Když jsem se včera na vlakovém nádraží hnal k vlaku, který zrovna přijel, tak se dalo předpokládat, že potkám i nějaké známé lidi. A tak se i stalo. Sotva jsem doběhl k mašině, již jsem měl před sebou Martina Klihavce, který si tu byl nafotit nějaké fotky pro kroniku města.
Samozřejmě, že bylo co probírat a obdržel jsem i zajímavý typ, kam že bych se mohl zajít podívat. Je to tak trochu komické, ale Soutok opravdu nechyběl snad nikde, kde se prováděla v Mělníku nějaká rekonstrukce mostu, nebo mostíku.
Účastnil se rekonstrukce mšenské lokálky, Pražské ulice, Kokořínské ulice i nové spojky mezi Mladoboleslavskou a Pražskou ulicí, jakož prací v Italské ulici. A do výčtu budovatelských akcí by bylo možno přidat i nějaké obchodní domy, včetně stále nedokončené bývalé pojišťovny na okraji parku u autobusového nádraží.
A taková tam bývala krásná restaurace s výhledem do parku. Některé věci člověk nechápe.
Dnes jsem si tedy zašel do Nůšařské ulice na Pšovku, kde se po mnoha letech hnuly ledy, jak se říká a zjistil jsem, že člověk dějiny této ulice již zapomněl. Když vám řeknu, že snad po povodni v roce 2002 sem byl instalován tento provizorní most, který byl po nějaké další povodni ( 2006, 2013) uzavřený definitivně dopravě a sloužila jen lávka pro pěší, která slouží dodnes, tak to bude možná dezinformace.
Je klidně možné, že se jezdilo už v 80. letech přes tento most až do roku 2006, nebo 2013 a k uzavření došlo, až po jedné z těchto povodní. To je zkrátka téma pro odborníky, kteří si potrpí na historii staveb.
A ani vám neřeknu, zda se snesený most po této stavební úpravě opět vrátí na své místo, ale vypadá to dost pravděpodobně.
Zatímco si prohlížíte snímky z okolí stavby, tak vězte, že jsem přemýšlel, zda mám zajít až k Polabskému mlýnu a nakonec nelituji, že jsem se tam vypravil.
Na mlýnu a v jeho těsném okolí se v posledních letech nic neděje, ale jak uvidíte na dalších snímcích, tak mlýn nám doslova vylezl ze zeleně mnohdy náletových dřevin. Co jsem však nefotil je fakt, že od vstupních vrátek do mlýna dnes prakticky vidíte krásně do areálu přístavu, dokonce na jakousi správní budovu a je zde patrná absence pletiva oplocení v některých místech mezi příjezdovou pěšinou k mlýnu a přístavem.
Je až s podivem, že stavba z roku 1910, jak ukazuje letopočet na průčelí, stojí stále a bez údržby i po 109 letech.
Náletové zeleně ubylo. Co zamýšlí majitel se stavbou je otázka, kterou nám nejspíše v blízké době žádné noviny nenapíší, ale odpovědí bude nejspíše sama reálná budoucnost.
Vypravil jsem se po delší době po panelové cestě vedoucí v blízkosti mlýna k říčce Pšovce a byl jsem překvapený téměř parkovou úpravou.
Jen zasít trávník, udělat nějaké pěšiny, snad dodat lavičky a máme tu docela milý parčík podobný velikostí tomu u hradeb v Jungmannových sadech. To jsou však jen mé úvahy a v novinách se o tom nepíše.
Jak vidíte, tak panelka vede ke strouze, kde jsou uzamykatelná vrata a cesta se téměř ztrácí v říčce.
Kdyby tu nebyla ta vrátka, tak bych si možná i myslel, že to je čerpací místo pro hasičské cisterny, ale opravdu nemám tušení, co se v této části města vůbec děje.
Zejména vpravo od panelky najdete plac pro menší park, který je uzavřený železničním náspem a dvěma krásnými památnými stromy, které se dočkaly oficiálního označení, což je z celé řady důvodů sympatické. Dává to totiž částečnou naději, že se možná opravdu s tímto zapadlým koutem Mělníka počítá pro nějakou veřejnou oddychovou aktivitu, která nemusí končit samozřejmě jenom tím, že by to byl park s případnými lavičkami..
Ovšem, že by tam za těmi vrátky bylo nějaké přístaviště turistické pramice, která by opravdu převážela lidi přes řeku Labe na druhý břeh, jak jsem tu kdysi fantazíroval, tak to se mi ani věřit nechce :-).
Takto od západu jsem kdysi mlýn vyfotil přes řeku Labe, ale to je již velmi dlouho.
Moje procházka pak pokračovala do čtvrti Rybáře, kde je také tato krásná malovaná mapa. Myslím, že by se snad dala pořídit v info centrum, ale kam by to všechno člověk dával a co s tím. Kolik věcí jen končí nerozvinutých v různých krabicích apod. ? Jinak ovšem jde o krásnou takříkajíc vlasteneckou mapu.
U starého Strakova mostu jsem objevil tento trochu atypický typ tlačáku, kde je velitelská kapitánská kabina daleko od lodní strojovny a zázemí posádky, ale zaujal mě znak na ní.
Také to vidíte ? To je přece znak města Mělníka. Zde je v záběru i stupnice ponoru a na boku lodi se nám otiskuje pracující vlnění vodní hladiny.
Pak už vedla má cesta do centra. Jak jinak :-)? Vynechat vyhlídku ? To si snad už ani neumím představit. Byly dokonce otevřené i dveře do ochozu vyhlídky chrámové věže, na nichž se dočtete různé informace, ale rozhodně nebyla taková viditelnost, aby mi to stálo za výšlap a foukal i nepříjemný studený vítr.
Jinak jen připomenu, že výstup na věž znamená, že se dostanete ještě o 60 metrů výše nad úroveň obou pozemních vyhlídek u zámku a vily Karoly. Co to znamená v praxi ?
Především vidíte naše krásné město shora i se svými čtvrtěmi do všech stran a na severním obzoru uvidíte Bezděz, kterého se za dobrého počasí dotýká Ještěd. Mnoho nechybělo a příroda s námi udělala to samé, co v případě Řípu, který nám zakrývá krásný kopec s hradem Házmburk i kopce na Lounsku, kde obdivujeme zejména vrch Raná.
To ovšem můžeme vidět právě ze Řípu a zcela určitě i z vršku Strážnice, který je dle mého názoru také zbytečně rozhlednově nevyužitý.
Takže, Mělník má s výhledem na Ještěd skutečně neuvěřitelné štěstí a musíte opravdu do věže, nebo až kamsi za Brabčov.
A nevím, jaký by byl výhled od radiového stožáru na Chloumku, protože posledně to za nic nestálo.
Nebylo to tedy dnes zrovna super, ale špatné také ne.
Jak vidíte, tak mezi Milešovkou a Kletečnou je vidět hradba Krušných hor. Ano, tam někde končí naše republika. Vzdálenost ? Na hranici na hřebenu hor cca 73 km.
Královna Českého středohoří Milešovka ( 837 m.n.m. ) Na vršku je meteostanice s údajně veřejnosti přístupným ochozem, a dalším externím výhledovým místem poblíž.
Na úpatí Kletečné se promítají za dobré viditelnosti od zámku dvě vrtule větrné elektrárny na Bouřňáku ( 65 km odtud). Dnes je můžete možná jen tušit. Třetí vrtule navíc bývá vidět zcela určitě z výhledových míst Hořeních Vinic.
Kladno, to je to město, Kladno, to je ten hit ..... zpívá se v jedné písni legendárního Yo Yo Bandu. Dnes by se dalo do Kladna jet dokonce velmi výhodně přímým spojem na víkendový výlet ...
http://jrportal.dpp.cz/DataFTP/JRPortalData/617/20190411c/617_linka.pdf
....ale otázka je tak trochu: ,, Co zrovna tam ?" Ale, písnička určitě není daleko od pravdy, zvlášť když jste ještě mladí a máte kde a zpravidla u koho přespat. Kladeňáci byli nejen na hokej, ale i na společenský noční život ve svém městě pyšní a divil bych se, že by tomu bylo po třiceti letech jinak :-).
Posunul jsem se opět trošku vpravo po obzoru, kde najdete naši nejbližší větrnou elektrárnu Pchery- Vinařice. Kdysi jsem o ní napsal více, ale už to tak často chodí, že po čase člověk leccos zapomene a musí znovu hledat informace, pokud ho téma zajímá.
I dnes jsem měl malé setkání za vilou Karola a pomalu bych mohl věštit. Jedna mladší paní, se dvěma dětmi se tam tetelila zimou, protože si udělala výlet na Mělník a čekali, až prý půjde další organizovaná výprava do podzemí. ( Rozuměj tedy ke středověké studni) Uhádl jsem, že jsou z Prahy, jako většina návštěvníků podobného typu těchto dní :-).
Pokud to někoho zajímá podrobněji, tak prostě měli tak málo času, že už to zase nemělo smysl chodit někam na čaj a přitom to bylo zároveň ještě za dlouho, a ten vítr opravdu příjemný nebyl. A tak se po několika krátkých informacích ohledně výhledu šli nakonec schovat zpět do info centra.
A na závěr jsem si dovolil taková dvě panoramata ze dvou míst, která jsou tak trochu zastrčená, ale mám je rád, stejně tak, jako výhled z nich, který se mi nikdy neokoukal.
Povedený vstup do dalšího týdne !
Žádné komentáře:
Okomentovat