Když jsem dnes dopoledne spatřil skrze okno sníh, tak mi bylo vskutku všelijak, ač se to čekalo. Vždyť už chceme aspoň náznaky jara i slunce a místo toho sněžilo, zataženo a ještě pofukoval nepříjemný studený vítr. Snad jedinou pozitivní věcí byl fakt, že na mě třeba venku čekají nějaké obrázky, které stojí za zvěčnění.

A opravdu. Sotva jsem došel k restauraci U Šatlavy, už mi udělal radost tento malý sněhuláček na plůtku zahrádky, která si ještě na své časy počká.

Pokračoval jsem Husovou ulicí, když mě napadlo zavítat do tohoto skrytého romantického místečka, které je určeno především mladým rodinám s dětmi. Tyto dvory za domy, které jsou součástí náměstí Míru mají v sobě jakési kouzlo.

Za vilou Karola mě pro změnu zase přivítala spíše jakási kachna, než sněhuláček :-).

To se ví, že jsem musel pohlédnout do kraje, hlavně k Řípu a podívat se na hlavního hrdinu těchto dní, tedy na starý most.

Když jsem navíc zjistil, že u mola výletní lodi Fidelio kotví Labská princezna, největší výletní loď, která kdy na délku i šířku pod Mělníkem plula, tak jsem věděl, že se mi půjde do čtvrti Rybáře zvlášť dobře.

Tady máme vlastně takovou uměleckou fotografii. Zelená, jako symbol jara, či zde na Mělníku i vína a místo laviček plných lidí, kteří si užívají pohodu, se tu povaluje letos ještě sníh, jako symbol zimy, která se nechce letos vzdát, byť moc přes zimní sezónu u nás nezlobila.

A další záběry, které nejsou u nás příliš často k vidění, ale mají své kouzlo.

I dalekohled za zámkem musí pořád ještě čekat na své zákazníky.

Cesta do Podhradí je vskutku romantickou výpadovkou do nitra Čech. Jedině odtud a později až s Turbovického hřebene, se můžete kochat pohledy do Polabí a k naší matičce Praze.

Pracovní dění a vzhled starého mostu nás už asi nemá čím překvapit. Zkorodované části jsou likvidovány a nahrazovány novými odolnějšími a povrchně ošetřenými kusy oceli.

Labskou Princeznu jsem zde již mnohokrát ukazoval, popisoval její technická data i její plavební linku, ale v zasněžené krajině ji ještě nemám. Snad první článek je tu o ní 15.května 2016.
Články o Labské princezně na tomto webu patří k nejsledovanějším.

Ano, typická dvě kolesa na zádi umožňují záběry i při nižším stavu vodní hladiny řeky. Loď tak může plout i v době, kdy zejména nákladní lodi s hlubším ponorem musí v období sucha již ukončit plavbu.
Francouzská vlajka na stožáru je vlajkou země, kde byla loď vyrobena.

Stometrový kolos pod Mělníkem.

Kdyby neprobíhala rekonstrukce starého mostu, tak bych jistě přešel Labe a pokusil se udělat nějakou reklamní fotografii v popředí s lodí a v pozadí se zámkem. Takto máme ale obojí zde také. Nicméně, pořídil jsem v minulosti záběry právě ze Sidonky, když loď kotvila u druhého břehu, nebo již dokonce plula, které lze považovat za vydařené a reklamní, neboť je na snímku kromě lodi také v pozadí zámek.

Podívejme se tedy ještě jednou na loď .....

... a pohleďme aspoň krátce na dnešní most.

Rampouchy na stříšce sice nejsou takovou parádou, jako ledopád pod veslařským klubem, který jsem kdysi vyfotil a nedávno i opět publikoval, ale mají i tak své kouzlo. Vrací mě do časů dětství, kdy člověku stačilo k radosti ze života mnohdy neskutečně málo. Rozhodně to nebylo o majetku, ale o tom, co nás krásného obklopuje. Tehdy ještě byly opravdu čtyři roční období

. Dnes jsem četl takovou vizi ( je tam přesné datum 25.9. 2135), že naší planetu čeká nepěkná budoucnost,ale to jen tak na okraj ....

http://techfocus.cz/veda-vesmir/348-nasa-objevila-asteroid-ktery-se-blizi-k-zemi-a-muze-zpusobit-konec-sveta-zastavi-ho-nuklearni-bomba.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Pamatujete, jak jsme kdysi diskutovali s panem fotografem Lojkou o tom, že nemáme fotky zasněženého města ? Tak to poslední roky už neplatí, ale stále je to určitá vzácnost.

Nejhezčí to bylo dnes ráno, kdy byly stromy krásně obalené sněhem, ale což má člověk pro povinnosti čas?

Nedávno se v Mělnické radnici rozepsal náš kronikář a historik Martin Klihavec o hospůdce naproti cukrovaru, která sídlila právě v této budově a později se budova proměnila v administrativní budovu mělnického cukrovaru.

Vše souvisí se vším, jak jsem to tu mnohokrát opakoval, a tak mě Martin inspiroval k tomu, abych si bývalou hospodu důkladně prohlédl. Skutečně jsem objevil na její fasádě krásnou výzdobu v podobě čtyř sudů i nějaké ty díry patrně po střelbě z 2. světové války.

Už jen skutečnost, že jsem kolem této budovy mnohokrát šel a před mnoha lety potkal i člověka, který tam opravdu sedával, mě vedla k tomu, že jsem se dnes s konečnou platností vydal na místo činu, vyhledal jmenované ozdoby a prvně je i vyfotil. Je to důkaz toho, jak můžeme kolem něčeho léta chodit a přitom nic nevědět. Díky za osvětu. Tam se asi muselo hezky sedět :-).

A nakonec se s vámi v článku podělím o jednu svoji radost. Jak jsem již řekl, tak pro mě není písnička jenom nějakou písničkou, ale součástí života. Přesně mi připomene rok, místo i situaci, kdy jsem ji třeba prvně slyšel,nebo kdy se hrála nejvíce. A pak se stane, že ji třeba 40 let neslyším, nebo i více let a jen díky serveru youtube.com ožije, pokud ji tam objevím.

A to je vždy nádherná fantastická situace, když takhle z historie nějakou tu téměř zapomenutou skladbu vykopu. Zrovna tento týden jsem po dlouhé době zabodoval a vykopal takové tři další skladby. Mrkněte na to. První je z roku 1975 a další dvě z roku 1984.