beníšku). Dnes je tu významný penzion zřejmě první kategorie s parkovištěm, kde je jednotná cena 50 Kč na den.

http://www.harasov.eu/

Není divu, vždyť je tu koupání, ubytování, obědy, večeře, občerstvení, upomínkové předměty, prostě tak, jak se sluší. Už ne jenom Krkonoše, Jizerky, Šumava, ale také i po zásluze prostě Kokořín. Vím, že se nám pamětníkům ten přílišný život moc líbit nemusí, byť v jistém směru ano, ale to už je život.

Zde si mí náhodní turističtí přátelé z Prahy vzpomněli, že toho spolu dost už obrazili a společnou fotku z akce ani pořádně nemají, tak jsem rád vyhověl. Konečně, dělám tu svoji tradiční oblíbenou neobvyklou reportáž z akce a vlastně jsem tentokrát vypustil na snímcích lidi turisty. To je tak, jako Tour de France bez cyklistů :-).

Pak už přišla má samostatná a oblíbená pasáž nad nádrží u mlýna Štampach. Krásné místo.

Tento skalní mlýn pod hrází rybníka také rád ze zvyku fotím. Tentokrát jsem tu pro ten záběr musel sehrát malou schůzku s  po pivu lehce rozjetou partičkou mladíků z Trutnova a trošku něco říct o Krkonoších. Strašně se divili, proč si každý myslí, že jsou z Prahy :-)?  Považte ale, že se mě zeptali, co to je zde ve skále za místnosti a potěšilo je, když jsem jim osvítil, že zde býval skalní mlýn.

Všude jsou vidět náznaky pokliček. To je prostě pískovcové Kokořínsko. Zde jsme již jen kousek od vlakového nádražíčka Lhotka ( dnes součást administrativně nové osady Lhotka Důl). Zde jsem se potkal s téměř utíkajícím a možná nejvzdálenějším účastníkem Mělnického hroznu. ,, Jsem z Velkých Opatovic . Kde to je ? No, Malá Haná. Ano, je tam kousek i Jevíčko. Jel jsem sem opravdu  tři hodiny vlakem a přestupoval v Kolíně. No nic, já valím." - ,, Tak val. Určitě asi na vlak :-)"

Nevyfoťte tu krásu našich domácích skal.

V interiéru skalního bytu jsem už asi 5 let nebyl, tak jsem si dal exkurzi a potěšil se i z plastové krávy, která dělá několik posledních let radost hlavně dětem. Záběry z interiéru se nemají publikovat, jde o balanc na hraně autorského zákona a je zbytečné si dělat problémy. Zajeďte si sem. Vstup je pouhých 20 Kč.

Pak už jsem se zase vracel místy, kam jsem se hlavně v dětství něco nachodil a odkud je hezky vidět nejen na naše město.

Předloni bylo obilí touto dobou nějaké zlatavější a mně se vybavil film Gladiátor, kde se hlavní hrdina vrací z tažení domů a dlaní za zvuku podmanivé melodie rozráží klasy. Teď jsem se také vracel domů, ale nějak mi ta pole připadala méně barevná :-).

Asi v těchto místech jsem kdysi na tomto pochodu fotil takto velmi starého pána, který trpěl těžkou nemocí, a kterému byla turistika vším. Přijel až z Čáslavi. Dnes jsem zvolil mládí a vůbec musím říci, že tentokrát dle mého dojmu snad i ti mladí lidé převládali. Nebo je to tím, že je čím dál více lidí mladších, než jsem já :-).

Má oblíbená věta. Co by to bylo za dokument, kdyby tu chybělo nějaké zvířátko.

Víte, jaký je rozdíl mezi tím pohledem vlevo a tím vpravo ? Ten vlevo je ze skalního bytu ve Lhotce a stál pouhých 7 Kč. Ten vpravo stál 40 Kč a je z výdejního okénka penzionu na Harasově. Jak vidíte, tak tam měli i turistickou vizitku do turistického deníku a zvlášť bych si dovolil poukázat na dva krásné odznaky KČT Mělník.

Aktualizace 28.6. ve 22 hodin: Dnes jsem se dozvěděl, že nezvyklá cena pohledu s Harasovem je dána tím, že se prý vlastně jedná o charitativní akci ve prospěch již dlouho opravovaného hotelu Harasov, jehož záchrana prý začala na poslední chvíli. To je právě to známé nebezpečí u chátrajících, nebo přírodním živlem postižených budov, kdy už statik může nařídit jedině stržení budovy.

Když se podíváte vůbec na historii KČT u nás, tak tam Mělník nikdo řešit nebude ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Klub_%C4%8Desk%C3%BDch_turist%C5%AF

Nicméně vás možná překvapí, že mělnický KČT je prý druhý nejstarší v republice. Snad jsem to nespletl. Měla se konat k jubileu i výstava, ale ta byla nejprve kvůli covidu - 19 v KD posunuta, a pak už i zcela zrušena. Co nám jen ten zmetek nadělal už v životě nepříjemností a zdá se, že to sem vždy prostě někdo z ciziny zatáhne.

Letos se mi ten pochod protáhl ještě více, než posledně a ani nebyla nějak chuť, se zdržovat v Blatecké hospodě. Když odněkud přijdu, tak obvykle ještě zavítám na chvíli do historického středu. 

Tohle do tematického článku sice už nepatří, ale vždyť to je takový malý novinářský sólokapřík, který nemá pro samostatný článek cenu a přitom stojí za zmínku. Nějak brzy se zastavil provoz diskutabilních toalet u hřbitova sv. Václava na Pražské ulici.

Pokud už máte dovolenou, tak užívejte. Pokud ještě ne, tak se těšte, a pokud ten pojem už neznáte, tak jedině snad dobře, ale v každém případě se nám láme červen na červenec  a já vám přeji pohodový vstup do dalšího týdne ! :-).