Cestou na vlak potkáte kachýnky i nutrie, které vám mohou poskytnout milou podívanou, pokud jdete s rozumným předstihem a nedobíháte čas odjezdu.
Když se na Vánoce 2014 dostala do mé knihovny kniha s názvem Na Mělníku, byl jsem z mnoha důvodů nadšený. Konečně i Mělník, se dočkal krásné a velmi kvalitní obrázkové publikace ze současnosti, nechybělo plno zajímavého textu a s knihou přišlo spousta radosti i inspirace.
Nadchla mě zejména pověst datovaná k roku 757 n.l. , která líčí, jak na mělnickém kopečku vzniklo první dřevěné hradiště. Podle ní, se vypravil přívorský vladyka jménem Beš na vycházku směrem k Záboří. Nedaleko obce je takový malý kopeček a z něj je dnes krásný pohled na naše historické město na kopci.
Tehdy ovšem vladyka spatřil zalesněný kopec, kde prý dříví rovně rostlo a řeky jej obepínaly ze tří stran. Vrátil se domů a za tři dny , se s celou družinou vypravil na ten kopec, kde kázal stromy kácet, lámat měkkou mělnickou skálu a hradiště tu stavět.
Krásná budova nádraží v obci Všetaty.
Už jen to samo o sobě je milé, ale představivost nezná mezí. Vždyť druhohorní Labe obtékalo město ze severu a díky němu tu dnes máme onen mělnický osamocený kopec. Snad každý si musí všimnout, že mezi sídlištěm u skleníku a Brabčovem je táhlé údolí, které právě vymodelovalo ono druhohorní Labe, než si našlo nové řečiště tak, jak jej známe dnes.
A aby to bylo ještě pikantnější, tak lze Mělník považovat i za ostrovní město. Obec Jelenice, se dotýká dnešní říčky Pšovky a pokud se podíváme do mapy, tak právě tam, asi 245 metrů od ní pramení dnes Jelenický potok, který se vlévá do Košáteckého potoka a ten u Neratovic zase do Labe. Pšovka zde prý v dávné minulosti tvořila druhé rameno a tím se nám okruh uzavřel. Vzhledem k terénu i k dané vzdálenosti nelze tuto možnost zpochybňovat.
Košátecký potok v Přívorech.
A tak mě již na jaře 2015 napadlo, že bych se mohl vydat po stopách přívorského vladyky a slavnostně tak otevřít svoji osobní turistickou sezónu :-). Tak tomu bylo i v roce 2016, a protože tu nemám článek z roku 2017, tak jde nejspíše o třetí ročník, kdy jsem si tento pochod zvolil, jako první zahajovací akci mimo Mělník.
Alej mezi dvěma částmi Přívor.
Sluníčko se sice v sobotu dopoledne začalo schovávat, aby znovu ukázalo svoji tvář odpoledne, ale celkově bylo tak nějak příjemněji, než před týdnem, kdy jsme házeli Moranu do Labe.
Vlak měl jet v 11.03 a bylo nutné zakoupit na autobusáku lístek PID za 12 Kč, protože jinak by vás běžná jízdenka v pokladně ČD přišla na 24 Kč.
Parčík v obci Přívory.
Bohužel čekal vlak na nějaké přípoje, a tak zatímco pěkně nacpaný motorák na Mšeno vyjel tak, jak měl, tak já, který jel prvně od Vánoc vlakem, jsem musel čekat 35 minut. Ještě štěstí, že jsem byl pevně rozhodnutý a mám v mobilu plno muziky.
Socha TGM v parku v Přívorech.
Dojel jsem tedy do Všetat někdy v 11.45, ale hlavně, že už člověk konečně zase vypadl z Mělníka a oddával se příjemné činnosti, jakou turistika a pobyt v přírodě je.
Stále park v obci Přívory.
Máte několik možností, jak pokračovat z nádraží a každá má něco do sebe. Pokud půjdete obcí, uvidíte krásný mlýn, ale tentokrát jsem to vzal po bývalé žluté značce kčt. Je zajímavé, jak byla ještě zachovalá a docela mi po těch letech pomohla. Člověk totiž zapomíná.
Košátecký potok.
Košátecký potok fotím rád, protože je větší, než ta naše Pšovka. Navíc tu není ani stopa po regulaci koryta, což mu dává romantický ráz a připomíná mi říčku Pšovku mého mládí na Blatech, kdy ještě nebyla regulovaná.
Vyfotil jsem také schválně i starou studnu. A víte proč? Také symbol dětství. Žili jsme skromně, ale šťastně. Dnešní chudáci se věší na švihadlech, jak to vidí v nějakém filmu, lezou po střechách, aby měli co nejlepší selfie a umírají. Nám rodiče říkali : ,, Pořádně se rozhlédni, než vkročíš do silnice !"
Kaplička.
V Přívorech je stále něco, co potěší oči.
Jednou je to selská brána ( najdete je i v obci Kly) ...
..... podruhé kaplička. Ujdete ještě asi 150 metrů a před hospodou odbočíte vpravo do stoupající uličky. Ta vás provede posledními domy Přívor a jste mimo civilizaci.
Stále stoupáte mírně do kopce, zatím souběžně se silnicí dole pod vámi, až dojdete k místu, kde panelka zahne směrem k Mělníku. Je tu takový přístřešek odkud bývá docela hezký výhled do kraje, ale mlhavé počasí nenabízelo ten správný zážitek.
Tentokrát jsem nehledal Starou Boleslav, nebo vysílač Český Brod, ale aspoň jsem koukl směrem k nádraží ve Všetatech.....
...... a aspoň i na Spolanu. Pole jsou nyní holá, a tak jsou docela výhledy.
Protože nemrzlo, tak jsem byl vděčný za panelku, která vás dovede až pod ten kopeček vlevo, odkud nejspíše vladyka Beš hleděl na mělnický kopec. Možná, že vpravo na obzoru věž najdete také již odtud.
Posledních asi 500 metrů je to už klasická traktorová cesta, ale nějak jsem to bláto ustál a už v Záboří jsem byl v pohodě. Je to zkrátka trasa, která se dá jít i za méně příznivých podmínek.
To mi již bylo jasné, že dnes je naprosto nesmyslné, abych sešel do Záboří a znovu se sápal do kopce nad Hoření Vinice, odkud jsou hezké výhledy.
Dnes půjdu tam, co jsou ty dvě bytovky vedle topolu. Tam jsou Kly a tam teče Labe.
Už zase nevím, jak se ten kostel v Záboří jmenuje, ale je krásný.
Doporučuji jej navštívit v rámci DED. Nádhera i uvnitř. Prostě taková milá romantika :-).
Kdyby jste tu šli v roce 2002, tak tu byly samé stavební budky. Dnes tu stojí hezké domky a plno stromů.
Pohled na Hoření Vinice. Vlevo dole je mělnický zámek.
Zajímavou radnici mají zde i v Zálezlicích.
A pak už mě čeká cesta k další krásné kapličce v obci Kly. Jen musíte opatrně přejít silnici do Staré Boleslavi a o 200 metrů dále do Prahy, která je zvlášť frekventovaná.
Tak už jsem opět v časové tísni. Nechtějte po mně zase název. To bych musel hledat.
Je tam krásná hospoda U Martina ( hned u kaple), tak podle vkusu každého a také podle otvírací doby.
Detail na kapli.
Hasiči Kly. Hasičské soutěže, to je v mnoha případech souboj dětských týmů ( organizovaná mládež nezlobí) a tenhle tým, se s námi ( SDH Blata) v 70. letech věčně pral o ta nejlepší umístění :-).
Vynechal jsem v Přívorech zvířátka, ale zde jsem to dohnal. Všimněte si, jak pěkně působí zvíře, se zátiším v podobě krajiny. Podobné je to v Zelčíně, kde v pozadí za koníky vyniká mělnický zámek.
A koníci byli moc milí. Jen jsem pro ně nic neměl a ani nevím, co by jim neuškodilo.
To už svítilo sluníčko a já si uvědomil, co všechno jsem jen kousek od domova již viděl krásného.
Zbytek 15 km dlouhé procházky ( asi 3,5 hodiny chůze) jsem již popsal ve včerejším článku. Co dodat? Dal jsem si po té zimě trošku zdravě do těla, vyplavil endorfiny a člověk je zase plný nápadů a optimismu :-).
A začalo to bájí .... po stopách vladyky Beše :-). Pojďme to zapít zeleným pivem.
Žádné komentáře:
Okomentovat