neděle 15. září 2019

Skvělou sobotní akcí tohoto víkendu byl na Mělníku Den zvoníků.. Nádherné počasí, překrásné výhledy z chrámové věže, příjemná atmosféra, zajímavý výklad a především jedinečná vyzvánění různých mělnických zvonů., která nás provází životem. Video.


Kapucínek si nejlépe prohlédnete z radničního dvora.

Když jsem včera představoval akce, na které se můžete o tomto víkendu u nás doma a v nejbližším okolí zajít podívat, tak jsem také napsal, že si každý zvolí jistě především dle svého zájmu. U mě to vyhrál Den zvoníků a důvodů byla celá řada.

 Většinou jsem totiž zmiňoval tu romantiku odbíjení času, kdy se každých čtvrt hodiny ozve z věže chrámu sv. Petra a Pavla akustický zvuk o vyšší tónině, který neslyšíme jen při procházce kolem našeho zámku, ale mnohdy se nese nejen dolů k řece pod městem, či kamsi do parku na Polabí, ale někdy dokonce až k cukrovaru. A to vůbec nevím, kam až je slyšet v noci :-).

Ten pak bývá při celé hodině klasicky doprovázený počtem úderů o hlubším tónu, ale to jsme stále jen u téma běžného odměřování času na zpravidla sakrálních stavbách.

Letos, počínaje únorem, se mi nějak podařilo dokonce občas vstát v neděli trošku dříve, čemuž malinko napomohla jedna moje záliba a hned tu únorovou neděli jsem si vychutnal odbíjení zvonů z věže chrámu sv. Petra a Pavla, což byl vlastně takový první impuls.



Ty zvony jsem letos o deváté hodině hlavně přes léto slyšel několikrát, a tak není divu, že se rodila určitá motivace. Vždyť každý zvon jinak vypadá, jinak zní, a když už jsem byl téměř v každém středověkém sklepě pod historickým jádrem města, kam jsme se díky aktivitě Martina Klihavce a sdružení MOOS dostali, tak proč se konečně nedostat do místa, kde se na ty zvony zvoní a vidět tu činnost ( zvony v pohybu) na vlastní oči.

Vždyť mnoho věcí děláme proto, abychom si řekli, že jsme byli u toho, a že jsme to viděli. Konečně, za takový bonus považuji i to, že tu byla možnost vidět v činnosti nejen zvony, kolem kterých se chodí na vyhlídku ve věži, ale i mnohé další ve městě, které skrývají další kostelíky.


A tak ačkoliv jsem dopoledne měl nějakou povinnost, dostavil jsem se ve čtrnáct hodin ke kostelu Čtrnácti svatých pomocníků ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_%C4%8Ctrn%C3%A1cti_svat%C3%BDch_pomocn%C3%ADk%C5%AF_(M%C4%9Bln%C3%ADk)

..... a těšil se na akci. Nebylo nás zejména zprvu mnoho, ale o to více jsme měli usnadněnou práci s vyhledáním vhodného místa k stání v objektech tak, abychom dobře viděli i slyšeli zvony, jakož samotné zvoníky, kteří uměli skutečně krásně o zvonech vyprávět a bylo vidět, že svoji dobrovolnou činnost dělají zkrátka s láskou, byť je to určitá oběť.

V mnoha případech to znamená, se někam ve stanovenou dobu za každého počasí dopravit a hlavně na čas. Zvoník musí dorazit na místo s předstihem a nemůže si dovolit třeba někde na poslední chvíli zůstat autem ve frontě.


Po úvodním zajímavém výkladu v objektu kapucínského kláštera a poslechnutí prvního zvonu jsme zvolna kráčeli podloubím k Pražské bráně,  abychom si cestou připomněli místo, které má vztah ke zvonům na Mělníku ....



 .... a prohlédli si cimbál na Pražské bráně.


Odtud vedly naše kroky k evangelickému kostelu. Zde jsme se seznámili s dalšími dvěma zvony, které tu z původní trojice zůstaly. Na zvony se také pravidelně ručně odbíjí a můžete je slyšet v neděli už v 8.30. Jmenují se Jan Amos Komenský a Jan Hus.

Chtěl jsem i tady zachytit hlas zvonů, ale jak už se u mě stalo téměř pravidlem, tak vždy když o něco jde a je to důležité, tak mi dojdou baterky ve foťáku :-). Nu, měl jsem sice sebou do rezervy svůj starší fotoaparát, ale když ten hlavní zrovna vypověděl službu ve chvíli, kdy zvoníci počali tahat za provazy ke zvonům.

Než jsem z batohu vyndal náhradu, tak již bylo po všem, ale jako tragedii to nevidím. Teď už konečně vím, jak ta akce probíhá, a jak se případně příště zařídit. Hlavně tedy mít den před akcí čerstvě nabité baterky :-)







Trasa pochůzky poté směřovala  kolem kostela sv. Ludmily k tomu nejhlavnějšímu. Tím byl samozřejmě chrám sv. Petra a Pavla.


Zde ve věži dokonce probíhalo promítání, kde jsme se dozvěděli nejen to, kolik jsme dnes absolvovali schodů a metrů chůze ....


....., ale viděli jsme také technologický postup odlévání zvonů, jejich různé způsoby uchycení a bohužel také velmi smutnou likvidaci zvonů pro válečné účely. Tak nějak to vypadalo, když šly zvony na popravu, a to nejsou ty úplně nejdrastičtější záběry. Byl tam snímek, kde bylo takové množství zvonů, že to na člověka působilo až depresivně, bylo nás více a ani jsem nějak neměl chuť to vůbec vyfotit.


Zvon sv. Anežky a Zdislavy je ze tří zvonů ve věži nejmladší, nejmenší, a jako jediný se neobsluhuje ručně.


Jak vidíte, tak vypadá poměrně zachovale.


Měli jsme ještě téměř 30 minut času do 16. hodiny, kdy měl přijít zlatý hřeb programu, kterým bylo samozřejmě odbíjení všech tří zvonů ve věži tak, jak je v neděli v 9 hodin celých 10 minut můžeme slyšet.

To jsme mnozí využili k výhledu, a kdo čtete Soutok častěji, tak víte, jak jsem na ty kopce a výhledy zatížený. Tentokrát mě to ale zvlášť bralo u srdce. Nejen že bylo nádherné počasí, ale člověk kouká na ulice, kterými už přes půl století chodí a každé místo, kam jen dohlédne, tak pouze s malou nadsázkou navštívil.

To vám byl tak sváteční pocit, že se mi více než kde jinde připomnělo to staré známé přísloví o tom, že na rozhlednách a kopcích, se člověk tak nějak povznese na duchu. Nemohl jsem nezařadit několik výhledů :-).






Vzpomínáte, jak jsem v jednom článku psal, že máme velké štěstí, že vidíme z naši věže Ještěd ? Stačilo by málo a museli byste až za Brabčov, nebo na Říp. Z tabulí jsem měl radost. Mimochodem, když je opravdu výborně vidět, tak můžete spatřit i vysílač u Českého Brodu.


...., což je celkem vysoká stavba. Najdete ji na obzoru v místě poblíž telekomunikační věže na Hořeních Vinicích.





To se již blížila 16. hodina a pomalu jsme se soustředili u zvonů.



Tak si to chvilku užijte, ale vlastní zážitek nikdy nic nenahradí. Tuto krásu máme u nás doma.


,,Hells Bells - Aides ! Aides !" :-) No, to byla taky dobrá písnička a fajn partička :-).



Samozřejmě, že jsme měli špunty v uších, nebo sluchátka, ale chvění bylo takové, že jsem měl pocit, že mi vibruje i vypnutý fotoaparát na opasku. Pokud si myslíte, že si všichni sáhli na zvon sv. Petra a Pavla pro štěstí, tak máte pravdu jen částečnou. Zvon již neodbíjí, ale stále se ještě chvěje. Také se dozvídáme, že vlastně posloucháme to, co zde již slyší lidé od roku 1690 a snad ještě dlouho slyšet budou.

Mimochodem, barokní báň má Mělník ( chrám) od roku 1681 a ještě štěstí, že tak. Moc mu sluší. Tu původní vidíte na obrazu v kostele, kde je vyobrazena babička Ludmila s vnukem Václavem.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Petra_a_Pavla_(M%C4%9Bln%C3%ADk)



Lidé byli plni radosti z akce, já také a ženy se chtěly navzájem vyfotit. Co s tím uděláte pánové ? No jistě. Kdo by se rád nepodíval na rozesmáté dívčí, nebo ženské tváře, zvlášť když tím může ještě okořenit článek, že :-)?


Doufám, že to tedy udělalo děvčatům radost a jdeme do finále ....


Tentokrát skončím milými výtvory nejmladší generace a je půlnoc. Teoreticky jsem ještě přemýšlel o noční návštěvě bonsají ( ta by tu také mohla možná již z počátků magazínu být), ale nevyšlo to. Konečně, vždyť tu máme na Soutoku premiérově mělnické zvony v akci a tentokrát přímo z jejich doupěte někde v 50 metrech nad zemí, odkud k nám padá na naše hlavy nejen v neděli ten nádherný souzvuk našich zvonů.

Hezký zbytek víkendu !

https://cs-cz.facebook.com/Melnictizvonici

Aktualizace 15.9. v 10 hodin : Už máme k disposici i krásné snímky a pěknou reportáž z DED v Liběchově. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí :

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10215755676470925&set=pcb.2973495802876439&type=3&theater&ifg=1


Modely mělnických dominant doplnila dominanta našeho nejbližšího městečka, kterou je kostelíček sv. Ducha a Hrobu. V prodeji je papírový model v Info centru Mělník a návrhářem je opět předseda MOOS Martin Klihavec ( na snímku uprostřed). Vystřihovánka byla společně s knížkami o Liběchovu k dostání i v Liběchově na DED.



2 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za zájem! On by se to zájemce nakonec na konci článku Wikipedie v odkazu dočetl, ale k chybě došlo a díky Vám jsem to opravil.Asi v roce 1973 jsem viděl u táty knížku pro radioamatéry,kde se psalo o vysílání časových signálů ze stožárů OMA Libice, a tak mi to zůstalo v hlavě. Ty vysoké tehdy ještě nestály.Jinak jsem ještě někdy v roce 2007 poslouchal v rámci pásma SV 639kHz (Čro 2) a když měli po půlnoci tu pauzu,tak byl ten Madrid slyšet.Jinak mi to vaše jméno něco říká a možná jste se s tátou znali. CB,nebo televize,rádio, DX ,to bylo jeho.

      Smazat