Za průměrné viditelnosti spatříte na obzoru za kostelíčkem ve Vrbně vrchní část hlavní budovy letiště Praha-Ruzyně. Je to ještě trochu více vpravo.
Je až s podivem, kolik spoluobčanů Mělníka potkáte na obou náměstích, nebo v ulicích města, ale málokoho za zámkem, Přitom je zámecká vyhlídka považována za absolutně to nejlepší, co v Mělníku máme a jezdí sem kvůli ní i stovky cizinců až z daleké Asie. Máme totiž obrovskou výhodu, že naše město je starobylé, královské a skutečně velmi blízko Praze, což jiné město říci nemůže.
Foto, které se neokouká. Soutok Labe s Vltavou a PR Ůpor.
Cesta na vyhlídku přináší povznesení ducha i určitou sounáležitost s tímto našim městem. Když má člověk někam cestovat, tak může pohlédnout do míst, kde se pravděpodobně brzy octne, nebo naopak může hledět do dáli a říkat si, že právě tam v těch místech na obzoru před chvílí byl. Je neuvěřitelné, jak ve zlomku vteřiny pohlédneme do místa, kam bychom jeli třeba více než hodinu autem, či vlakem. A naopak, můžeme pohlédnout jen do nedaleké zeleně okolí, či blízkých vesnic a vzpomenou, jak jen tu kousek od domova je příjemně. Obě vyhlídky u mělnického zámku zkrátka zůstanou pro nás místní jakýmsi rozjímacím místem.
Milešovka, Kletečná, České Středohoří a v pozadí Krušné hory.
Prostředí zde bývá vnímáno různě. Někdo je uzavřený do sebe a svých momentálních problémů, jindy musí jedna kamarádka vypovídat všechno druhé, co nedávno prožila, třetí tu prochází s pejskem a náhodná partička si nese lahvičky s alkoholem. To je prostě tep města a do něj tu a tam vstupují návštěvníci z jiných koutů Čech, nebo dokonce světa.
Národní a bájná hora Říp.
Někdy tu potkáte domorodce z různých koutů vlasti, kteří tu třeba léta nebyli a snadno je poznáte podle určité nejistoty, dotazů mezi sebou, nebo dokonce klamných závěrů, či vzpomínání na dřívější návštěvy města. A je jen na vás a vaši momentální náladě, zda se zapojíte do hovoru, a jako praví cestovatelé, se ve vší diplomatické slušnosti poptáte, odkud že dotyční jsou. Vězte, že takové navázání kontaktu s jinak cizími lidmi je často příjemným okořeněním jinak běžné zastávky s pohledem do kraje. Zvlášť, když jim během chvilky dokážete, že vám jejich bydliště není vůbec cizí a dokážete z rukávu vysypat několik tamních okolních vesnic, jako bonus.
To jsem zažil nedávno, když návštěvníci z Blatné byli šokováni, když jsem vyjmenoval z legrace čtyři blízké obce z okolí. Ihned vás vezmou za svého a jsou vám nesmírně vděční, když jim ukážete a vysvětlíte, co všechno lze z vyhlídek vidět a ještě jim doporučíte nějaké památky ve městě a samozřejmě i restauraci. Ubytování již zpravidla mají, pokud jsou opravdu zdaleka. Tak tomu bylo například v případě návštěvy z Ostravy, kdy pána velmi zajímala naše elektrárna a podivoval se pouze jedné chladící věži. Prý ještě nedávno pracoval v elektrárně, než odešel do důchodu. Zajímali se o Kokořín, Házmburk,Říp a dělali si hlavu z toho, co by jak měli navštívit na kole a co autem. Tady mi pomohla má loňská návštěva Těšína, která nás ihned spřátelila a na oplátku mi velmi doporučovali Beskydy. Tomu jsem se lehce usmál, protože taková návštěva vyžaduje poněkud jiný způsob rekreace.
Manželé Fosterovi z Newcastle.
Zvláštními zážitky je setkání s cizinci. Setkal jsem se s tím, že celá řada mladých lidí umí ze škol jazyky a přesto nemá nějak odvahu, se zbytečně bezhlavě vrhnout do rozhovoru s nimi. A oni velmi ocení, když má někdo snahu jim něco ukázat, něco doporučit a vlastně je to i dobrá reklama pro naše město a pro náš národ. Pokud se bojíte, tak vězte, že stačí je nepustit ke slovu a oni jsou z informací nadšení :-)). Samozřejmě, že i ocení, pokud jste také navštívili nějaká místa v jejich zemi, nebo si dokážete o jejich zemi povídat a překvapíte je znalostmi. Oni si totiž někdy myslí, že jsme přece jen z trochu jiného politického světa a leccos jsme nemohli vědět, nebo znát.
Oblast Lake district poblíž Ambleside. Najdete ji 120 km severně od Liverpoolu.
Měl jsem v červnu asi štěstí, že jsem narazil na Brity. Nejdříve vidím takového roztržitého, až povědomého pána ve slamáčku, který je zcela nadšený tím, co vidí kolem sebe. Foťák mu létal na všechny strany a choval se tak, že jsem ho prostě musel sledovat. Dostalo mě, když si fotil dokonce povinnou mezeru mezi bývalým domem Dr.Pasovských a sousedním domem. Nám to tu přijde komické, ale tam prostě zřejmě neznají přilepené domy na sobě. Naštěstí jsem byl dobře naladěný, on také, a tak došlo k lehčí konverzaci, kdy jsem se samozřejmě hned v úvodu omluvil. Pochopitelně, že bylo z vyhlídek co ukazovat a o čem mluvit.
Ani jsem název této hory nezjišťoval.
Probral se Laxik, hudba, fotbal, formule 1 i speedway a bylo asi výhodou, že šlo o staršího člověka, protože to vše jde dnes již poněkud bokem. Trošku jsem si naběhl, když jsem se zeptal, co říkají brexitu. Očekával jsem, že podle oblasti svého bydliště asi byly pro brexit, ale tihle hlasovali pro EU. Tady máme na kontinentě ne některé špičky, které hýbou v Bruselu kormidlem určité názory a teď se na mě valila přednáška, které jsem musel kývat, aniž bych ji rozuměl ( obsah byl jasný :-)))) ) Jen jsem opakoval větu, že je situace obtížná, jako to říkají politici, když se jich někdo ptá, jak co budou řešit :-).
Přechodní přátelé z cest. Tentokrát to byl čínský trojlístek v Kutné Hoře ( leden 2014 ?)
Angličané si prý podávají ruku jen jednou při prvním setkání, ale tady to nějak neplatilo. Nakonec přišla i e-mailová adresa, která mi připomněla časy mladých let, kdy jsme ovšem používali normální adresy. Čekal jsem jen společnou fotografii, ale přišly dvě docela pěkné fotografie z oblasti Lake district, tak proč to tady pro ten magazín hned nevyužít ? Vždyť sám zastávám názor, že fotografie mohou potěšit více lidí, než někde navždy zapadnou. A třeba jsem u někoho z vás čtenářů vzbudil inspiraci, byť dnešní mladí lidé bez závazků s jiným přístupem k životu mají možnost ( a někteří ji využívají) prožívat větší dobrodružné jazykové chvilky v zahraničí.
A nakonec jsem přidal i jedno starší foto z cest po Čechách, protože všude potkáváte lidi a můžete mít různé zážitky. Zejména hodně mladých lidí ( ale i senioři) jezdí po památkách UNESCO a navštěvují Prahu, Kutnou Horu, Český Krumlov, Karlovy Vary, ale i polský Krakov, či monarchistickou Vídeň, Takovou, až vlastně nucenou, ale vcelku příjemnou společnost jsem měl loni ve vlaku mezi Kolínem a Přerovem. Naštěstí tento brazilský student cestující do Krakova uměl anglicky, také mu byla dlouhá cesta a tak jsem ho nemusel jen vtipně překvapovat nedávno odněkud naučeným portugalským slovíčkem Obrigado ( tak nějak se to psalo), což znamená děkuji ( za volné místo), ale docela se dalo i povídat, když byl nápad, na co zeptat. A protože je OH v Riu, tak jsem si to musel vybavit. Hezký zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat