Chtělo by se mi začít hned reportáží, ale bohužel vám musím vysvětlit, proč mají fotografie ze sklepů různé drobné kazy, které vylezou hlavně při zvětšení po kliknutí na obrázek. Všechno to vypadá neuvěřitelně a přesto to spolu souvisí. Navíc se můžete dostat do stejného problému, tak to užijete, jako radu.
Ve čtvrtek večer jsem zjistil, že potřebuji zapnout internetové rádio a nemohl jsem se připojit k wifi. Zkušenosti mě naučily, že je někdy lepší nedělat nic, zvlášť když jde o internetová připojení a ono se to dá často dopořádku bez vašeho přičinění samo třeba za dvě hodiny, nebo i druhý den. Zvlášť, když jsem někde četl, že majitelé netových rádií v těchto dnech mohou mít problém s naladěním některých stanic.
Jenže, když se celá situace opakovala i včera odpoledne, tak už jsem to nevydržel a vyšel jsem nejprve k mělnické poliklinice, abych vylučovací metodou zjistil, zda třeba není problém někde v domácím routeru. Tak jsem postupně vyzkoušel několik free-wifi i v centru a nakonec jsem se na webu výrobce svého přijímače dočetl, že několik jeho typů má nyní technický problém, který zatím ( stále) řeší.
Myslíte si snad někdo, že jsem začal z opačné strany ? Omyl. V minulosti se mi totiž stalo, že jsem naladil jinou stanici, než tu, kterou jsem měl v oblíbených a ta mi zablokovala spuštění netu v rádiu. Pomohlo mi až připojení k veřejné free-wifi síti, která je nějak silnější a stanici rozehrála, čímž došlo k odblokování přijímače.
A jak to všechno souvisí ? No právě. V sobotu najednou zjistím, že mám už vlastně vybitý zdroj pro svůj nový foťák. Musím vzít tedy ten starý fotoaparát, jehož dva výměnné zdroje jsou plně nabité, a který je pochopitelně technicky zaostalejší i v oblasti kvality snímku. Jenže jsem si mezitím už ani neuvědomil, že zatímco na denním světle venku mi fotil ještě dobře, tak kdykoliv jsem fotil ve sklepě a zhoršených podmínkách, tak valná část fotografií obnáší aspoň jednu nevysvětlitelnou skvrnu.
Kdybych tedy neřešil rádio, ale foťák, tak by bylo vše jinak, ale celý život je právě o tom významu slova kdyby.
A tak dnešní první fotografie patří místům, kde byl veliký hluk. Ano, pojede se za 14 dní Mělnický okruh a už je třeba dávat do pořádku trať. Schweigstilky ( balisety) už jsou pryč, ale vidíte sami, že je třeba s terénem něco udělat. Inu, možná že kdyby tam byly jen nějaké květinové záhony s oky pro jeřáb, tak by takových prací nebylo třeba, ale na druhou stranu je docela výhoda, že nám ty komunikace cestáři takto každý rok aspoň v některých místech poopraví a jsou stále jak nové :-).
Do záběrů se mi vešla i nějaká školní akce, kde se dnes děti učily první pomoci.
Náměstí Míru patřilo opět trhům a dnes přálo i docela hezké počasí.
Konečně jsem dorazil k místu, které pro mě bylo dnes zlatým hřebem.
V tuto chvíli ještě nevím, kolik bylo dnes návštěvníků, ale jak budou informace, tak to sem jistě doplním.
Aktualizace ve 22.15: 881 návštěvníků.
Zatím se podívejte na seznam celkově navštívených sklepů , kdy po velké pauze ( od roku 2005) začal MOOS pod vedením Martina Klihavce organizovat tyto jednodenní návštěvy pro veřejnost. Na konci by ještě mělo být č.p.134, ze 16.3. 2019 a samozřejmě dnešek.
Jde však o výroční zprávu za rok 2018. Jak vidíte, tak u vchodu do objektu byly opět ke koupi objednané homole a kostky cukru ke 150. výročí založení mělnického cukrovaru, které letos slavíme.
Už plánek sklepů nasvědčoval tomu, že půjde rozsahem opravdu o něco velkého, ale chyběla samozřejmě představa, jak velké ty místnosti jsou, jaký bude materiál kolem nás, a jak vlastně povedou různé chodby.
Téměř pro všechny sklepy v centru města platí, že nejprve přijde nějaké to schodiště dolů .....
.... pod nímž jsou zpravidla cihlové sklepy blížící se tvarem běžným místnostem, ze kterých vedou k povrchu různé světlíky, okénka jimiž se mohlo do sklepů dopravit nějaké zboží, nebo větrací šachty.
Obdivované jsou potom různé klenby, otvory, schodiště .....
..... a na jednu takovou krásnou klenbu, se můžete podívat i zde.
Už i tak by to bylo všechno hezké, ale krása mělnických sklepů je ta, že pořád je tu ještě nějaké schodiště, které vás vede hlouběji a hlouběji do zcela jiného světa.
Ty první fotografie jsou z těch částí, které ještě nejsou tak hluboko pod povrchem, ale je zde třeba říci, že mezi množstvím sklepů tu byly prostory menší, ale i takové, které svoji velikostí zaskočily nejednoho návštěvníka.
Průhled do hlubších prostor.
Dvě velmi známé tváře mělnické kultury : Karel Lojka a Martin Klihavec.
Snažil jsem se trošku přiblížit také atmosféru v podzemí, ale bohužel to kazí drobné kazy na snímcích, o kterých jsem psal výše.
Diskuse nad vinným lisem.
Odtud vedly dolů dvě cesty, ale tato se zdála méně bezpečná ....
.... a návštěvníci dávali na doporučení. Jděte dále tudy. Ačkoliv jsem byl také vyzbrojen kapesní svítilnou, tak jsem ji ani nepotřeboval
A jak vidíte, tak ta nejhlubší místa mají zase zcela jinou atmosféru.
Jde skutečně o krásné prostory, které se v těchto místech velmi podobají asi největšímu sklepnímu komplexu, který je u nás pod Palackého ulicí, kde to všechno začíná sklepy U Straků, ze kterých lze však dojít mnohem dále.
Mám bohužel ještě nějakou povinnost, a tak to dokončím s komentářem snad o něco později, ovšem fotografie již zůstanou. Pokud můžete, tak ještě do 17 hodin vyražte, stojí to za to !
Přečtěme si tedy nyní něco z letáčku, který obdržel každý zájemce i s plánkem.
Budu se věnovat té části, která se vztahuje přímo ke sklepům. V roce 1992 byl dům U Zlatého beránka vrácen dědicům původních majitelů Vladimíru Stádníkovi a Evě Brehmové .Údržba objektu nebyla předtím dlouho prováděna.
V roce 2000 koupil dům i s nájemníkem Josef Kovanda. Odroku 2007 jeho syn Petr započal s kompletní rekonstrukcí. Podzemní prostory pod tímto objektem přinesly nejedno překvapení, včetně objevu druhého dosud neznámého patra patra sklepení a zasypaných vstupů.
Sklepy plné suti a odpadků byly čištěny několik let. Jejich obsah byl i z těchto nejníže položených míst vynášen ručně a plněn do připravených kontejnerů. Toto po několik desetiletí nepřístupné podzemí se podařilo Judr. Petru Kowandovi objevit jen díky radám poskytnutým RNDr. Vladimírem Havelkou. Tolik tedy výňatek z letáčku k dnešní mimořádné prohlídce.
Zasypané schodiště vzhůru. V těchto sklepech není opravdu problém zabloudit a chodit stále dokola, pokud nepoužijete logické uvažování :-).
Co tedy bude s objektem a krásnými sklepy dále mi známo není, ale domnívám se, že JUDr. Petr Kowanda drží v ruce neskutečně vysoký trumf a tím spíše, že je jednak majitelem těchto sklepů a zároveň řádně zvoleným členem zastupitelstva.
Podívejme se na celou situaci z pohledu laika. Majitelům sklepů jsou středověké sklepy v podstatě k ničemu. Jde často o prázdné, nebo zaneřáděné prostory plné bordelu, které ani svým majitelům nevydělávají, ač by docela slušně mohly.
Jenže tu chybí takový ten zdravý spouštěč celé situace v podobě radních. Ještě jsem nečetl v žádných novinách, že by někdo z radnice vyzval majitelé sklepů, aby dali své sklepy k disposici turistickému ruchu a slíbil jim třeba podporu ve vyklízení sklepů a samozřejmě pravidelnou finanční odměnu z výnosu turistické atrakce.
A právě teď má budoucnost mělnického podzemí ve svých rukou JUDr. Kowanda. Kromě toho, že tyto sklepní prostory jsou tak obsáhlé, že už tady na relativně malém kousku může vzniknout docela slušný reprezentační okruh, tak to samotnému majiteli může přinést slušné jméno na poli patriotismu ( vlasteneckém) i v regionální politice, ve které se pohybuje.
Nemyslím si, že případné otevření turistického podzemního okruhu by mělo být nějakým prodělečným podnikem, ale spíše naopak a mohlo by velmi ovlivnit i turistický zájem o naše město daleko od Mělníka.
Otázka dokonce může znít nakonec zcela jinak. Je možné a dokonce dost pravděpodobné, že přijde opravdu zájem a úspěch, což vyvolá zamyšlení i u dalších majitelů sklepů a buď nám tu začnou vznikat občas maličké soukromé okruhy, kde každý začne podnikat na vlastní pěst, nebo nám začne vznikat sdružení pod vedením města, kde průvodci provedou turisty jednou částí sklepů a po povrchu je dovedou do sklepů dalších.
Co myslíte, že je lepší ? Co myslíte, že je lepší pro turisty, ale nakonec i pro samotné majitele ? Řekněme, že tito majitelé mají svoji dobrou a dobře placenou práci, které rozumí a nechtějí se vrhnout do práce, která znamená opravu i údržbu sklepů, průvodcovské služby, účetnictví apod. Na druhou stranu nebudou nakonec zřejmě proti tomu, když jim sklepy pomůže nějaká firma vyčistit, protože ve velkém bývá vše levnější a samozřejmě budou rádi, že aniž by si museli dělat s něčím hlavu, tak budou pobírat podíl ze zisku průvodcovských služeb.
Jde tedy jen o to vymyslet pravidla podniku a začít už konečně ku prospěchu všech něco dělat. A pokud budou radní stále zametat tuto možnost turistického podnikání ze stolu, tak jim může pan Kowanda takříkajíc vypálit rybník a do městské kasy nemusí jít z těchto a dalších podobných aktivit v jiných částech centra vůbec nic, což je turistům zcela jedno.
Ale, to jsou skutečně jenom takové laické úvahy, které možná pramení z toho, že problematice nerozumím. Přesto si myslím, že pan Kowanda může s mělnickým podzemím pohnout tak, až se pomyslně otřese v základech. Je to historická šance pro naše spící podzemí, která se nemusí opakovat a ono nikdy neprocitne, tak jako už celá desetiletí.
Co si budeme namlouvat, nemáme se před různými turisty moc čím chlubit a zahálení našeho podzemí je doslova trestuhodné. Však také turisté z větších dálek, kteří se náhodně k akcím tohoto typu dostali jenom nevěřícně kroutí hlavou a nemohou pochopit, že toto naše město veřejnosti nenabízí.
Viděl jsem mimochodem nedávno přijet autobusy dva zájezdy anglicky mluvících turistů, kteří vystoupili na Karlově náměstí u zastávky MHD 474, došli pěšky k zámku, koukli se z vyhlídky, zastavili se na zámeckém nádvoří, snad byli na zámku a po průchodu Svatováclavskou ulicí a Pražskou branou skončili opět u zastávky, kde je opět vzaly autobusy. I taková je tvář turistického Mělníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat